Medaile mi při studiu nepomohly. Věděl jsem, že po kariéře budu lékařem, popisuje bývalý slalomář

Hostem sportovní talkshow Páteční finiš Kateřiny Neumannové je olympijský vítěz z Barcelony 1992 ve slalomu Lukáš Pollert, který se momentálně živý jako lékař. Těší ho nynější výsledky českých slalomářů a slalomářek? Jak se dá spojit profesionální sport a studium medicíny? A co nejdůležitějšího ho naučil sport? Poslechněte si celý rozhovor!

Byl jsi o tom, že bys chtěl dělat po sportovní kariéře lékaře přesvědčen už v době, kdy jsi začal pádlovat? Nebo na základní škole?

Když jsme byl na základní škole, tak jsem vůbec nevěděl, že budu vrcholovým sportovcem a zároveň jsem nevěděl, že budu lékařem. To se lámalo až na gymnáziu. Když jsme se dostal na medicínu, tak bylo jasné, že ze mě vychovají lékaře a že to budu dělat. V rámci studia jsem trochu jezdil na té vodě.

Lukáš Pollert ve sportovní talkshow Páteční finiš Kateřiny Neumannové

Trochu?

Jezdil jsem sice každý den, ale maximálně dvě hodiny. Dalo se to skloubit dohromady, takže jsem věděl, že se po sportovní kariéře budu věnovat lékařství.

V době, kdy jsi studoval, musely nastávat okamžiky, kdy dostávala přednost škola, ale někdy musel dostat přednost i ten sport. 

Byl s tím samozřejmě problém. Třetí ročník jsme měl rozdělený na dva roky a dokonce jsem chtěl přerušit studium. To mi ale tenkrát táta zakázal. Mně to dost vadilo, protože jsem se chtěl dostat na lepší úroveň, abych ty soupeře porážel o třídu. To byl můj cíl, jenže se to nedalo udělat s medicínou. Tenkrát jsem ho musel dost nerad opustit. 

Když jsi přišel na zkoušky ve škole a už jsi byl medailista z olympiády, jak se na tebe dívali tvoji zkoušející?

Musím říct, že plus to vůbec nebylo. Na zkoušce si člověk vytáhne otázku a pokud ji neumí, tak to nejde přeskočit. Komise nemůže říct, že je to dobré, protože mám medaili. To nejde. Uvolňovali mě z výuky, ale bez znalostí to nešlo.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport

Související