Pardubice táhne především první řada v čele s Radilem a Zohornou, říká Martin Procházka k formě Dynama, které útočí na jedenáctou výhru v řadě

Martine, otázka mimo hokej. Sleduješ světový fotbalový šampionát v Kataru?

Přiznám se, že jsem viděl pouze zahajovací ceremoniál. Stadiony jsou tam nádherné a myslím si, že všichni čeští fotbalisté litují toho, že si nemůžou zahrát v tak krásných arénách. 

Dnes se o jedenáctou výhru v řadě budou pokoušet vedoucí Pardubice na ledě druhých Vítkovic. Ten zápas musí zajímat snad každého hokejového fanouška?

Samozřejmě. Jsou to dva týmy, které hrají ve výborné formě a předpokládám, že by mohlo být i vyprodáno. Na utkání se moc těším, protože nabídne srovnání skvělého prvního útoku Pardubic s Radilem, Zohornou a Kousalem proti Lakatošovi a Kriegerovi, kteří zase táhnou ofenzivu Vítkovic.

Je pro tebe překvapením, že 22. listopadu se drží Vítkovice na druhém místě extraligové tabulky?

Úplně jsem nečekal, že budou na druhém místě, ale zároveň jsem věřil, že v horních patrech tabulky se budou pohybovat. Hrají nepříjemný, agresivní hokej, který soupeřům nevoní. Navíc se jim daří i v přesilovkách, kde jsou v extraligové statistice na třetím místě. Vítkovice se mohou opřít i o brankáře Aleše Stezku, který má výhodu v tom, že je mohutný.

Čtěte také

Dříve byl o české hráče obrovský zájem, dnes je český hokej trochu jinde, hodnotí Roman Šimíček

Pardubice mohou vyhrát jedenácté utkání v řadě. Zažil jsi někdy podobnou vítěznou šňůru?

Přiznám se, že nevím o tak dlouhé sérii. Ve Vsetíně to bylo dobré v tom, že jsme věděli, že když prohrajeme jedno utkání, tak jsme okamžitě schopní nastartovat nějakou vítěznou sérii. Byl to tam takový výběr nároďáku.

Martine, jaké jsi měl během aktivní kariéry bonusy ve smlouvě?

Dříve byl určen základní plat a bonusy byly vypláceny za získané kanadské body, podle určité hranice třicet, čtyřiceti, padesáti bodů atd. Moc se mi nelíbil trend, když si chtěli hráči do smluv dávat bonusy za každý gól a každou nahrávku. Někteří toho zneužívali a když mohli nahrát před prázdnou bránu spoluhráči, tak radši sami vystřelili, protože jim šlo o bonus. To bylo šílené. Když jsem podepisoval na Kladně smlouvu s panem Jágrem, tak po mně také chtěl, abych chtěl bonusy za góly a nahrávky, a že mi o to sníží základní plat. Vysvětlil jsem mu, že jsem levé křídlo a že mám hodně defenzivních úkolů a dopadlo to tak, že jsem tam ty bonusy nakonec neměl. 

Máš s panem Jágrem starším nějakou úsměvnou historku?

Nevím jestli úplně úsměvnou. Byl to klidný majitel klubu, který emoce nedával moc najevo. Rozhodně není jako současný majitel Pardubic Petr Dědek, který je schopen vlítnout do kabiny téměř kdykoliv. Jednou se mě snažil Jágr starší donutit se víc cpát před branku, i když já na to rozhodně neměl tělesnou konstituci, já mohl vynikat spíše rychlostí.

Hokejisté Kladna v utkání s Plzní rozhodli v prodloužení gólem do prázdné branky po velkém kiksu obránce Kaňáka. Martine, za to by snad trenéři vynadali i mladšímu dorostenci, ne?

Hráč si musí dávat v situaci, kdy má za sebou prázdnou branku, daleko větší pozor. Podle mě to Kaňákovi sjelo z hole, určitě tak nechtěl "namazat" Klepišovi. Naopak v předchozích dvou případech, kdy do toho risku Plzeňáci šli, tak jim to vyšlo. Jejich riskantní tah se mi líbí.

Jak vůbec funguje domluva mezi trenérem a brankářem, který má zamířit na střídačku?

