Vebr před maratonem: Závody v Praze miluji. Na premiéru před domácími fanoušky se těším

Loni i letos byl z českých běžců nejrychlejší na Pražském půlmaratonu. Už v neděli 5. května ale Patrika Vebra čeká další výzva v podobě maratonu. Jak se na premiéru na královské vytrvalecké trati těší?  Jak moc musel změnit stravování a tréninkový proces? Co očekává od nedělního závodu? Poslechněte si celý rozhovor v pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové.

Patriku, kolik maratonů jsi v životě absolvoval?

Závodní maraton jsem nešel žádný. Jinak v tréninku jsem běžel dva. Jednou to bylo v Praze, když jsem pomáhal kamarádce s jejím závodem. Podruhé jsem běžel 43 kilometrů z České Třebové do Týniště nad Orlicí za babičkou.

Před nedělním závodem v Praze máš velký respekt nebo se spíše těšíš?

Obojí. Každopádně do maratonu nastupuji tak, že do toho půjdu s respektem. Není to jako desítka nebo půlmaraton, které běhám pravidelně. Musím do toho jít s určitým respektem.

Není to dokonce výhoda, že nevíš, co před prvním startem očekávat?

To zatím nevím. Bavil jsem se ale s Moirou Stewartovou a Terkou Hrochovou a říkaly, že je výhoda, že člověk úplně neví, do čeho jde. Pak už to má člověk zažité a druhé, třetí maraton je třeba těžší.

Maratonská příprava

S jakou taktikou do závodu půjdeš?

Počkám na sobotu až bude konkrétní předpověď počasí. Určitě to budu chtít rozbíhat trochu volněji, pod plán a aby se tělo trochu zapracovalo. Uvidíme, kam mě to pustí. Říká se, že člověk by měl na 30. kilometr doběhnout relativně v pohodě, až tam to pak začíná.

Jak probíhala závěrečná příprava před maratonským závodem?

Deset dní před akcí jsem se vrátil z vysokohorského soustředění z Itálie. Během třinácti dní jsem tam naběhal asi 400 kilometrů. Teď už se jen ladí.

Šlo vše podle plánu?

No, už na soustředění v Keni jsem v posledních týdnech chytil nějakou horečku a moc jsem se z toho nedokázal vzpamatovat. Až po Pražském půlmaratonu se to zlepšilo a v Itálii už to vypadalo, že mám zase formu. 

Jak moc dobře znáš trať maratonu v Praze?

Trať je podobná té půlmaratonské. Těším se, že se běží po Karlově mostě. Vím, kde se dá běžet rychle a kde můžu pošetřit síly.

Jak jsi byl spokojený s dubnovým půlmaratonem, kde jsi doběhl v pozici nejlepšího Čecha?

V hlavě mám nastaveno především to, že chci běhat dobré časy. Výhra mezi českými závodníky je ale zadostiučinění. Kdyby to ale bylo podtržené kvalitnějším časem, tak bych byl spokojenější.

Na jaký čas jsi tedy pomýšlel?

Myslím si, že jsem měl formu na čas kolem 64 minut. Výsledný čas byl ale nakonec přes 66 minut.

Při dubnovém půlmaratonu panovalo nezvykle teplé počasí. Jak jsi se s tím popasoval?

Měl jsem výhodu, že jsem se těsně před závodem vrátil z Keni, takže to takový problém nebyl. V Keni je ale jiná vlhkost. V Praže byl problém v tom, že se oproti startu oteplilo na nějakém desátém kilometru třeba o osm stupňů Celsia. Neumím si představit, kdybych se nevracel z Keni, protože by to pro mě bylo složitější. Patřím mezi větší běžce, takže je pro mě těžší tělo uchladit. Na patnáctém kilometru už šlo do tuhého.

Z půlky na maraton

Co kromě vzdálenosti je hlavním rozdílem mezi půlmaratonem a maratonem?

Hlavní změnou pro mě byl v tréninku. Navýšil se objem a snížila se intenzita. Změna bude i ve stravování. Půlmaraton zvládne člověk odběhnout na jeden, dva gely, ale na maraton mám nastavenou stravovací strategii, že by bylo ideální dát šest gelů. Plus nějaké iontové nápoje. Takovou větší kombinaci jsem ještě nezažil, takže uvidíme, jaké to bude.  

Jak moc se liší tempo na kilometr při půlmaratonu a maratonu?

Půlmaraton jsem šel v tempu 3:08 na kilometr, ale plánoval jsem běžet rychleji, někde kolem 3:03 na kilometr. Maraton bych chtěl rozbíhat po 3:20 a ideálně se dostat někam ke 3:15.

Čtěte také

Jak dlouho jsi byl na soustředění v Keni?

Přesně dva měsíce. Loni jsem tam byl poprvé a příprava byla bezchybná, tak jsem se rozhodl, že to zkusím i letos. První měsíc jsem tam byl s přítelkyní, druhý pak sám. Šlo o únor a březen, kdy tady v Česku je zima, ale tam se trénuje v příjemných podmínkách.

Zkušenosti v Keni

Jak se organismus chová po příjezdu do Keni, kde běháš v nadmořské výšce 2400 metrů nad mořem?

Letos jsem poznal, že čím lépe přijedu připravený, tím je aklimatizace snažší. Jinak je to ale pro tělo šok. Při úvodních volných bězích v kopcích to někdy vypadá, že člověk musí kopce jít i pěšky. Tepová frekvence je hodně nahoře.

Naopak jak organismus reaguje po návratu zpátky do našich klimatických podmínek?

Změnu poznám už při rozcvičení. Když vezmu specifický trénink, tak v Keni jsem běhal kilometry za 3 minuty, vrátil jsem se do Čech a tady mi to přišlo, jako, že běžím úplně zadarmiko.

Jaké jsou v Keni podmínky pro život?

Chudoba je tam obrovská, ale hodně záleží na tom, kam člověk přijede. V Itenu, kam jezdíme na soustředění, se může bydlet v méně vybavených lokalitách, ale také v hotelech. Záleží na financích, ale v hotelu má člověk třikrát denně jídlo a může využít masáže nebo bazén. Jezdím do apartmánu a vařím si sám. V tom se to moc neliší od jiných soustředění.

Keňa je vyhledávané místo vytrvalci z celého světa. Jak moc je to inspirující se potkávat se světovou elitou?

Občas je to demotivující, když člověk vidí, že tam umí běhat skoro každý. Klidně tam s vámi běží kuchař nebo kuchařka. Běhají tam na vyšší úrovni, než my v Česku. Je ale krásný pohled na to, když se na společném tréninku sejde sto lidí.

Před pár lety jsi běhal hlavně patnáctistovku, jak se rodil tvůj přechod k dlouhým tratím?

Už od dětství mám radši delší tratě. Určitě nechci zanevřít na patnáctistovku, trojku a pětku a tento rok bych to určitě chtěl běhat. Každopádně do budoucna se vidím především na delších tratích. Díky tomu, že můj trenér Honza Pernica trénoval Marcelu Jóglovou a Vítka Pavlištu, tak k těm vytrvaleckým tratím má hodně blízko. 

Čtěte také

Jaké největší úspěchy máš z předchozích let?

Zlomovým okamžikem pro mě bylo vítězství v běhu na pět kilometrů na mistrovství republiky v roce 2022. Zaběhl jsem tam čas 14 minut a 30 sekund. Na závod jsem jel jako absolutní outsider, ale podařilo se mi vyhrát. Postupně už se to prodlužovalo směrem k desítce. Získal jsem sebedůvěru a daří se i na delších distancích. 

S přechodem na delší trati musíš určitě měnit i váhu. Jak to probíhá?

Bojuji s tím pořád. V Keni se mi podařilo váhu snížit lehce, ale musím si hlídat, abych nebyl v kalorickém deficitu. Když mám dvoufázové tréninky, tak mi to vychází tak, že musím za den ujíst 4500 kilokalorií, což není vůbec jednoduché. Přirozeně ale nabírám svaly docela jednoduše. Když jsem pak v posilovně, tak se spíš musím hlídat.

Patříš mezi vysoké běžce, protože měříš 192 centimetrů. Považuješ to jako výhodu?

Snažím se s tím pracovat tak, aby to byla výhoda. Dlouhý krok se hodí a když v budoucnu bude ten krok ještě víc frekvenčnější, tak to bude dobré. 

Jak moc ti kolísá váha během roku?

Když mám posezonní volno, kdy třeba deset dní neběhám, tak se dostanu na 82 kilo. Z Keni jsem se vracel se 77 kilogramy. Největší extrém se tedy pohybuje mezi pěti kilogramy. 

Jaké jsou tvé dlouhodobé cíle?

Chtěl bych si zlepšit osobní rekordy od patnáctistovky a výš. Na delších distancích se chci, co nejvíc přiblížit evropskému průměru nebo evropské špičce.

Jaký je tvůj závodní program na rok 2024?

S trenérem Honzou Pernicou jsme se rozhodli, že to nastavíme až po maratonu. Vše bude záležet na neděli. Pak se buď rozhodneme, že se zaměříme na půlmaratony a maratony anebo zvolíme kratší tratě.

Funguješ jako profesionální nebo amatérský běžec?

Nejsem v žádném středisku. Jediným zdrojem financí je RunCzech Racing Team, které nám poskytuje „školné“ na rok, které pokryje třeba soustředění na rok. Źivit se tím nedá. Jde o kombinaci všeho možného, abych se mohl běhu věnovat na maximum. 

Jaký názor máš o superbotách?

Důležité je, že karbonové boty umí hodně pošetřit nohy. Ať už v tréninku, nebo v závodě. Nyní člověk dokáže odběhnout půlmaraton a za dva dny může jít kvalitní trénink. Největší benefit vidím v tom, že šetří nohy. Přidává to i na výkonu, měly by to být až čtyři procenty, což v maratonu znamená až několik desítek vteřin nebo i minuty.

Superbota tedy propojuje komfort i rychlost?

Je to tak. Zase ale tolik nevydrží. Většinou se udává, že elitní karbonové boty vydrží tři maratony, což vychází tedy na 120 kilometrů. 

Čeká tě premiéra na maratonu a hned na domácí půdě. Co to pro tebe znamená?

Všechny pražské závody mají velké kouzlo. Vždy se na ně hodně těším. Závod jsem vybrali i kvůli tomu, že se jedná o mistrovství České republiky. Chci cílit na vítězství mezi českými běžci. Jsem rád, že premiéru zažiji doma.

Přemýšlíš o tom, že by se ti někdy podařilo splnit limit na vrcholnou akci?

Reálné to není, protože se to ohromně posunulo. Teď byly zveřejněny limity na mistrovství světa pro příští rok a limit je 2:06:30 hodiny. Přitom český rekord je téměř o šest minut pomalejší.

Jaké závody v zahraničí tě lákají?

Chtěl bych si zaběhnout Night PB’s v Londýně, kde se běhá deset kilometrů v noci. Panuje tam neskutečná atmosféra a diváci jsou přímo na dráze.

Budou ti v neděli v Praze fandit rodiče a partnerka?

Partnerka bude na místě. Rodičům jsem poradil, aby se dívali v televizi, protože toho uvidí víc. Kamarády poprosím, aby mi pomohli na občerstvovačkách podávat pití a gely.

Na jaký kilometr maratonu se nejvíc těšíš?

Na úvodní metry, protože se běží za zvuku Vltavy. Cílová rovinka je pak nejhezčí.

Páteční finiš Kateřiny Neumannové

Spustit audio

Související