Lakatoš jako lídr týmu situaci vůbec nezvládl, popisuje šarvátku útočníka Vítkovic s Němečkem Procházka

Zkrat Dominika Lakatoše, nespokojenost posluchače Bohouše s příliš agresivním stylem hokeje, ale i zákulisní boj mezi aspiranty na zisk titulu Spartou a Pardubicemi. To jsou hlavní témata pořadu Čistá hra Martina Procházky, které s hokejovým expertem probrali moderátor František Kuna a bývalý extraligový hráč a současně televizní komentátor a expert Jakub Koreis. Proč by podle Koreise měl mladičký Eduard Šalé zamířit do zámoří? I to se dozvíte v hokejové diskuzi.

Nepozornost hokejistů může dopadnout i takto. Podívejte se na příspěvek statistika Jiřího Vítka:

Martine, zažil jsi někdy něco podobného ohledně ne úplně ideální koncentrace na hru?

Občas gólman nesledoval tak pozorně hru, několikrát během hry se šel napít. Někdy koukal na tribunu a najednou na něj musel někdo zakřičet, že na nás jedou. Brankáři tohle často dělají, že se třeba tolik nevěnují hře.

Střídačka má obvykle vnitřní život a občas může dojít k chybnému protočení hráčů. Nepanuje tam pak negativní nálada?

Je to způsobeno tím, že je hráč unavený. Když je v laktátu na ledě, tak je rád, že se vůbec doplazí na střídačku. Během chvilky to chce, aby se posadil na pozici, kterou má na střídačce danou. Občas se stane, že jsou hráči přeházení jinak, ale není to běžné.

Martine, jaké nejmenší hokejisty jsi trénoval?

Na Kladně jsem jeden rok byl u nejmladší přípravky, první a druhá třída. To nebylo trénování, ale spíše vychovatel na ledě. Úspěchem bylo, když jsem dokázal všechny svolat, aby ke mně přijeli společně. Nakonec nějak dojeli, byli rádi, že nepopadali a chytali mě za nohu. Byl to opravdu potěr mládeže a nebylo to vůbec jednoduché. 

Je to asi dost obtížné, když ty děti zatím neumí bruslit..

Přesně tak. K mantinelu jsme je museli odvézt. Výhodou je, že na celou kategorii tam není trenér sám. Zhruba na deset dětí, je tam pět lidí.

Martine, víš co jsi dělal před 25 lety?

Ano, sice už je to nějaká doba, ale teď se blíží výročí oslav vítězství v Naganu. V těchto dnech jsme se blížili do Japonska, byli jsme rozdělení na dvě části, jedna výprava jela ze zámoří, druhá z Evropy.

V olympijském turnaji v Naganu jste se v duelu s Kazachstánem docela ostře poprali. Navážu tématem ohledně vítkovického útočníka Dominika Lakatoše, který v pátečním extraligovém zápase proti Spartě neudržel nervy na uzdě, zmydlil sparťanského obránce Němečka, zkazil oslavu týmového výročí a byl příčinou porážky Vítkovic. Byl to zkrat?

Jednoznačně to byl zkrat. V situaci, kdy je ta hra vyrovnaná, tak by se to lídrovi týmu rozhodně stávat nemělo. Bohužel Lakatoš to nezvládl. Přijde mi, jestli tam před střetem neproběhla nějaká hláška, protože se bezhlavě pustil do jiného hráče, než na kterého jel, tak se mi to zdá divné.

Viděl jsem i nějaké starší video, kde hokejista Bill Guerin v tréninkovém kempu sekl spoluhráče hokejkou do krku. Je v tomhle hokej nebezpečnější třeba než fotbal, protože hokejka je jakousi zbraní?

Hokejka je velice nebezpečný nástroj. Když někoho švihnete do krku, tak to může znamenat obrovské zranění. Nemusí to být jen do krku, ale když se hráči začnou sekat zezadu, tak je to hrozné, protože tam hokejista není vůbec chráněný. Nikdy jsem to nevyhledával, nepodporoval jsem to a netěšilo mě, když se něco takového stalo v tréninku.

Nikdy jsi nebyl iniciátorem rozmíšky nebo šarvátky?

Nikdy se mi nestalo, že bych se po někom ohnal hokejkou, maximálně hokejkou do hokejky. Nefér zákroky jsem nedělal, nepatří to k tomu. Přijatelnější pro mě bylo, když jsme si to vyříkali slovně.

Zažil jsi podobné bitky, jaká byla třeba teď ve Vítkovicích, kde se to nakonec dost rozjelo?

Málokdy se u nás v extralize stane, že se do sebe pustí všichni hráči na ledě. To vídáme v NHL, kde si hokejisté občas chtějí vyřídit účty z minulé sezony nebo zápasu. 

Čtěte také

Jsme ve spojení i s bývalým hokejistou a současně televizním komentátorem a expertem Jakubem Koreisem, který v minulosti působil i v zámořské AHL. Jak nahlížíš na agresivní styl pojetí hokeje?

V AHL jsem nezažil tu úplně nejtvrdší dobu, začal jsem tam hrát po stávce v roce 2004, 2005. Ta liga už změkčila a v každém týmu nebylo pět tvrďáků, ale většinou pouze jeden nebo dva. Říkalo se těm hráčům těžké váhy a nebylo radno se s nimi do ničeho pouštět. Jelikož jsem byl s tělesnou konstitucí větší, tak jsem hrál bojovný hokej a dostal se i do tvrdších interakcí. V dnešním hokeji rvačky pomalu mizí. V NHL už je vyložených rváčů jen pár, v extralize jich napočítáme na prstech dvou rukou. Agresivita mizí. Ohledně Lakatoše, tak to je obrovská chyba z jeho strany, tu situaci vyhodnotil hodně špatně. Samozřejmě nastanou okamžiky, kdy je potřeba se zastat spoluhráče, ale tohle nebylo dobré řešení.

Jakube, na sociálních sítích se i díky tobě rozvířila debata ohledně rozvoje hokejisty Eduarda Šalého. Zmínil jsi i tělesnou konstituci talentovaného mladíka, patřil by nyní v kanadské juniorce k silnějším nebo slabším hráčům?

Patřil by k slabším a menším, ale on má ofenzivní talent a myslím si, že by se těm fyzickým interakcím dokázal vyhnout. Bylo by pro něj lepší hrát proti vrstevníkům a převyšovat je. Pomohlo by mu to, protože v Brně bohužel tolik prostoru nedostává. V zápase proti Třinci odehrál deset minut, měl tři střely na bránu a dal tři góly. Dokázal v tom utkání vytěžit hodně, ale ukazuje se, že měl asi i štěstí. Já jsem se kolem brány motal celou kariéru a dával jsem 1,5 gólů za sezonu (smích). Každopádně je umění být ve správnou chvíli na správném místě.

Na sociálních sítích se rozjela i hra mezi Spartou a Pardubicemi, kdy fanoušci Sparty zesměšňují majitele hokejových Pardubic pana Dědka, objevily se i informace, že agent Michala Řepíka nabízel svého klienta Pardubicím. Jaký to vrhá stín na extraligu a co to vypovídá o českém hokejovém prostředí?

Jakub Koreis: Není úplně správné vynášet zákulisní informace, jako to udělal pan Dědek. Jednání probíhají za zavřenými dveřmi a jediným účelem, proč to Dědek udělal, bylo to, že chtěl hodit špínu na vedení Sparty. Chtěl trochu popudit fanoušky a je to pod úroveň manažerů a majitelů klubu, aby se uchylovali k takovým praktikám. Je to zábava pro fanoušky, my komentátoři máme o čem mluvit, ale je to pod úroveň lidí, kteří se na těch pozicích pohybují. 

Martin Procházka: Vidím to podobně. Je to situace dvou momentálně nejlepších týmů před blížícím se play off. Střípky ze zákulisních bojů můžou rozhodovat o atmosféře v klubu a mezi fanoušky. Nemělo by to ale dojít až tak daleko.

Jakube, kdo vyhraje extraligu?

Sparta. Mají neskutečně kvalitní kádr. Přijde mi, že na Spartě je daleko lépe nastavená hiearchie, hráči znají svoji roli, čemuž pomohl příchod trenéra Hořavy. Pardubicím se sice povedl příchod Lukáše Sedláka, a je zajímavé, jak najednou formace Zohorny je v zákrytu. V Pardubicích je moc kohoutů na jednom hřišti a pár hráčů bude postupně nespokojeno s danou rolí. Není tam taková trpělivost, už loni se vypadnutí ve čtvrtfinále hodnotilo jako neúspěch. Jsem zvědavý, co by se tam dělo, pokud letos nevyhrají titul.

Jak Martin Procházka hlídá střídání svěřenců v juniorce na Kladně, kde působí? Jaké vzpomínky utkvěly olympijskému šampionovi z Nagana z trénování nejmenších dětí? Co na současné trendy ohledně šarvátek říká posluchač Bohouš, který se připojil do diskuze v Čisté hře? Proč si Jakub Koreis myslí, že by mladý hokejista Komety Brno Eduard Šalé měl odejít do zámořské juniorky? Poslechněte si celý díl hokejového pořadu.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport
autoři: František Kuna , rej
Spustit audio

Související