Je tam několik možností. Ideální je, když si trenér může vzít timeout, mužstvo má získané útočné pásmo a brankář už zůstane na střídačce. V případě, že je třeba získat útočnou třetinu, tak se gólmanovi řekne, ať si vyjede na vrcholky kruhů a počká na pokyn trenérů. Poslední dobou je trend i v NHL, že v půlce třetiny trenér vyndá brankáře a chce nový impuls. I v extralize se trenéři často uchylují k power play už třeba pět nebo šest minut před koncem zápasu. 

Jaká je naopak pozice útočícího hráče, který míří na prázdnou branku?

Někdy to útočník podcení, zkouší to od mantinelu. Myslí si, že to trefí a najednou se to odrazí od tyčky ven. Stává se to i kanonýrům, kteří se jinak obvykle nemýlí. Je to i o chytrosti hráčů, pokud tým hraje oslabení, tak to i obránci zkoušejí z vlastního obranného pásma přes celé hřiště, protože ví, že se nebude pískat zakázané uvolnění. Když je situace šest na pět, tak naopak mají pokyn od trenéra, ať kotouč posunou jen do středního pásma.

Chodil jsi rád na led při power play soupeře s vědomím toho, že můžeš dát docela lehký gól?

Ano, protože jsem chodil i na oslabení tři proti pěti, čtyři proti pěti. Když jsme hráli proti soupeři, který měl prázdnou branku, tak jsem pořád tak po očku sledoval, zda někde puk nevyplave a nebudu mít možnost ujíždět. Když to člověk trefil, tak to samozřejmě byl lehký gól (smích).

Dotaz posluchače Jiřího: Jaký byl nejméně oblíbený brankář v roli soupeře Martina Procházky?

V éře Vsetína to byl Jaroslav Kameš, s kterým jsem se hodně hecoval. Znal mě moc dobře, protože jsem proti němu na tréninku hodně střílel, jezdil nájezdy a měl mě tak přečteného. Měl jsem výbornou fazónu, ve Zlíně jsem jel sám na branku Kameše, puk mi sjel, takže místo střely nad lapačkou se to za něj doklouzalo po zemi. Po zápase mi říkal, že jsem dřevák, že věděl o střele nad lapačku a jak mi to krásně sjelo. Samozřejmě jsem mu oponoval, že to bylo tak cílené.

Dříve měly týmy NHL specialisty bitkaře, kteří ani nepotřebovali záminku na ledě a šli se prát...

Hráči jsou na to určení, málokdy dojde k situaci, že by šel bitkař po hráči, který to vůbec neumí. Fanoušci to vidí rádi, protože si bitkaři v klidu sundají helmy, rukavice, připraví se jako do ringu, udělají pár úhybných manévrů a jdou na to. Z Toronta si pamatuji, že tam fungoval bitkař Tie Domi, který šel z tréninku už o patnáct minut dřív, aby si mohl jít zamlátit do tělocvičny do boxovacího pytle. U ostatních bitkařů byl neoblíbený, protože byl hodně malý, skvěle držel těžiště, takže ho těžko skládali na led. Byla to slušná mlátička.

Byli bitkaři v zámoří i kvalitní hokejisté?

Většinou šlo o hráče třetí nebo čtvrté pětky. I Tie Domi byl schopný vstřelit branku. Často hráli oslabení. Většinou se umí skvěle prát a na ledě jsou i od toho, že hrají důrazně. Snaží se hlavně přitvrdit ve hře.

Fungovali i v kabině jako "dobráci"?

Tie Domi v Torontu byl hodně oblíbený a když se v zápase popral, tak tam z něj lítaly emoce i po skončení zápasu. Zažil jsem ho sice jenom jednu sezonu, ale paradoxně, jak jsou tihle hráči tvrdí na ledě, tak jsou o to víc v pohodě v kabině. 

Kdo byl nejlepším bitkařem na českých kluzištích?

Jednoznačně sem patřili Jirka Šlégr a David Kočí.

Boston v čele s Davidem Pastrňákem v aktuální sezoně NHL doposud válí. Jak hodnotíš jeho výkony?

Skvěle rozehraná sezona. Pro Pastrňáka je ideální, že se vrátil David Krejčí, navíc má po ruce i Pavla Zachu a Tomáše Noska. Pastrňák má už dvanáct gólů a sedmnáct nahrávek, má našlápnuto na zisk přes sto kanadských bodů.

Jakou kuriózní situaci zažil hokejový reportér Petr Tomášek na pátečním utkání Karlových Varů se Spartou? Kdo dal v NHL nejvíce gólů do prázdné branky? Proč se hokejový expert Martin Procházka vyhýbal pěstním soubojům? Užijte si celou Čistou hru. 

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík