„Štístko“, který válel v Lens, Liverpoolu nebo Bordeaux, vybojoval titul i se Slavií

„Když jsem se vracel z Bordeaux, tak jsem měl problém s kolenem. Proto jsem šel do Slavie s tím, že zkusím s nimi odtrénovat letní přípravu. Řekl jsem, že když vydržím, tak zkusím pomoci. Pokud ne, tak ukončím kariéru. Tak to bylo dané,“ hlásil Šmicer.

Čtěte také

Zářili v zahraničí, ale po návratu potěšili i fanoušky v Česku. Jak válel Baroš, Řepka nebo Šmicer?

A nejenže zkusil pomoci, on Vladimír Šmicer opravdu pomohl. Na hřišti určitě míň, než si přál, zranění ho brzdila i dál, ale slávistickým fanouškům určitě nikdo nevymluví, že se s populárním Šmícou do Slavie vrátilo štěstí. Vždyť se s červenobílým dresem loučil v roce 1996 prvním mistrovským titulem po 49 letech a po návratu to trvalo jen pár týdnů, než v sešívaném slavil další velký úspěch pražského klubu.

Ale on vysněný postup do Ligy mistrů skutečně stvrdil, slávisté dvakrát porazili Ajax Amsterdam a na šestý pokus se v roce 2007 konečně probojovali do prestižní soutěže.

„Vždy když je něco poprvé, tak je to to nejhezčí. Je to dobře pro celý český fotbal a Slavia to potřebovala za ty léta a neúspěchy, co měla. Jsem rád, že to tak vyšlo,“ pochvaloval si Šmicer.

Vladimír Šmicer se tak trochu příznačně zranil už ve 13. minutě odvetného utkání na Strahově, byl několik měsíců mimo a v základní skupině Ligy mistrů stihnul jen dva zápasy. Za celou sezonu domácí soutěže naskočil jen dvanáctkrát, ale stejně mohl zase slavit. Tým s Vaniakem, Vlčkem, Brabcem nebo Tavaresem vedený Karlem Jarolímem získal ve zbrusu novém Edenu první slávistický titul od Šmicerova odchodu do zahraničí.

V další sezoně zvládnul Vladimír Šmicer už jen dokonce osm ligových utkání, ale na jedno nezapomene snad žádný slávista, který byl na Letné u toho. O derby na Spartě, ve kterém Slavia zvítězila 4:1 a i díky tomu obhájila mistrovský titul. Jenže na podzim 2009 už zdraví řeklo definitivně dost a v listopadu bezprostředně po zápase s Plzní oznámil Vladimír Šmicer konec své veleúspěšné kariéry.

„Fotbal jsem miloval. Byl jsem ve Slavii, ve svém klubu a dokud jsem byl zdravý, tak jsem tomu měl co dát. Vůbec se nedivím klukům Markovi Matějovskému, Milanovi Petrželovi, že ještě hrají. Baví je to a pokud týmu pomáhají tak to má smysl. Skončit člověk může vždy, ale zpátky už se nedostane. Já končit musel, protože už jsem s tím kolenem pokračovat nemohl,“ vysvětloval před časem na Radiožurnálu Sport Vladimír Šmicer.

Mimochodem s jeho odchodem z hráčské kabiny začala ve Slavii doba temna, během které klub málem spadnul do druhé ligy, než se po letech opět vrátil na mistrovský trůn i do Ligy mistrů.