Mladým hráčům můžu zahraniční angažmá jen doporučit, říká prezident Českého svazu házené Zdráhala

Ondro, ještě nedávno jste působil v házené jako hráč, ale nyní už jste prezidentem Českého svazu házené. Jak se v té roli cítíte?

V životě se občas dějí věci, které člověk nevymyslí. Příležitosti přicházejí. V roce 2021 měly být předčasné volby, byl covid. Navíc vedení České házené za posledních 14 let nevydrželo v čele víc jak dva roky. S ohledem na to, že funkční období je na čtyři roky. Už jsem o tom přemýšlel kdysi, že bych na té pozici někdy rád pracoval. Přišlo to trochu dřív, tehdy jsem se přihlásil do voleb, přitom jsem byl jako hráč ještě smluvně vázaný v Kataru.

Považoval jste tu kandidaturu na pozici jako zadní vrátka?

Spíš to bylo tak, že ještě dva roky budu hrát. Doma jsem slíbil, že ještě rok budu hrát a pak budeme cestovat. Doba tomu ale nahrála. Do voleb jsem se přihlásil a vyhrál je. Vše se řešilo online a přes různé platformy. Musel jsem ještě dodržet smlouvu v Kataru, což byly nějaké dva měsíce. I když jsem se snažil za mě najít náhradu. V klubu to tak bylo domluvené, že pokud se stanu šéfem Českého svazu a najdu za sebe adekvátní náhradu, tak budu mít možnost odejít dřív. Našel jsem za sebe náhradu, ale když měl ten hráč přijet, tak si bohužel zlomil ruku. Oslovil jsem bývalého spoluhráče, ale z důvodu zranění to neklaplo. Zůstal jsem tam do půlky května a pak už jsem přesídlil zpátky.

Čtěte také

Euro, angažmá v Maďarsku a konfrontace s esy světové házené. Havran zažívá strmý vzestup kariéry

Proč házenkáře láká angažmá v Kataru?

Kolem roku 2015 byla házená v Kataru na velice dobré úrovni. Na mistrovství světa tehdy skončili druzí a v týmu moc Katařanů neměli, takže do toho investovali plno financí. Nyní rozhodně nejsou na takové úrovni, ale pořád je tam ta liga velice dobrá. Pro Kubánce nebo Egypťany je to ta finální destinace, pro Evropana ideální na sklonku kariéry ve 34 nebo 35 letech.

Šel jsem tam i kvůli tomu, abych poznal novou mentalitu. Arabové na plno věcí reagují úplně jinak. Fungoval jsem v týmu Al Wakrah a mančafty tam mají tréninková centra, kde je úplně všechno. V areálech je i ubytování s apartmány pro hráče. Servis je na skvělé úrovni. Je tam kolem vás hodně lidí. Když přijdete do šatny, tak je vše nachystané.

Zahraniční angažmá

Co jste se v Kataru naučil?

Samozřejmě Salam alejkum a otevření konverzace zvládnu, ale tím končím. (smích) Naučil jsem se především hodně v týmu. Chování v kabině a zákonitosti tam jsou úplně jiné. Jsou hrdí. Úplně nesnesou kritiku před ostatními. Po zápase to jde, ale na hřišti to nechtěli slyšet. Musel jsem ale zvednout hlas a díky tomu jsme třeba zápas otočili. Oni byli ale uražení. Já jsem na hřišti splnil úkol a to přece chceme. Určitě jsme si to vyříkali a byli poté ještě lepší kamarádi než před tím. Pro Evropana je to určitě silný zážitek, když se musí naučit dobře reagovat ve správný moment.

Během kariéry jste procestoval docela dost zemí a oblékal dres několika klubů. Jak to hodnotíte?

Myslím si, že snem každého hráče je se dostat do top klubu a tam zůstat třeba deset let tam sbírat úspěchy. Procestoval jsem toho dost, v klubech jsem byl vždy dva až tři roky maximálně. Díky tomu, že jsem mohl hrát v zemích jako Norsko, Dánsko, Švýcarsko, Německo, Polsko a na závěr Katar jsem poznal jinou mentalitu. Učil jsem se nejen házenkářsky, ale i lidsky. Zjistil jsem, že rčení, že kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem, je pravdivé. Pokud danou řeč znáte, tak se daleko dřív dostanete do kolektivu. Mladým lidem doporučuji, aby se cizí jazyky učili a zkusili angažmá v cizině.

Pobyt v zahraničí vás naučí. Navíc když vyrazíte sám. Dostanete se pryč od rodiny, od známých spoluhráčů a musíte zapadnout do kolektivu v plně profesionálním prostředí, které na vás nečeká s otevřenou náručí. Hodně mi to dalo a zároveň vím, že jsem plno věcí mohl udělat jinak.

S Karvinou jste vybojoval čtyři tituly a jak se dařilo v zahraničních destinacích?

Tituly z ciziny nemám. V Polsku mám dvě druhá místa - v poháru i v lize. V Kataru mám tři stříbra a jeden bronz. Když se podíváme na házenkářskou Evropu, tak německá bundesliga je jednoznačně nejsilnější ligou. Nikdy nevíte, jak tam dopadne zápas prvního s posledním. Jsou další házenkářské velmoci jako Dánsko, Španělsko, Maďarsko nebo Polsko, kde peněz je hodně, ale jsou tam jen dva, tři top týmy.

Zkušenosti z reprezentace

Jak se ohlížíte za mistrovstvím Evropy v Chorvatsku z roku 2018, kdy český tým vybojoval šesté místo. Jak vzpomínáte na tento šampionát?

Bylo to skvělé. Házená má 205 federací po světě, v Evropě to hraje 50 zemí a možná šestnáct týmů může hrát o nějakou medaili, Dánové jsou odstřelení úplně nad všemi. V moc sportech to není. To jen pro srovnání konkurence.

V roce 2018 jsme hráli proti Španělsku. První zápas pro nás skončil minus sedmnáct. Na šampionátu to chodí tak, že člověk hraje, jí a spí. Takže bylo dost času na přemýšlení. Pak jsme nastoupili proti favorizovaným Dánům, kteří nás možná podcenili. My je o gól nebo o dva porazili. Zahráli jsme super zápas, což nás nakoplo. Zjistili jsme, že můžeme porazit každého, což se potvrdilo, když jsme zdolali o šest Maďarsko. Postoupili jsme dál a v další fázi jsme porazili Makedonce. Tomáš Mrkva chytil v závěru rozhodující sedmičku a šel slavit před makedonský kotel. Pak jsme se bavili nad zprávami od makedonských fanoušků, kteří nám psali, abychom zemřeli. Následovala remíza se Slovinskem a prohra s Německem o čtyři góly. Kdybychom jeden z těchto dvou duelů zvládli, tak bychom s největší pravděpodobností postoupili do semifinále. Takhle jsme hráli o páté místo proti Chorvatsku, které jsme nezvládli.

Tehdy jste se stal nejlepším střelcem turnaje..

Vždy jsem dával dost gólů, třeba kolem třiceti, pětatřiceti. Tam se mi ale povedlo vstřelit asi padesát šest gólů. Odpovídalo to tomu, že jsme došli v turnaji daleko. Samozřejmě, když tým vypadne po základní skupině, tak nemůže dát tolik gólů.

Na pozici střední spojky, kterou jste hrával, nejste úplně vysoký. Je to tak?

Budu polemizovat. Ano někdy v roce 2005 se začalo říkat, že i střední spojky musí mít dva metry a sto kilogramů. Házená je ale tak hezká v tom, že se to změnilo. Nyní fungují střední spojky, které mají výšku metr šedesát pět. Vždy to tak je, že někdo přijde a vymyslí systém, který určitou chvíli dominuje. Jiný pak přijde s proti systémem a tak se to ve vlnách krásně mění. Každopádně když někam přijdu, tak všichni očekávají házenkáře jako obrovského chlapa. Je hezké, že se v házené uplatní jakýkoli somatotyp.

Impuls ze zahraničí

Proč jste šel jako prezident Českého svazu házené do akce s vizí, že přivedete k mužské i ženské reprezentaci zahraniční trenéry?

Začnu tím, že od padesátých do osmdesátých let minulého století jsme v házené patřili mezi nejlepší na světě. Učili jsme házenou Francouze a Dány. Málokdo ví, že národní házená, která v Česku vznikla v roce 1905, stála u kořenů mezinárodní házené. Až po válce z toho vznikla mezinárodní házená v podobě, kterou známe teď.

Kdysi jsme házenou učili my, nyní ale jsme někde ve středu, blížíme se špičce, ale ještě tam nejsme. Proto jsem cítil, že potřebujeme přinést nový systém. U žen se to povedlo, za což mluví výsledek, že se poprvé od revoluce dostali do kvalifikace o olympiádu a brali osmé místo na světě. 

U mužů jsme nyní zaznamenali postup ze skupiny a pak blbá prohra s Itálii, což mě mrzí. Konečné devatenácté místo a je to obrázek výkonnosti našeho týmu. Jsou tam mladí hráči a věřím, že jejich čas přijde.

Jako šéf jste musel řešil i problém s ukradeným účtem na Instagramu. O co tam šlo?

Před mistrovstvím Evropy nám ukradli Instagram. V roce 2016, kdy to někdo založil, tak to založil na nějaký email, který už neexistuje. Bohužel to někdo hacknul a vzhledem k tomu, že jsme neměli přístup přes dvoufázové ověření, tak to nešlo opravit. Mohli jsme to spravovat jen v omezené míře. Rozhodli jsme se rozjet nový účet, ale samozřejmě jsme po ztrátě přišli o nějakých devatenáct tisíc sledujících.

Podařilo se nám to teď vybudovat znovu, ale ještě nejsme na těch starých číslech. Je to zajímavé, dva dny se snažíte dostat účet zpátky, pak zjistíte, že to nejde, tak pracujete na novém. V dnešní době jsou sociální sítě velkým informačním kanálem. Nejen do našeho hnutí, ale i směrem ven.

Máte k dispozici kvalitní tým u sociálních sítí?

Musím uznat, že máme dobré lidi nejen v PR. Hlavní je, že kolem sebe mám lidi, které chtějí pro házenou pracovat.

Kdy v České republice byla poslední velká házenkářská akce?

V Česku nikdy, v Československu v roce 1990, kdy proběhlo mistrovství světa. Mám tři hlavní pilíře, kterým se po nástupu do funkce věnuji - růst členské základny, zatraktivnění házené pro diváky a partnery a házená do top čtyř sportů. Jedním střípkem do skládačky je pořádání i velkých šampionátů.

V roce 2026 nás čeká ženský evropský šampionát v Brně, v roce 2030 proběhne Euro 2030 mužů. V roce 2031 pak proběhne mistrovství světa žen. Budeme se soustředit na to, abychom to skvěle zvládli organizačně a tu sbírku tří rychle po sobě jdoucích šampionátů pak nějaký čas nebudeme rozšiřovat.

Jaký je v tuzemsku zájem dětí o házenou?

Po covidu jsme měli velký strach, že děti zpohodlní a už se nebudou chtít vracet. Pracovali jsme s online tréninky a měli plno dalších projektů. Máme kolem 22 tisíc členů a vyrostli jsme od roku 2020 o 26 procent celkově. U holek je to o 33 procent, což mě velmi těší.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík