Nedostali gól, to je abnormální. Maroko může dojít až do finále, tipuje bývalý fotbalista Erich Brabec. Katar je podle něj unikát

Argentina s Chorvatskem 3:0 a Lionel Messi zase řádil jako blázen. Co jste na ten zápas říkal?

Je to neuvěřitelné. Očekával jsem daleko vyrovnanější zápas, ale Argentinci ukázali, že chtějí do finále více než Chorvati, a vyhráli naprosto zaslouženě. Ta dominance pro mě byla ale až zarážející.

Messimu je už 34 let, Cristianu Ronaldovi 37 let. Co se týče jejich srovnání na šampionátu, tak Messi vede o obrovskou délku...

Je to spojené i s tím, co se stalo před šampionátem a na něm. Ronaldo přijel hodně ovlivněn ukončením smlouvu v Manchesteru a tím, co s ním bude dál. Bylo to vidět na každém jeho kroku. Sice jsou zvyklí na pozornost, my si to nedokážeme nikdo představit, ale když trenér Portugalska posadil Ronalda v osmifinále na lavičku, tak bylo okamžitě vidět, jak všichni reportéři a fotografové dělali. Ronaldo byl pod obrovským tlakem, nemohl se křivě ani usmát a podívat se někam jinam a to ho obrovsky ovlivnilo. Přestože je obrovský profesionál, což dokazuje už 20 sezon, tak tohle neustál.

Messi v semifinále proti Chorvatsku předvedl neuvěřitelné kousky. Co udělal s tím chorvatským obráncem, vymotal ho a nahrál na gól.

Joško Gvardiol je pro mě obránce budoucnosti, ale Messi mu ukázal, že ta kvalita je někde jinde a že ještě potřebuje vyrůst v top obránce. Messi nejen touhle akcí, ale i předtím během zápasu dokázal podržet balon v podčíslení, díky rychlým nohám a krytí míče. Tohle dělá Messiho Messim a bude velmi zajímavé sledovat finálové utkání, ať už se tam dostane kdokoliv. Jestli si poradí proti Francii anebo proti zhuštěné defenzivě Maroka.

Chorvatský obránce Gvardiol má ale neskutečný přehled a techniku, že?

Má obrovskou výhodu, že je levonohým stoperem, těch totiž moc není. Je rychlý, má velmi dobrou koordinaci, což je pro něj skvělé, a nebojí se hrát. Umí hrát konstruktivně odzadu, ale umí to vyvézt na 40 metrů. Bylo vidět, že mu ještě něco málo chybí, ale v Lipsku už dokazuje, že se tam dostává, a během šampionátu probleskávají zprávy, které týmy ho mají v hledáčku a že se může stát, že by padl rekord za přestup obránce. Zatím ho drží Harry Maguiere, který přišel za 90 milionů eur do Manchesteru United, a já si myslím, že to bude právě Guardiol.

Středeční semifinále mezi Marokem a Francií, proč myslíte, že je to tak třaskavý zápas?

Je to dáno historicky, protože Maroko bylo pod nadvládou Francouzů a samozřejmě je to dané i politickou situací, která tam byla snad tři generace zpátky. Někdy okolo roku 1907, jestli jsem to dobře nastudoval, tam došlo k revoluci, kterou tam Francouzi potlačili a od té doby tam drželi Maročany v určitém slova smyslu pod krkem. Tam vidím prapůvod toho, proč dnes může dojít k nějakému excesu. Už ale postupem Maroka přes Portugalce bylo na Champ-Ellysé 20 tisíc lidí a pouliční bitky. Tím, že je to dnes semifinále mistrovství světa, tak se očekává, že toho bude ještě víc.

Čtěte také

V třaskavém duelu mezi Francií a Marokem se očekávají nepokoje fanoušků. Jak dopadne bitva o finále?

Česká televize přichází o hodně fotbalů, protože se dělí s Novou. Vy jste tam už sedm let jako expert, ale fotbalu je méně a méně...

Ano, je toho méně. Předtím jsem tam docházel jako host, teď těch sedm let jako expert. Je to trend i v jiných zemích, kde se fotbalové přenosy zpoplatňují a sportovní sekce musí myslet na to, že to není jen o fotbale a že ty přenosy stojí obrovské peníze, aby kupovala českou ligu, Ligu mistrů. I teď se stalo, že se některé zápasy mistrovství světa musely přeprodat.

Maroko na šampionátu ještě nedostalo gól, kromě vlastního. Jak je to možné?

Neskutečně propracovaná aktivní defenziva. Oni jsou v tom bloku hodně poctiví, pomáhají si na hřišti a není to jen, že by zaparkovali autobus, ale mají nebezpečné protiútoky a postoupit přes Belgii, Španělsko a Portugalsko svědčí o tom, že to není náhoda. Trenér vychází z toho, jaké má hráče, a nastavil schéma hry, že mu to zatím vychází. Bude záležet na tom, jak obsadí sestavu, protože mu vypadli čtyři obránci, kteří by hráli v základu, tak uvidíme, jestli se někdo dal dohromady. Záleží taky, jestli hráči, kteří za ně nastoupí, budou plnit roli jako ti, co hráli před nimi. Francie má svoji kvalitu, má hráče, kteří umí hrát na top úrovni, ale to byli Španělé a Portugalci taky a neporadili si s nimi.

Úřadující mistři světa z Francie mají Kyliana Mbappého, tak to bude asi dost řežba, ne?

Mají taky Oliviera Girouda, nejlepšího střelce francouzské historie. K tomu jsou tu ještě Ousmane Dembélé, Antoine Griezmann, ta ofenzivní čtyřka je opravdu hodně silná. I trenér Didier Deschamps je velký taktik a myslím, že dnes to bude taktická bitva. Oba týmy mají radši hrát na rychlé protiútoky, takže to bude spíš opatrné a může rozhodnout jeden gól. Osobně bych byl radši za finále Argentina – Francie, ale může se stát, že to Maroko dotáhne až do finále.

Vy máte i trenérskou licenci a trénoval jste sparťanskou juniorku, druholigovou Vlašim a byl jste asistent trenéra v Bohemians. Všechny mančafty na mistrovství světa začínají opatrně, ale pak přijde penalta nebo gól, pak se otevřou karty a začne se hrát fotbal. Čím to je, že Maroko má tak skvělou obranu? Jak se na to dělá taktika z pohledu trenéra?

Trenér má myšlenky a je důležité je přenést na hráče, to je jedna věc. Pak to musí hráči plnit v zápase a u Maroka to funguje. To, co jim trenér předá, oni plní 90 minut. Nedostali gól, to je abnormální. Je ale potřeba říct, že za Maroko chytá gólman ze Sevilly, pravý obránce Hakimi si prošel Borussii Dortmund, Inter Milán, Real Madrid, prostě borec. Stoper Seiz hrál anglickou ligu, druhý stoper Nayefd Aguerd je ve West Hamu United, levý obránce hraje v Bayernu Mnichov. Kromě Hakimiho jsou zranění, před nimi ale Sofyan Amrabat, defenzivní záložník z Fiorentiny, to je fantastický hráč, pro mě je to zatím hráč šampionátu. Tahle šestice hráčů udává tón, jak Maroko hraje. Když se to pak dobře sladí a trenér přenese myšlenky, tak oni mu to vrací na hřišti. Skvěle funguje i lavička, střídající hráči, co do zápasu přijdou. Většinou to jsou mladí talentovaní hráči, takže Maroko má budoucnost i dál.

Čtěte také

Maroko je ve čtvrtfinále světového šampionátu! V penaltovém rozstřelu nedalo šanci Španělům

Bude to opravdu zajímavý zápas, protože oba týmy jsou nabité hvězdami, a bude záležet na taktice trenérů, disciplíně, protože penalty rozhodují.

Marocký gólman Yassine Bounou penalty chytat umí, takže uvidíme, jestli tam dnes něco bude. Samozřejmě jsou tam hráči, co umí penaltu kopat, i tací, kteří si pro ni umí dojít. Jestli dnes nějaká bude, to uvidíme až od 20 hodin.

Během aktivní kariéry jste hrál za Spartu i za Slavii a ukončil ji před sedmi lety ve Slovanu Liberec. Pak jste si udělal trenérské licence. Tak co bude dál?

Teď se věnuji sám sobě. Kariéra hráče i trenéra trvala asi 28 let, tak mám čas na věci, na které jsem čas neměl. Navíc od té doby mám rodinu, děti, věnuji se jim víc. Můžu se sebrat a jet s nimi na jarní prázdniny na lyže, tak to je výhoda, když nejsem momentálně nikde v klubu a nejsem hozen do toho, že někde musí být. Nechci ale v tomhle módu zůstat napořád, teď jsem přihlášený na kurz od UEFA, abych se zdokonalil na poli managementu a marketingu. Byl jsem hráč, mám trenérskou licenci, ale myslím, že máme dobré hráče i trenéry, ale musíme se vzdělávat na poli toho, jak řídit fotbal. Tady je prostor se zlepšovat.

Hodně vašich bývalých spoluhráčů skončilo, jsou doma a moc neví co. Vy jste si už jako hráč dělal zadní vrátka, abyste se mohl věnovat fotbalu celý život, je to tak?

Plno fotbalistů jde jiným směrem, ale pro mě je fotbal vášeň v jakékoliv podobě. Ať už jako hráč, trenér, nebo jako expert v televizi. Fotbal mě baví a teď chci jít cestou manažerského vzdělávání a třeba pak dostanu příležitost, abych prokázal své dovednosti. Hodně hráčů ale neví, co dál, a myslí, že jediná náplň je zůstat u fotbalu. Fotbal ale není pupek světa, je to jen sport, byť se v něm točí obrovské peníze.

Hodně se kritizují organizace UEFA i FIFA, mistrovství světa v Kataru. Mně se to ale docela líbí, že je to v prosinci, stadiony jsou narvané, fotbal je úžasný, prý je to zorganizované na fantastické úrovni. Není tam trochu rozpor v tom, že je tam špína pod kobercem?

Z povzdálí musím říct, že je ten šampionát zorganizován fantasticky. Všechno šlape, nikdy už se to nebude opakovat a pro fanouška to musí být skvělé, že na 50 tisících metrech čtverečních mají najednou 32 mančaftů, mohou sbírat podpisy, dopoledne navštívit trénink, odpoledne na zápas, večer další a vše stihnout. Jestli to mělo být v Kataru, to nechám na jiných. Stadiony jsou úžasné, ten kontejnerový stadion 974 rozeberou, pošlou ho do Uruguaye, fantazie. Zůstane tam asi šest stadionů, které nebudou mít uplatnění dál, ale tak to je.

Čtěte také

Katar se organizací světových sportovních akcí snaží budovat prestiž. Bojoval i proti tzv. blokádě

Hodně se kritizovalo úmrtí dělníků během výstavby stadionů. Co na to říkáte?

To nedokážeme asi nikdo posoudit, protože nikdo, kdo tu jsme, nemáme přesné informace, jak to doopravdy je. Každý lidský život, který je zmařen, je to špatně, ale neznáme přesné informace, jak to bylo. Jdeme od toho. K druhé části otázky, samozřejmě na UEFA i FIFA vyplavaly nekalosti. Nedávno vyšel dokument o FIFA a byl jsem z toho hodně rozčarován, ale to už se vědělo. Teď se tam něco nastavilo a uvidíme, jak to pojede. Pro nás jako pro Evropany je tu UEFA a ta je spojená s nějakými kauzami, vše nebylo čisté, ale momentálně ta organizace generuje pro fotbal obrovské peníze. Čím více se podaří přivést peněz do Česka, tím více toho můžeme tady zlepšovat náš fotbal.

Kdyby se k tomu nepřistupovalo takto, tak se toho asi moc nezmění, že?

Teď se na to nějak dívám a je spousta lidí, co o tom dokáže mluvit, ale když dojde na činy, tak už není tolik lidí, co by konkrétně udělat chtěli a něco změnili. Jsem rád, že spousta bývalých hráčů jsou v českém fotbale, nemuseli by to dělat, ale chtějí ten fotbal posunout a proto mají můj obdiv.

Poslední evropský šampionát mi s ohledem na to přelétávání přišel dost nefér...

To jsme na tom stejně. Pro mě to bylo divné. Za rok a půl bude mistrovství Evropy v Německu, tak to bude komornější a spojené s jednou zemí, jak by to mělo být. Za čtyři roky bude mistrovství světa v Kanadě, Mexiku, Americe... už mi to přijde taky moc. Už to není koncentrované na jednu zemi, nepřijde mi to takové, jak by asi člověk chtěl. Katar je malý stát, ale je to unikátní. Věcí, které tam jsou poprvé, je spousta a už se nebudou nikdy opakovat. I týmy se mohou potkávat mezi sebou, je to taková olympiáda.

Máte za sebou bohaté fotbalové angažmá. Působil jste ale i ve Slavii i Spartě a odchod ze Slavie nebyl úplně to pravé ořechové...

Přicházel jsem do Slavie ve 30 letech, což už jsem nečekal a zažil jsem tam nádherné dva roky. Když jsem byl ve Slavii rok a půl, domluvili jsme se na prodloužení smlouvy, byť jsem měl nabídky i od Sparty. Kvůli lidem ve Slavii jsem tam zůstal a ti stejní lidé mě pak vyhodili. V létě jsem zůstal s tříletou smlouvou, ale už mě nechtěli, i trenér Karel Jarolím. Musím říct zpětně, že mi to pomohlo a dalo mi to do života hodně. Vše se děje, protože se dít má, a tohle se stalo. Šel jsem do Turecka, bohužel dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale ani první angažmá v Kayseri nebylo dobré. Tady jsem si proklepl úplně všechno v Ankarasporu, ale neproklepl jsem si, že budou v Ankaře volby starosty a ten prezident Ankara sporu potřeboval hlasy, tak si koupil druhý klub Ankaragidži a oni nás pak po šestém kole odhlásili z ligy. Po dvou měsících nás přeřadili, že jsme mohli dohrát půl sezonu v Ankaragidži a no a v lednu jsem se hlásil na Spartě.

Takže dva velké kluby v jednom městě...

A ještě tam byl třetí Genšelebrigi. Byl tam německý trenér Jurgen Gerber, velká historie, Nottingham Forrest, skvělý chlap. Přišel tam ale ve špatnou dobu jako já, když se starosta rozhodl, že koupí jiný klub. Turecká federace rozhodla, že končíme, a ze dne na den jsme nemohli hrát ligu. V té době Ankaraspor zanikl. Když nám FIFA dala výjimku, že můžeme přejít, tak bylo najednou na tréninku dvacet hráčů Ankaragidži a dvacet hráčů Ankarasportu. Naštěstí to tam trénoval Hikem Karjan a ten věděl, co ode mě čekat, ale jinak to byla řežba.

A vy jste se naučil i turecky?

Základy ano, ale s trenérem jsme mluvili německy. Žena ale ano, ta navštěvovala v Ankaře i univerzitu. Turci jsou hodně vstřícní a v klubech se k fotbalistům chovají s respektem.

Zajímá mě ale ještě ten odchod ze Slavie, ta situace s trenérem Karlem Jarolímem, jestli to není tajné. Jak to bylo?

Skončili jsme ligu, byl ještě nějaký sranda mač, hrály legendy v Edenu. Pak si mě trenér zavolal, že se mu to nějak nepozdává, že neví, jestli příští rok ano, nebo ne. Já jsem to nečekal, v tu dobu jsem jel s nároďákem do Jablonce hrát s Maltou. S Jardou Černým jsme tam odjeli, celou dobu to řešili a já to nedokázal pochopit, že po dvou letech jsem odehrál vše, co šlo, a najednou se nehodím do koncepce. Když jsem se vrátil, tak jsme si dali sraz v Savoyi a tam mi oznámil, že mě opravdu nechce a musíme to ukončit. Shodou okolností jsme ten den s manželkou odlétali na dovolenou, jeli jsme do Mnichova na letiště a myslím, že to byla nejrychlejší cesta z Prahy do Mnichova, jako jde zajet. Už je to ale promlčené.

A co vám bylo bližší? Sparta, Slavie, Dynamo České Budějovice...

Když jsem byl malý, tak byl můj sen hrát fotbal a to se mi vyplnilo. Jako Jihočech jsem chtěl hrát za Dynamo, to se mi vyplnilo a pak v Česku jsou Sparta a Slavia dva historicky nejslavnější kluby, ale ať jsem byl kdekoliv, v Bohemce, v Liberci, snažil jsem se pro klub odvést maximum a asi jsem všude zanechal nějakou stopu. Není důležité, jak jsem odcházel, ale to, co jsem si nechal v sobě. V tom člověku zůstane jen to dobré.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík