Na windsurfu mě baví adrenalin a rychlost, říká jachtařka Kristýna Piňosová

Kristýno, popiš mi prosím, na jakém surfu jezdíš?

iQFoil a je to windsurf s foilem pod vodou a levituje to.

Máš takovou barvičku pleti, která úplně neodpovídá českým podmínkám. Odkud jsi se vrátila?

Z jihu Španělska z Cádizu.

A co jsi tam dělala?

Měli jsme tam trénink a závody a byli jsme tam skoro měsíc.

Co počasí?

Zrovna teplo tam nebylo, ale na poslední týden to bylo v pohodě. Mohli jsme chodit třeba jen v triku.

Na co byl zaměřen trénink?

Na zlepšování techniky a taktiky.

Jak se někdo, kdo se narodí v Česku, může stát jachtařem?

Určitě hlavní faktor je přes rodiče, kteří to dělali v minulosti a zkusili to. Chtějí, aby to děti zkusily a uvidí, jestli je to bude bavit. Když se hodně nadchnou, tak je to super.

Tebe tedy k tomu sportu přivedli rodiče?

Ano, mamka.

Jak malé děti začínají?

Nejdříve na malé lodi, tam se nejlépe učí taktika. Ta loď se jmenuje Optimist, dává se důraz na pravidla. Když pak někdo chce, může se přesunout na větší loď nebo windsurf.

Kdy tebe poprvé pustili rodiče samotnou na vodu?

V šesti letech.

Stalo se někdy, že ses neuměla sama vrátit a museli tě lovit na jezeře?
Jo jo, to se stalo. Třeba bylo soustředění na Velkém Dářku, kde začalo hodně foukat a já se nebyla schopná se vrátit. Nebyla jsem schopná se vrátit, tak mě museli zachraňovat.

Jak to probíhá?

Přijede motorový člun, pomáhá dítěti se psychicky uklidnit a pak mu pomoct dojet na břeh. Drží ho a doveze na břeh.

Bývají tedy v začátcích u dětí slzičky?

Ano, to určitě.

Co tě na tom sportu začalo bavit?

Mě hlavně chytla rychlost, adrenalin u toho windsurfingu. Předtím mě na té lodi bavilo vymýšlet nové taktiky a způsoby, jak se dostat na přední pozice.

Co dělají jachtaři v zimě, když u nás nejsou podmínky a pokud nemají dost finančních prostředků, aby jezdili do teplých krajů?

Tak to asi nemají moc možností, co dělat. Mohli by třeba do bližších zemí a trénovat. My většinou létáme někam letadlem.

Je potřeba k tomuto sportu dělat nějaký kondiční trénink?

Je to hodně důležitá stránka, jako u každého sportu. Já se snažím vždycky po škole jít do posilovny nebo dělat nějakou fyzickou aktivitu.

Ty máš ve své disciplíně šanci nominovat se na olympijské hry do Paříže?

Myslím, že tu nějaká šance je, ale uvidíme jak se to bude vyvíjet. Určitě nezahazuju vidle do hnoje.

To určitě nezahazuj, protože o olympijskou nominaci je potřeba se poprat. Jak a kde budou probíhat nominační závody?

Určitě budou na Mallorce a Haagu a pak se ještě uvidí, kde.

Co jsou to za závody? Jaké nesou označení?

Všechno jsou to mezinárodní závody, protože v Česku nejezdí tolik lidí a není tady taková konkurence.

Kolik dívek, jako jsi ty, jezdí na windsurfu závody a mají šanci zabojovat o účast na olympiádě?

Teď je nás šest a většina holek je podobného věku, jako já.

Olympijská třída je iQFoil a prkno levituje nad vodou. Jak moc těžké je zvednout prkno nad vodu?

Určitě je potřeba dostatek větru, ale je to nastavené tak, že není potřeba tolik. Třeba jen 4 metry za sekundu.

Jak složité je se to naučit?

Když někdo vůbec nemá zkušenosti s windsurfingem, je to obtížné a musí si klasický windsurf nejdříve vyzkoušet a pak až Iquique Foil.

Ty jsi jezdila závody i na klasickém windsurfu?

Ano, začínala jsem na třídě Techno 293.

V čem tě zlákala třída iQFoil?

Rychlostí, adrenalinem a líbilo se mi, že je to něco nového.

Jakých rychlostí na prkně dosahujete?

Muži přes 50 i 60 kilometrů za hodinu a ženy těch 50.

Kdy bude jasno, kdo na olympiádu do Paříže pojede?

Příští rok na jaře.

Takže závodů, kde bude probíhat nominace je více?

Ano.

Byla jsi už někdy závodit v místě konání olympijských her a kde to bude?

Ještě jsem tam nebyla, ale bude to v Marseille.

Takže na moři?

Ano.

Zaujala mě místa Svatý Mořic a jezero Garda. Jsou to místa windsurfingu zaslíbená?

Garda je určitě ráj windsurfařů, tam se jezdí často. A Svatý Mořic je taky úžasné místo s krásnou přírodou a větrem, který je pravidelný a stálý.

Čím to je, že tam tam fouká tak jistý vítr a jedete do standardních podmínek, které se opakují?

Určitě je to termikou, která funguje, když je hezky a svítí slunce na hory, ony se ohřívají a pak začne foukat termický vítr.

Když tam tedy jedete, víte, že na 100 procent bude foukat?

Určitě to nevíme, ale tak na 80 procent určitě.

Na Gardě je relativně teplá voda, ale v Silvaplaně zase tak teplá voda není. Je to nějaký rozdíl jezdit na teplé a studené vodě?

Teplotou to není, ale je to tlakem, který v nadmořských výškách hodně dominuje. Hodně to ovlivňuje naší psychickou a fyzickou kondici.

Používáte neopreny, abyste neprochladli?

Na těchto specifických místech určitě.

Jak dlouho se učíte znát místní podmínky?

Většinou na důležité závody jezdíme týden před, jezdíme každý den a pak máme jeden den před závodem odpočinek

Mají tam domácí závodníci výhodu, že znají třeba vítr?

Nějakou výhodu mají, ale my to za ten týden analyzujeme a víme, jak se vítr chová, takže nemají takový náskok.

Jak probíhá analýza podmínek? To dělají trenéři?

My i trenéři. My si to musíme vyzkoušet, ale trenér o tom ví víc, takže nám třeba i řekne, jaké jsou tam proudy.

Které místo používáte pro tréninkové pobyty nejčastěji?

Španělský Cádiz.

Na Gardu jezdíte taky často?

Ano.

Jaký je pak rozdíl jezdit na moři?

Oproti Gardě to zase takový rozdíl není, ale oproti českým jezerům je to velký rozdíl. Vlny na moři se zvětšují, ale na Gardě jsou taky docela velké, takže tam je to podobné.

Milan Hájek, Karel Lavický, Jak Skřepek a Andrea Piňosová. To je sestava tvých trenérů včetně tvé maminky?

Ano, protože maminka mě začala učit na Optimistu, na lodi, které jsem začínala a hodně se zasadila o to, že tenhle sport dělá.

Čtěte také

To, co olympiádu dělá olympiádou, v Tokiu nejspíš nezažijeme, říká jachtař Karel Lavický

Každý trenér má na starosti něco jiného?

Ty trenéry jsem měla v minulosti, teď mám jen Milana Hájka. Karel Lavický už závodí sám za sebe, tak je to spíš kamarád.

Je to tak, že se v určitém věku učí jachtař něco jiného?

Záleží na taktice. V mladém věku to není tak důležité, ale apeluje se na to, aby se to děti naučily a byly schopné konkurovat těm starším.

O čem je ta taktika? Co je jejím cílem?

Je nutné znát vítr a jak chodí v dané oblasti. Od toho se odvíjí celý závod, můžeme na tom hodně získat ale i hodně prodělat.

Na čem pracuješ ty?

Hodně jsem pracovala na technice, měla jsem problém, co byl potřeba vyřešit.

Jaký?

Zadní vítr, protože jsem jezdila trochu pomaleji, než ostatní. Musela jsem změnit postoj a teď už je to myslím lepší.

Kdy vlastně poprvé otestuješ svoji formu?

Za pár dní pojedu na Mallorcu a tam se budu moct porovnat s více lidmi.

Začínala jsi jako dítě ve třídě Optimist. Do kolika let si na té lodi jezdila?

Do 11 let od svých 6 let, takže pět let. Ze začátku to bylo docela krušné, moc jsme to nechápala, ani mě to nebavilo. Pak jsem ale pochopila taktiku a začalo mě to bavit.

Čtěte také

„Jachting je jako šachy. Musíte hodně přemýšlet a rychle se rozhodovat“, říká Lenka Šmídová

Občas se určitě spadne. Jsou ty pády bolavé?

