Po roli kapitána jsem nikdy extra netoužil, přiznává hokejový expert Martin Procházka

V říjnu se nám v Čisté hře nabízejí různá témata. Martine, jakým jste fotbalistou?

Myslím si, že slušným. Jako každý malý kluk v našich dobách jsem hrál fotbal až do dorostu. Nehrál jsem ho na nějaké špičkové úrovni, pouze na vesnici. Každopádně to byla skvělá průprava a je škoda, že teď tomu tak u mladých není. Naopak chci pochválit rodiče dětí, kteří nechtějí, aby se jejich ratolest brzy specializovala na jeden sport, a dávají jím prostor si vyzkoušet třeba atletiku, fotbal nebo tenis. Dětem se to pak v budoucnosti určitě vrátí.

V kolika letech by se měli mladí sportovci začít věnovat jen hokeji?

Co si já pamatuji, tak u nás hráči jako Pavel Patera hráli fotbal do dorostu, možná i dál. Do žákovských kategorií by mohli zvládat klidně tři, čtyři sporty a pak od dorostu už se specializovat na ten jeden hlavní.

Hrál jste někdy s klasickým fotbalovým míčem na ledě s bruslemi na nohou?

Ano, hrál. Považuji to jako standardní věc. Občas to děláme s dorostenci a juniory na tréninku. Když je pohoda v týmu, tak nejsou potřeba žádné drastické tréninkové metody. Když to chceme odlehčit, tak hodíme míč na led a hráči hrají samozřejmě bez hokejky, ale s helmou a rukavicemi, protože často dochází k pádu. Je to docela sranda a zároveň tmelící složka pro tým.

Kdo je mezi hokejisty nejlepším fotbalistou?

V dnešní době už jsou běžné letní fotbálky, kde pravidelně hrají i Jakub Voráček nebo David Pastrňák. Z té dřívější generace to jsou Pavel Patera nebo Tomáš Vlasák, kteří hráli i mistrovské soutěže, nějakou A třídu myslím.

Jdeme na hokej. Co říkáte na návrat Davida Krejčího do NHL a jeho úspěšný vstup do sezony?

Vypadá to, že žádný čas na aklimatizaci nebude potřebovat. Je pro něj obrovská výhoda, že se vrací tam, kde to moc dobře zná. V Olomouci odehrál skvělou sezonu, měl úspěch na mistrovství světa a teď je v Bostonu, kde bude zase řádit s Davidem Pastrňákem. Navíc se k nim přidá i Zacha, což bude skvělá vizitka pro český hokej.

Čtěte také

V nároďáku nebyl větší zápas, který bych chtěl tak moc vyhrát, hlásil bronzový David Krejčí

Pět týmu v NHL nemá určeného kapitána a pouze několik hráčů v rolích asistentů. Je dobrá volba nemít zvoleného kapitána?

Přiznám se, že jsem to tolik nesledoval a trochu mě to překvapuje. Jedním prvkem může být, že chtějí vytvořit větší týmovost nebo chtějí zapojit více hráčů do vůdcovské role. Během kariéry jsem nic takového nezažil, byl jsem zvyklý na jednoho kapitána a asistenty. Zažil jsem fantastického kapitána Matse Sundina v Torontu, který v roce 1998 podepsal novou tříletou smlouvu a hned převzal kapitánské Céčko. Byl to Švéd v kanadském týmu a u fanoušků měl obrovskou úctu a respektovali ho.

Jaké vlastnosti by měl mít správný kapitán?

Rozhodně by měl patřit k nejlepším hráčům týmu, patří k tomu i přirozený respekt u hráčů, ale i u trenérů. Kapitán by měl patřit do osy mezi trenérem a týmem.

Kdo se vám jako první vybaví, když se řekne kapitán národního týmu?

Vybavuji si Davida Výborného nebo Pavla Pateru. Měli v sobě přirozené vlastnosti. Neznamenalo to, že by na hráče pořád mluvili, ale když už se k tomu odhodlali, tak to stálo za to. Obrovsky přirozená autorita byl i Jiří Dopita ve Vsetíně, kde jsem měl tu čest s ním hrát.

Je pravdou, že měl Vladimír Růžička po 1. třetině čtvrtfinálového zápasu s Amerikou v Naganu emotivní proslov?

Ano, ale bylo to po právu. My jsme tu třetinu odehráli šíleně, byli jsme z Američanů podělaní. Ale nebyl to jen Vláďa Růžička, ale i Dominik Hašek nebo Petr Svoboda, tomu ale nebylo moc rozumět, protože na nás řval anglicky. Kluci se tam překřikovali do té doby, než přišel Ivan Hlinka. On si šel nejdřív zapálit, uklidnil nás, že těch emocí bylo hodně a řekl nám, že je hlavní začít hrát, tak jak jsme hráli doposud na turnaji. Jeho kouzlo bylo v tom, že to uklidnil, nepustil se do těch emočních výjevů, správně nás nahecoval a my ten zápas nakonec otočili.

Martine, zastával jste někdy roli kapitána?

Většinu kariéry jsem strávil s Pavlem Paterou, který většinou měl kapitánské céčko. Takže jsem tu možnost nikdy neměl. Vždy to s týmem myslel dobře, ale samozřejmě když to nefungovalo, tak byl také schopen házet košem a mlátit do všeho. Já takovou povahu neměl, spíše bych se snažil jít demokratickou cestou.

Chtěl jste někdy nosit kapitánskou pásku?

Přiznám se, že jsem o to úplně nestál. Těšilo mě, když jsem byl několikrát zvolený jako asistent, kde byla nějaká zodpovědnost být po ruce kapitána.

Jaromír Jágr dokonce odmítal pozici kapitána…

Jarda to měl vyloženě posazené na svém výkonu, soustředil se pouze na sebe a to byl jeho přínos pro tým. Nechtěl se tak rozrušovat dalšími „povinnostmi“ vůči týmu.

Čtěte také

Jarda Jágr už se více věnuje funkci majitele klubu a také výchově hokejové mládeže, hodnotí změnu rolí hokejové legendy Martin Procházka

V NHL je v poslední době trend, že roli kapitána zastávají hodně mladí hráči. Z pozice zkušenějšího hráče, není to problém?

Problém bych s tím neměl. Asi je to ovlivněno tím, že mladíci už roli kapitána znají třeba z mládežnických soutěží a tohle jen podporuje jejich další vývoj. Hráči nižšího věku jsou vedeni k tomu, aby z nich vyrostli vůdcové.

Martine, hokejisté čas od času stěžují na kvalitu ledu. Co na to říkáte?

Ne vždy je led kvalitní, v teplejších obdobích se na těch starších stadionech špatně dělal led a často se rozpouštěl. Měl jsem rád hokej, tam kde byla velká zima. To bylo na Kladně nebo v Litvínově. Naopak v Liberci bylo ohromné teplo a ne úplně kvalitní led byl i v pražské hale v Holešovicích, když tam přišlo hodně diváků a bylo velké teplo. V dnešní době už jsou arény moderní s vybavenou vzduchotechnikou a už takové problémy nejsou.

Má nějaký význam komerční přestávka, kdy většinou probíhá úprava ledu?

V našich dobách to teprve začínalo. Přišlo to sem z NHL, kde to bylo podpořené tím, že fanoušci mohli koukat na mladé slečny, někdy i samotní hráči. Rozhodně to má ale vliv v tom případě, když se hraje delší dobu v jedné třetině, tak „minirolbaři“ jsou během minutky schopní uklidit kolem branky spoustu sněhu. Jinak si myslím, že hráči by takový „oddych“ úplně nepotřebovali, protože občas vychladnou.

Jaromír Jágr byl známý tím, že si hodně hlídal, jak mu kustodi brousí nože. Byl jste také tak pečlivý?

Měl jsem to jednodušší, protože moje váha byla vždy do 80 kilogramů a nebořil jsem se. Byl jsem rád naučený na jednu ostrost, častěji jsem jezdil v obloukách.

Martine, přišel nám dotaz od posluchače, který se ptá na další trenérské kroky kouče Václava Varaďi?

V NHL bych ho klidně viděl, protože už jako hráč v zámoří i díky buldočí vůli zažil úspěšnou kariéru. Ty trenérské úspěchy s Třincem se také určitě počítají a myslím si, že Venca má myšlenky na angažmá v NHL, i když ne třeba hned v roli hlavního trenéra. V létě byl v zámoří na trenérské stáži, což mu mohlo posloužit jako určitá příprava. Možná nějaký tým po sérii nezdarů sáhne k výměně a přijde šance právě pro Varaďu.

Hokejisté jsou samozřejmě rádi, když dostávají hodně prostoru na ledě. Obránce Plzně Petr Zámorský je nejvytěžovanějším hráčem a v posledním extraligovém kole odehrál takřka třicet minut. To už je pořádná porce, že?

Většinou se to děje u obránců, kteří chodí ob střídání na led. Musí mít obrovskou fyzičku a většinou se jedná o zkušené hráče. Nelítají tam úplně jako hadr na holi a ví kdy ubrat, kdy se vydýchat, správně rozloží síly.

Je to tím, že se útočník na ledě více vydá a že by to prostě nezvládl?

Zvládl by to také, ale je to pro útočníka těžší, protože musí přejet celé hřiště. Ten čas, během kterého jezdí po ledě, je náročnější než u obránce. Když to ti hráči zvládají, trenéři jim dají důvěru, tak je to hodně platné pro tým.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík