V NHL přijmu roli, kterou mi dají. Bude to výzva především po psychické stránce, říká Tomášek
Hostem úterního hokejového pořadu Čistá hra Martina Procházky byl David Tomášek. Útočník, který se připravuje na nadcházející sezonu NHL v dresu Edmontonu Oilers, přiblížil, jak probíhá jeho letní příprava. Jak vzpomíná na roky v Pardubicích, Spartě nebo Chabarovsku? Jak pro něj bylo psychicky náročné hrát s Pardubicemi baráž? Fungoval lépe ve švédském nebo finském celku? Už má s manželkou vybrané bydlení v Edmontonu?
Davide, už stříháte metr a trpíte nedočkavostí, kdy odstartuje NHL?
Blíží se to, takže se člověk těší víc a víc. Mám velká očekávání, protože úplně nevím, jak to bude probíhat. Odlet se blíží, zhruba za čtrnáct dní letím, takže to uteklo docela rychle.
Jste odchovancem Sparty, ale na pardubických stránkách se píše, že prvním vaším klubem byla Slavia. Jak to tedy je?
Bych se radši zeptal doma. Myslím si, že první nábor byl na Slavii. Tehdy mě možná nevybrali a tak jsem šel na Spartu. Moc si to ale nepamatuji, byly to úplné začátky. Dokonce je možné, že úplně první bruslení bylo na Štvanici.
Pamatujete si nějaký stadion po vůni?
Zrovna ta Štvanice měla takový odér. Nebylo to úplně čerstvé. Samozřejmě pak staré Holešovice, kde jsem jako mládežník vyrůstal. Když jsme chodili na A-tým Sparty, tak byly vždycky hezky cítit klobásy.
Jak vám to „vonělo“ ve čtrnácti letech, když jste najednou zamířil do Ameriky?
Ze začátku to bylo těžké, protože jsem se učil jinou řeč a zvykal si na nový svět. V Americe i Kanadě jsem měl výborné rodiny, které se staraly a pomohly mi začlenit se do toho režimu. První tři měsíce byly hodně těžké, ale už byl Skype a další vymoženosti, což mi pomohlo. Nějaké probrečené dny tam zpočátku byly, ale pak už šlapalo všechno fajn. Moc rád na ty roky vzpomínám. Jsem za to období vděčný a pořád jsem s lidmi, kteří mě ovlivnili, v kontaktu.
Kdo v zámoří nebo ve Švédsku určuje, co bude hrát za muziku v kabině?
V juniorce v zámoří si to většinou vzal někdo na starost. Většinou tam někdo měl dobrý hudební sluch a ostatní to přijali. Ve Finsku pak bylo hodně starších hráčů v týmu, takže ty si to vzali pod patronát. Seveřani se moc neprojevují, takže si to tam vzali cizinci. Ve Švédsku hrála hudba nejméně, tam byla nejmenší legrace. Možná byla legrace ve švédštině, ale já tomu nerozuměl. Asi tam hudbu měl na starosti kapitán a někdy to bylo dobré, jindy ale bída. Tam jsme si říkali s cizinci, že takto to nepůjde.
V roce 2015 jste se ze zahraničí vrátil do Pardubic, tehdy vás Sparta nechtěla?
Asi ne. Tak jako každý rok, tak byl tým přichystaný na titul. Nebylo pro mě místo, já jako osmnáctiletý šel do Pardubic, kde byl takový výprodej a odešlo hodně kluků. Pro mě jako mladého kluka to byla ideální příležitost, navíc tam byli skvělí kluci jako Petr Čáslava, Tomáš Rolinek nebo Petr Sýkora. Občas po nás šlapali, což jsme ale potřebovali. Považuji to za ideální tři roky pro můj rozvoj. Rolinek nás uměl seřvat, což bylo potřeba a zpětně to beru jako velmi důležité. Měli jsme dobré vedení, jen tam chyběla nějaká střední generace, která pak odešla.
I tak jste v Pardubicích zažil baráž o extraligu. Jak to bylo pro mladého hráče psychicky náročné?
Tím, že se to zvládlo, tak to byl dobrý trénink. Kdybychom to nezvládli, tak těžko říct, kde bychom byli. Myslím si, že horší to bylo pro starší kluky. Já měl v hlavě spíš to, že před sebou mám plno let kariéry. Nakonec jsme to zvládli a pak i další sezony už to bylo lepší, kdy jsme třeba potrápili Třinec v sedmi zápasech. Byl to zajímavý obrat.
Čtěte také
Jak vzpomínáte na angažmá ve finském JYP Jyväskylä?
Dobře. Tehdy mi přišlo, že to byla soutěž plná zkušených hráčů. S klukama z Finska byla asi největší sranda, co se týče těch severských národů. Hodně se tam cvičí. Jedou stylem, že ráno se zvedají činky a večer se hraje. Byla to pro mě dobrá škola. Odlišně se tam ale přistupuje k cizincům, protože v některých klubech je problém s pěnezi. Když přijde problém, tak první na ráně jsou právě cizinci.
A jaká byla sezona 2021-2022 v KHL v dresu Chabarovsku?
Chtěl jsem si tam vždy zahrát. Chtěl jsem jít do lepších týmů, ale trh byl velmi narvaný. Ještě jsem toho neměl moc za sebou, co se týče národního týmu atd. Šance jít do předních týmů, tak moc nebyla, tak jsem šel do Chabarovsku, kde vždy byli čeští kluci. Před válkou to byla kvalitní liga, ale teď je to maglajz. Přišla válka a sbalil jsem se.
Po návratu z Ruska jste ve Spartě zažil dobré play-off, ale bohužel jste se před finále zranil. Jak moc to bolelo?
Jsou to jedny z nejhorších momentů kariéry a tohle byl jeden z nich. Byla to škoda, nešlo o život, ale ohromně to zamrzí. Zvlášť když vidí, jak tam kluci bojují a vidí ten Třinec, jak zase pomalu tu sérii otáčí. Kdyby byl titul, tak na to člověk úplně zapomene. Se stříbrnou medailí je to horší.
V uplynulé sezoně jste získal zlatou přilbu pro nejproduktivnějšího hráče švédské ligy. Jak jste si to užíval?
Volí to sami hráči. Předává se to na konci základní části a já tohle ocenění dostal před prvním zápasem play-off. V zápase s přilbou jsem pak měl asi dvě střely a čtyřikrát jsem dostal hrazdu u mantinelu od soupeře. Říkal jsem si, že příště to nedávejte nebo to dejte až někdy po sezoně. Ceremonie hezká, ale v ten moment mě to vůbec nezajímalo, protože jsem se chtěl naplno soustředit na play-off. Zpětně si toho člověk váží, ale v první polovině série jsem dostával ohromného čouda. Je to zase další zkušenost, že se musí člověk umět prodrat i tak.
Zjišťoval jste nyní od kamarádů jak pojmout letní přípravu před startem NHL?
Hodně věcí jsem nechal, tak jak fungují už dlouhodobě. Teď trošku člověk musí hledat, zda má ještě víc přidat nebo ubrat, je to v takových vlnách. Od každého jsem si vzal to dobré a samozřejmě musím být dobře natrénovaný, ale je to hodně i o mentální stránce. V NHL to funguje různě, takže největší výzvou bude asi to, jak se mnou budou počítat. Už z juniorky vím, že nikoho nezajímá někdo z Evropy. Je to jenom číslo, kus masa a až v zámoří se nyní ukáže, kam se mnou. Přijmu, co mi bude dáno.
Bydlení už máte zajištěné?
Zhruba ano. Dořešíme to ale na místě. Poletíme tam trochu dřív, abych si tam mohl i trochu zatrénovat a zjistit, jak to v organizaci chodí.
