Atletka Petržilková: Už jsem vstoupila do velkého atletického světa a moje jméno začíná rezonovat

Jaké dojmy máš z halového mistrovství Evropy v Istanbulu?

Byl to nejkrásnější sportovní zážitek. Strašně rychle to uteklo, ale jsem teď nabitá pozitivní energií z celého závodního víkendu.

V rozběhu na 400m jsi zaběhla osobní rekord, dostala jsi se do finále, i se štafetou to vyšlo na finále. S výsledky je tak maximální spokojenost?

Nevytkla bych si ani ň. Bylo to povedené od začátku do konce. Zaběhnout si osobní rekord na vrcholné akci a postupy do finále, to jen sen.

Odjížděla jsi už na mistrovství Evropy s pocitem, že jsi v top formě?

Ano, ale věřím, že do budoucna se mám kam posouvat. Vidím pár rezerv, na kterých se dá zapracovat. V aktuální výkonnostní formě jsem se cítila fantasticky, jediným výpadkem v halové sezoně byla nemoc, která mě trochu rozhodila. Naštěstí na halovém mistrovství republiky jsem si sebevědomí spravila titulem a výkonem, který jsem tam předvedla. Běžet osobní rekord sama na sebe a pokořila jsem i venkovní čas z dráhy, což mě hodně nabudilo. Do Istanbulu jsem odlétala s velkým sebevědomím. 

Jaké to bylo závodit se současnou hvězdou čtvrtky Femke Bolovou?

Soustředím se vyloženě na sebe a na soupeřky, na které momentálně mám. Femke je výkonnostně úplně jinde než já, takže vím, že jí budu pozorovat z dálky zezadu. Vůbec se na ní neupínám. V rozběhu jsem jí tentokrát nalosovanou neměla, ale propracovala jsem se k ní až do toho finále.

Sleduješ výkony a předzávodní přípravu Femke Bolové?

Pozoruji během rozcvičování celou jejich skupinu, která je momentálně na velkém vzestupu. Jejich výkony neustále rostou, takže bedlivě pozorujeme, jaké prvky tam zapojují a jak se připravují.

V Istanbulu tě čekal dost náročný závodní program. Jak probíhala regenerace mezi jednotlivými starty?

Nevěděla jsem, co od sebe mám čekat. Byla to moje první zkušenost s tím běžet tolik čtyřstovek ve třech dnech. Podobá se tomu maximálně česká extraliga, kde běžím rozběh, dlouhou i krátkou štafetu, ale pořád to není velká individuální akce. Před rozběhem jsem byla trochu nervózní, před semifinále už to upadalo, únava stoupala a gradovala, ale já se tím dostávala do komfortní zóny tréninkové, kdy jsem zvyklá trénovat v únavě. Nenechala jsem se tím rozhodit, snažila jsem se hodně jíst, spát, využívat fyzioterapeuty a podařilo se mi na každý z těch závodů dobře připravit.

Před poslední čtyřstovkou, která byla štafetová, už při začátku rozcvičování jsem cítila svalový nekomfort a bála se i zranění. S ohledem na to, že jsem už podruhé vybíhala v první dráze, která je náročná na odstředivou sílu. V průběhu rozcvičování jsem se zahřála, dostala se do pohody a zvládla jsem to nad svoje očekávání.

Příprava atletů

Terko, nyní se už začínáš chystat na venkovní sezonu. Ne všichni atleti absolvují halovou sezonu, jak se vůbec rozhodují?

Většinou ji neabsolvují vrhači, kteří mají hlavní disciplínu až ve venkovní sezoně. Třeba překážkáři na 400m zkouší hladkou čtvrtku doplňkově. Pro mě je hala moc důležitá, protože musím sbírat body do rankingu. Je o něco lépe bodovaná než závody na dráze, takže ji zařazujeme každý rok. Vzhledem k tomu, že ji několik atletů vypouští, tak je i cesta za lepším výsledkem na mezinárodní úrovni o trochu snažší. Počítám, že jí budeme absolvovat i do budoucna.

Trénují atleti, kteří vynechávají halovou sezonu, nějak odlišně?

Je to individuální, ale většinou mají delší bloky jednotlivých částí přípravy. Delší čas na nabíhání kilometrů, speciálních temp anebo si taky dají delší volno po letní sezoně. Halová sezona je krátká, ale příprava před ní je dostatečně dlouhá. Když závodíme v hale, tak je příprava halovou sezonou zkrácená a už není tak dlouhá. Je to nevýhoda, ale dá se s tím pracovat. Hodně jde i o termínovou listinu, takže pokud to jde, tak člověk se to snaží načasovat na vrchol, který může být i později v sezoně.

Máš podobné osobní rekordy v hale i na dráze. Kde se běhá rychleji?

Většina atletů má lepší výkony venku, ale já jsem prototyp atleta, který běhá stejně v hale i venku. U čtyřstovky jsou to úplně jiné disciplíny, v hale se sbíhá po dvě stě metrech, klopené zatáčky, seběh, výběh nahorů dolů, jsou tam kontakty během seběhu. Je to dravější a dynamičtější a chybí tam prvek větru. Protože jsem menší, tak mi to v hale víc vyhovuje, venku totiž pokud začne více foukat, tak to dost ovlivňuje můj výkon.

Není to i zajímavější běhat v hale?

Mě to baví. Je tam důraz, aby jste byli rychlejší na seběhu. Venku to má také svoje kouzlo, ale psychologicky je lepší dobíhat cílovou rovinku v hale než venku. Na dráze musíte dobíhat stovku s laktátem v nohách.

V hale ale zase už moc soupeřek v cílové rovince nelze předběhnout, ne?

Ne. Závisí hodně na seběhu, jakou pozici po něm držíte, tak na té většinou skončíte. Samozřejmě pokud se běží taktický závod, tak můžete jednu, dvě závodnice předběhnout, ale určitě se ze zadní pozice těžko finišuje na první místo.

Jak moc velký ukazatel výkonnosti směrem k hlavní sezoně znamená hala?

Říká se, že čas venku je rychlejší, protože se tam přidává prvek větru. Záleží, jak moc a z jaké strany fouká. Řešíme ho především na první dvoustovce, kdy nám pomůže závod rozběhnout, protože v druhé polovině trati už s tím těžko něco uděláme, protože člověk „hnije“, je v laktátu, padají mu kolena a už je to těžké. V první polovině může pomoci a třeba je tam až půl vteřiny rozdílu.

Jak dlouhé volno máš po konci halové sezony?

Bohužel to bylo jen pět dní. Musíme rychle naskočit do přípravy na léto, pokračovat tam, kde jsme skončili, protože letní sezona je dlouhá.

Terezo, na halovém mistrovství Evropy jsi bydlela na pokoji s naší nejlepší čtvrtkařkou Ladou Vondrovou. Jste víc soupeřky nebo kamarádky?

Nebylo to poprvé, na velkých akcích bydlíme tradičně spolu a máme hodně zážitků. Ve finále jsme samozřejmě běžely proti sobě, ale rozhodně si nijak neškodíme a jsme kamarádky. Lada je pro mě motorem, chci se dostat na její úroveň, porazit ji. Ona to moc dobře ví a nechce se nechat, což si myslím, že nás obě motivuje a zdravě se hecujeme.

V čem je pro tebe Lada inspirací?

Především tím, jak maká. V tomto směru je moje krevní skupina. Má jiný styl tréninku, už jsme spolu absolvovaly i soustředění na Kanárských ostrovech, kde jsme se utvrdily v tom, že každý máme jiný styl trénování a nemůžeme společně trénovat. Potkaly jsme se pouze při doplňkových cvičeních nebo nějakých lehčích druhých fázích. Vždy mě fascinovalo to, jak je silná. Ve srovnání s ní bych tedy měla přidat na silové složce. Poslední dva roky jsem se na to zaměřila a věřím, že mi to pomohlo k mému zlepšení.

Čtěte také

Oštěpařka Nikola Ogrodníková se hodem dlouhým 60,59 metru pohodlně kvalifikovala do finále. Čtvrtkařka Lada Vondrová obsadila konečnou 17. příčku

Začátky s vrcholovým sportem

V Istanbulu jste asi moc času mimo atletiku neměly, ale jak jste trávily volný čas?

Ležely, jedly, luštily křížovky a koukaly na atletiku. Jsme velké fanynky a kdykoliv můžeme jít, tak jdeme na týmovou tribunu fandit. Toto mistrovství ale jsme poprvé opravdu nestíhaly, takže jsme koukaly skrz televizi a telefon. Zašly jsme spolu na kávu, na procházku a prožívaly to celé spolu.

Čtyřstovka hodně bolí, v čem tě trať láká?

Když jsem začala s trénováním na 400 metrů, tak jsem vůbec netušila, jak moc to bolí. Trenér mě směřoval tímto směrem, já mu věřila a až později zjistila, co je to zač.

Pouštíte si s Ladou nebo s trenérem zpětně video ze závodu, zda jste pojali závod správně takticky?

Určitě, hned jak jsou dostupné výsledky, tak studujeme startovní reakce, mezičasy na jednotlivých úsecích závodu, hledáme chybu, ale i to, co se nám povedlo. Společně to důkladně rozebíráme.

V Istanbulu jsi zaběhla osobák, našla se ve výkonech přesto nějaká chyba?

Našla jsem tam drobný nedostatek. Věděla jsem, že budu sbíhat za Kielbasinskou, která je o třídu, možná o dvě výš. Krásně jsem se za ní zavěsila, ale podle záznamu bylo vidět, že posledních deset metrů jsem běžela hodně uvolněně a mohla jít do finiše dravěji. V tu chvíli jsem ale nevěděla, že běžím tak rychle, takže kdyby mi to někdo našeptal, tak zaberu. Myslela jsem na to, že mám před sebou semifinále, viděla jsem se tam a věřila, že budu mít ještě šanci zaběhnout kvalitní čas.

Se systematickým tréninkem jsi začala až ve dvaceti letech, jak se to seběhlo?

Byla jsem obrovský hobby sportovec. Žádnému sportu jsem se nevěnovala na závodní úrovni. Na základní škole jsem tak nějak laškovala se skateboardem, ale když se na tělesné výchově běhala šedesátka nebo šestistovka, tak to mě bavilo a viděla jsem, že od ostatních spolužáků jsem docela odskočená. Cítila jsem, že mi to docela jde, ale nikdy jsem na žádný kroužek nechodila.

Proč jsi nešla do žádného oddílu?

Ono v Horažďovicích, odkud pocházím, moc možností nebylo. U ničeho jsem dlouho nevydržela, tak možná proto. Když jsem odcházela na střední školu, tak jsem chtěla někam, kde budu mít i víc možností vyžití. Šla jsem na Pedagogické lyceum, kde byla tělesná výchova hlavním předmětem studia. Dostala jsem se do skupiny lidí, kteří už měli zkušenosti se sportováním a postupně jsem nacházela to hezké na sportu. Toto období bylo základem pohybové přípravy, kde jsem se naučila od všeho něco.

Následoval přechod na vysokou školu, kde už se z jednotlivých sportů zápočtovalo. V atletice mě tam začal lanařit jeden z učitelů, protože jsem tam tehdy zaběhla stovku za 13,5 sekundy. Říkala jsem si, že je nesmysl začínat až ve dvaceti letech, nechala jsem se přemlouvat asi tak měsíc než jsem vyrazila na stadion Škodovky Plzeň. První rok jsem tam poznávala, jak vůbec funguje tréninková skupina a pochopila, že pokud chce člověk dosahovat kvalitních výsledků, tak musí na trénink docházet pravidelně. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem se s tím sžila.

Jak jsi na tom byla s technikou běhu v začátcích?

Běhala jsem s nohama do x. Neměla jsem dobrou techniku, ale mám štěstí, že mám dobré vnímání na pohyb. Když mi někdo něco řekl, tak jsem byla schopná to ihned aplikovat do té techniky. Po roce si mě vyhlédnul trenér Honza Hanzl, momentálně můj současný trenér, který mi dal tu systematičnost, naučil mě pochopit, jak probíhá celá příprava a s ním už začala opravdová atletika.

Hledali jste společně trať, na které se nejlépe prosadíš?

Honza byl čtvrtkař a šlo o tréninkovou skupinu sprinterů, tak ve mně také viděl čtvrtkařku. 

Jak reagovalo tvoje tělo na to, že jsi najednou začala intenzivně trénovat?

Byl to nezvyk, ale nevzpomínám si, že bych někdy brečela nebo byla namožená. Baví mě dřina, ve skupině jsem trénovala s klukama, což mě daleko víc motivovalo a hnalo dopředu. 

Terezo, už máš za sebou i vysokoškolská studia. Jak to šlo s vrcholovým tréninkem skloubit?

Kombinovat to šlo. Obě studia, bakalářské i magisterské, jsem si prodlužovala o rok a o dva. Vzhledem k tomu, že jsem studovala sport, tak zápočty byly hodně o fyzických výkonech. Nešlo to úplně dohromady s tréninkem, včetně lyžařských nebo vodáckých kurzů. Často jsem si to plánovala tak, kdy to bude nejméně bolet do přípravy zahrnout. Jsem ráda, že jsem to zvládla i díky kantorům kteří mi mnohdy dali náhradní termíny. 

Kam nejčastěji vyrážíš na trénink za teplem, když tady nepanují kvalitní podmínky pro trénink?

Na Kanárské ostrovy. Už říkám, že tam jezdím jako chatu. Jezdíme tam od roku 2017, zpočátku to bylo jen na podzimní část přípravy, ale poslední čtyři roky jezdíme i na jaře. Dvakrát do roka jsem tam necelý měsíc. Letos mě tam čeká měsíční příprava.

Dočetla jsem se, že si na Kanárech sama vaříš. Je to pravda?

Vždy vybíráme apartmány, které mají vybavenou kuchyni a vaříme si sami. V těch střediskách si většinou nevyberete, co si dáte k jídlu a dost často se pokrmy opakují. Nebaví nás jíst pořád to samé, takže si radši vaříme. 

To po náročném tréninku přijdeš a stoupneš si k plotně?

Nebudu lhát, je to docela náročné. Když to jde, tak si něco "předvaříme" a dost nám v tom pomáhá i trenér. Jeden jde do sprchy, druhý jde loupat brambory, pak si to protočíme. Třetí člověk třeba nakrájí salám a společnými silami se na tom podílíme. 

Jak si jako atletky hlídáte váhu? Dopřáváte si cokoliv?

Kluci určitě prominou (smích). Jsem takový tahoun skupiny, tak mám velké slovo. O tom, co se bude vařit, dost rozhoduji já. Jím úplně všechno, nedržím žádné diety, ale snažím se o pestrost. Sem tam se objeví nějaká ryba, chci tam hodně ovoce a zeleniny. Střídá se to.

Držíš stejnou váhu po celý rok?

Po sezoně si vždy dám "prasečí" týden, kdy jím hodně smaženého. To si pak kupuji chipsy a dopřeju si nezdravých věcí, kterým se během sezony vyhýbám. Mě to ani přes rok nechybí, ale s přítelem na dovolené si koupíme třeba ty chipsy, které si dáváme na pláži. Jsem typem, že po sezoně mi hodně ochabnou svaly. Každý sval je u mě hodně vydřený, ale nikdy mi váha nekolísá nijak extrémně. Rozdíl je maximálně tři kila. V objemové přípravě se to vyběhá a na Kanárských ostrovech už jím protein a kreatin, takže není ani prostor na kolísání váhy. Spíše musím dbát na to, abych měla dostatek kvalitních živin. 

Jsi i milovnice zvířat. Jaké máš doma?

Činčilu.

Kdo se o ní stará, když jsi měsíc na soustředění?

Mám to štěstí, že maminka mého přítele pracuje z domova. Přestěhovali jsme jí klec do kanceláře a tráví s ní čas. Už je to spíš její činčila (smích).

Budoucí plány

Terezo, následující dva roky jsou i pro atlety nabité vrcholnými akcemi. Už se ti rozbuší srdce, když slyšíš o mistrovství světa a olympijských hrách?

Zatím ještě nebuší, protože jsou relativně daleko. Líbí se mi ale, že tady sedíme a už o tom nahlas hovoříme. Pár let zpátky by mě ještě ani nenapadlo, že budu usilovat o halové mistrovství Evropy, navíc o finále. Chtěla jsem se vypracovat na vysokou úroveň samozřejmě. Sen olympijských her tam určitě je. Ani jsem asi nedoufala, že se podívám na špičku evropské nebo světové atletiky a nyní už jsem vstoupila do velkého atletického světa a myslím si, že moje jméno už začíná znít.

Kdy se bude rozhodovat o tom, jestli se podíváš na olympijské hry do Paříže?

Rozhodovat bude ranking. Ostré limity jsou hodně těžké a pro mě na míle vzdálené. Budu pracovat na tom, abych se tam probojovala skrze ranking. Od začátku letošního srpna až do startu olympijských her budu bojovat o to, abych měla možnost startovat na co největších závodech. Tam bude potřeba podávat kvalitní výkony, sbírat potřebné body a dostat se v žebříčku na pozici, která zaručuje účast na olympijských hrách. 

Je pro tebe i směrem k plnění limitů výhodou méně opotřebovaná hlava s ohledem na to, že jsi s atletikou začala později?

Věřím, že ano. Spousta holek do mého věku v atletice ani nevydrží. Přišla jsem do toho sportu už jako dospělá ženská, možná i proto jsem vydržela celou dobu zdravá. Mám rozjetou už osmou přípravu a moje největší zranění bylo před dvěma lety, kdy jsem si natrhla hamstring, což mě vyřadilo na šest týdnů. Klíč k uspěchu je zdraví, proto tady teď ťukám stůl.

Přemýšlíš i o tom, čemu se budeš věnovat po atletické kariéře?

Čím jsem starší, tím intenzivněji nad tou otázkou přemýšlím. Vždy ty myšlenky ale zaženu, protože doufám, že rok a půl a i déle vydržím běhat na vrcholné úrovni. Plánovat si něco můžu, ale víme, jak to často dopadá.

Co máš na programu v nadcházejících týdnech a kdy tě během letní sezony uvidíme poprvé v akci?

Tento týden jsem zahájila přípravu na letní sezonu a 8. dubna odlétáme na soustředění na Kanárské ostrovy, v polovině května odstartuje dráhová sezona. Ještě přesně nevím, co z termínovky vybereme, ale rozhodně chci startovat na extralize v Plzni, která je naplánována na 27. května. 

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík