Úraz, který změnil Drahonínskému život

Nešťastná událost se stala v roce 1999 na sídliště v Suchdole nad Lužnicí. „Tenkrát jsem přijel z tréninku taekwonda. Šel jsem z nádraží a cítil jsem se po tréninku docela unavený. Mamce jsem řekl, že jsem unavený, že si jdu lehnout. Ráno jsem se probudil mezi operacemi v nemocnici v Českých Budějovicích a pamatuji si to, jak špatný sen. On to ale špatný sen nebyl.. Doktoři mi řekli, že mě našli pod balkonem a při pádu jsem si zlomil obratel a poranil míchu,“ vzpomíná Drahonínský.

Příčinou pádu byla náměsíčnost. „Čtyři roky po úrazu jsem absolvoval vyšetření ve spánkovém centru a doktor mi řekl, že mám poruchu toho, že se ti zdají sny a kvůli tomu je člověk náměsíčný. Většinou se u kluka náměsíčnost objeví v pubertě a pak to nějak zmizí. Pád mi změnil život a těžko říct, jestli k lepšímu nebo horšímu. Bez vozíku je život o trochu jednodušší. Ale kdybych se tenkrát špatně nevyspal a nevyrazil na tu noční cestu, tak Česká republika nyní nemá několikanásobného paralympijského medailistu,“ říká s nadsázkou český handicapovaný reprezentant.

První diagnóza

Sportovec s tak vážným zraněním bere svůj handicap už jako součást života, ale jak reagoval v prvních týdnech a měsících po úrazu, když se dozvěděl, že  už se na nohy nepostaví?

„Když mě převezli rychlou záchrannou službou do Budějovic, tak jako první věc řekli mamce, ať zavolá ráno, aby jí řekli, zda jsem přežil. Ráno zavolala a řekli jí, že mám asi pět procent na přežití, a pět procent stačilo. Pamatuji si komunikaci s doktorem, který mi řekl, že to chce čas a počkat až mícha splaskne a jaké nervy se obnoví a kam mě to pustí. Když mi to říkal, tak jsem ležel na posteli, z pusy mi koukala trubka, díky které jsem mohl dýchat na umělé plíci a kolem mě běhaly hezké sestřičky. No, sestřičky byly hezké, všechno ostatní stálo za prdlačku,“ přiznává česká medailová naděje na paralympiádě.