Většina pádů ne, ale občas se něco stane. Kvůli tomu nosíme helmu a vestu.

Když jsem kdysi jezdila na windsurfu, bála jsem se, že mi ten stožár spadne na hlavu. Může se to stát i vám?

Určitě jo, několikrát se mi to stalo a bylo to docela nepříjemné. Už jsem na to ale zvyklé, tak z toho nemám velké trauma.

Od jaké síly větru se dá začít závodit?

V naší třídě od 4 metrů za sekundu, kdy plovák musíme rozpumpovat a dostaneme se do levitace. Od té doby se může závodit.

A když fouká příliš a je to nebezpečné?

To je od nějakých 20 metrů za sekundu, to už je to nezvladatelné a nedá se ani moc kontrolovat to prkno.

Tvým největším sponzorem je tvá rodina, platí to stále?

Ano, určitě. Zapojují se z velké části. Taky se ale zapojuje Český svaz jachtingu a Olymp, centrum ministerstva vnitra.

Ty jsi studentka, ale zároveň jsi profesionálkou? Dá se to dělat profesionálně?

Určitě se dá dělat na profesionální úrovni, mě se to docela daří kloubit se školou, ale je to hodně náročné.

Kolik vlastníš prken a plachet?

Plachet mám čtyři, pět a prken dvě.

A jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Ještě mám jedno, co je na juniorské závody a jedno na seniorské. Junioři mají menší prkno a senioři větší.

Když jedete na závody, jak ten materiál stěhujete?

Vozíme ho na střeše auta nebo vevnitř v autě.

A když letíte letadlem?

Tak se to musí dát na nadměrnou váhu do speciálních obalů, ale je to riskantní, protože se to může rozbít, protože je to z karbonu. To je hodně velký stres.

Je to tak, že na závody si musíš vozit různé vybavení podle podmínek?

Je to pevně dáno, takže si vezu vždycky po jednom prkně.

Jak probíhá vývoj materiálu?

Na olympijské hry je to pevně dané a nesmí se to do Paříže měnit. Po Paříži mohou být nějaké modifikace, ale uvidíme, jak to bude.

Jak dlouho můžeš tedy závodit na jednom prkně?

Na jednom prkně můžu závodit do té doby, než se prkno nezničí nebo se v něm neudělá díra. S plachtou je to horší, tu měním po roce nebo po půl roce, podle toho, jaká je její kvalita.

Jak zvládáš veškerý trénink a cestování se studiem střední školy?

Je to hodně náročné, mám individuální plán. Škola mě ale hodně podporuje, za to jsem vděčná a jsem ráda, že můžu cestovat a dělat sport, který mě baví.

Co na to spolužáci, když oni sedí ve škole a tu surfuješ?

Ti nejsou úplně nadšení, ale kamarádky mě podporují. Za to jsem hodně ráda.

V reprezentaci máte dobrý tým. Je to pro tebe hodně důležité?

Určitě, navzájem se podporujeme a zažijeme hodně srandy. I mimo vodu je super, když se mám s kým bavit.

Je pořád hlavní téma voda, nebo řešíte klasický holčičí věci?

Když nejsme ve vodě, tak klasický holčičí věci. Prostě drby, a tak.

Jachtařský sport není jen o závodech, ale je to i určitý životní styl. Máš to tak také?

Ano, určitě. Odvíjí se od toho i můj normální život. Je to báječné.

Co se ti na tom nejvíc líbí?

Líbí se mi na tom, že mohu být kdekoliv a pořád vnímám vítr. Je to součást mého života je to skvělé.

Jsou pro tebe důležitější závody nebo zážitky?

Asi obojí. Pro mě je to tak padesát na padesát. Mám zážitky ze závodů ale jsem i ráda, že mohu být v přírodě a cestovat.

Máš nějaké vysněné místo, kde by sis chtěla zasurfovat?

Určitě bych chtěla za oceán, kde jsem ještě nebyla. Naše závody jsou v Evropě, takže cestujeme po Evropě. Zajímalo by mě, jaké to je na ostatních kontinentech.

Setkáváte se i se závodníky z Austrálie a Ameriky?

Určitě se setkáváme s Australany, ale třeba i z Argentiny.

Co tě čeká v následujících týdnech?

Ve škole určitě hodně testů, které dopisuji z doby, kdy jsem byla pryč. Ve sportu mě za pár dní čeká velký kvalifikační závod na Mallorce a tam se hodně těším.

Poznáš, jestli máš formu?

To se pozná asi až na vodě.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas