Metodik fotbalu Plachý: Ideálním stavem by bylo, kdyby fotbaloví trenéři učili tělocvik na školách

Antonín Plachý a fotbal, jak tohle spojení vzniklo?

Není to jenom fotbal, protože už od dětství jsem ve více sportech, z pozice sportovce, ale i trenéra. Nyní jsem skončil na fotbalové asociaci, kde jsem vedl asi dvanáct let vzdělávání trenérů. Momentálně přemýšlím, co bude dál.

Jaké další sporty tě provázejí životem?

Začínal jsem s tenisem, pak to byl volejbal, nohejbal. Věděl jsem, že multisport je důležitý, dělal jsem závodně fotbal i tenis. Bylo toho moc, z fotbalového zápasu jsem cestoval na tenisový turnaj, to nešlo. Na chatě na hřištích jsme pořád něco hráli, basketbal, tenis, fotbal, nohejbal.. Nakonec to vyhrál fotbal, protože tam byla parta, kde jsi se objevil i ty. 

Kdy přišlo rozhodnutí, že se z fotbalového hřiště přesuneš pomalu za lajnu do trenérské pozice?

Přesouval jsem se poměrně dlouho. Už při hře na chatě jsem kolem sebe měl o pět let mladší kluky a v šestnácti, sedmnácti letech jsem ještě nemohl hrát s dospělými volejbal, protože jsem to tak neuměl. Takže jsem to učil ty mladší a když bylo sestře deset let, tak jsem jí učil hrát volejbal. Víceméně jsem od osmnácti let začal s trénováním. 

Čtěte také

Kdo z českých trenérů se prosadil v zahraničních týmech? Seriál Radiožurnálu Sport odpoví

Co tě přimělo k tomu, že budeš chtít ve sportu něco měnit a na kolik dveří jsi při této cestě musel ťukat?

Na spoustu dveří, protože přimět něco nebo někoho ke změně nějakou dobu zraje. Z malých sportů jsem byl zvyklý na menší počty sportovců a na situace, kdy jsem měl kolem sebe šest lidí a ne dvaadvacet. Ve fotbale jsme zhruba před dvanácti lety začali přivádět děti na menší hřiště pro systém čtyři plus jedna nebo pět plus jedna. Sledoval jsem, jak to dělají v zahraničí, cestovalo se po Evropě, proběhlo spoustu telefonátů. Je to období před dvanácti lety, kdy jsem se stal šéfem vzdělávání na FAČR (Fotbalová asociace České republiky).

Když se řekne FAČR, tak se plno lidí netváří moc důvěřivě k této instituci. Jak to vypadá teď?

Nemůžu úplně říct, protože jsem tam v prosinci skončil. Nový sportovní ředitel mě tam nechtěl, on asi ví z jakého důvodu. Nyní jsou tam v mé oblasti noví lidé, kteří se to musí naučit. Každopádně jde o progres a potřebuješ vychovávat lepší hráče před brankami a musí umět vést míč, nebát se souboje a být komplexní. V současné době je zásadní věcí multifunkčnost hráče. 

Čtěte také

Zdeněk Haník o české trenérské škole: Hvězdný hráč ještě nemusí být dobrý trenér

Na FAČR už nejsi, zůstaneš i tak u fotbalu?

Něco se rýsuje u fotbalu, ale je to hodně i u výchovy. Vize a impulsy byly paradoxně ty důvody, proč jsem odešel. 

Jak těžké je v Čechách vychovat kvalitního trenéra?

Na první dobrou bych řekl, že je to stejně těžké, jako všude jinde. Většinou jsou to lidé, kteří u malých dětí začínají, protože mají nějakou fotbalovou historii. Vzdělávání trenérů má spoustu tváří a je provázáno se školstvím. Ideální by bylo, kdyby trenéři učili i tělocvik na školách. Nyní má Tonda Barák projekt, který se jmenuje Trenéři do škol, což vzniklo v rámci metodiky, jak vůbec vést tělocvik.

Koho považuje Plachý za komplexního hráče? Co je problémem ve výuce tělocviku na základní škole i s ohledem na budoucí sportovní vývoj? Poslechněte si celý díl pořadu Na place. 

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík