Kejval: Pro Český dům jsme v Paříži vybrali nejlepší místo. Olympijský park budeme mít v Mostě

Jaké je břemeno zastávat funkci předsedy Českého olympijského výboru po takových jménech jako Guth Jarkovský, Věra Čáslavská nebo Milan Jirásek?

Je to velký závazek. Když se člověk do té funkce dostane, tak si uvědomí, že nesmí zklamat.

Už jako dítě jsi se nějak angažoval politicky?

Vzpomínám si, že v první třídě jsme s klukama organizovali stávku, protože paní učitelka nadržovala holkám. Všude jsme napsali stávka a učitelka řekla, že kdo stávkuje, ať si stoupne. Byl jsem jediný, který se zvedl. Řekla mi nakonec, že pokud teď stávkuji, takže odpoledne se můžu doučovat. Tak jsem si to rychle rozmyslel. To spíš vypadalo, že budu odborář, ale k tomu naštěstí nedošlo.

Jak dlouho trvalo po skončení sportovní kariéry, že jsi se přesunul do role funkcionáře?

Působil jsem v době, kdy byla revoluce, což jsem dramaticky prožíval. Byl jsem v reprezentaci a to byl snad jediný týden v životě, kdy jsem netrénoval, protože to bylo kolem 17. listopadu a ve 4. ročníku na vysoké škole jsem se zapojil do stávky. Vše se v zemi postupně předělávalo, ale ve vedení veslařů to bylo pořád komunistické a s klukama jsme si v roce 1996 řekli, že to už musíme změnit. Už dva roky před tím jsem ukončil reprezentační kariéru, ale pořád jsem byl aktivní. Jako závodníci jsme udělali revoluci.

Jak taková revoluce závodníků vypadala?

Šli jsme legislativní cestou. Byly volby a my jsme řekli, že to chceme dělat jinak. Bolelo to hrozně, protože jsme se učili za pochodu a zastávali jsme funkce, na které jsme v reálu neměli. Po revoluci ale byla taková doba, kdy se to tolerovalo.

Jak v roce 2012 probíhal tvůj vstup do role předsedy Českého olympijského výboru?

Vystřídal jsem Milana Jiráska, kterého si ohromně vážím. Původně chtěl skončit už čtyři roky před tím, ale nakonec se rozhodl, že tam ještě jedno funkční období zůstane a dál kandidovat nebude.  Tehdy jsem dělal ekonomického místopředsedu, proti mně nebyl žádný kandidát, takže s tím tak nějak všichni počítali.

Čtěte také

Kejval: Martina Sáblíková se řadí mezi největší esa českého sportu. Doufám, že to ještě nezabalí

Za jaký klub jsi vesloval?

Za Slavii. Většinu času jsem vesloval ve skromných podmínkách a bylo nás tam pár. Reprezentační kariéru jsem odehrál na dvojskifu, často s jiným parťákem.

Žádal jsi někdy rodiče, že chceš do Dukly?

Jo, ale řekli mi, že mě vydědí (smích).

Jaké úspěchy jsi ve veslování zaznamenal?

Svého času jsem byl za Vaškem Chalupou druhý nejlepší skifař v republice, ale on byl generační fenomén. Kdybych ho porazil, tak jsem olympijský vítěz. Je to i můj dobrý kamarád do života. Zažil jsem tam fajn časy, Vašek Chalupa i ostatní kluci vsadili všechno na jednu kartu a dali sportu úplně všechno, ale já si chtěl udělat tu školu, vzdělání a po revoluci se otevřela možnost podnikání, takže jsem u toho ještě podnikal. Když jsem byl v roce 1993 na mistrovství světa, tak už jsem zaměstnával sto lidí.

Podnikal jsi v oboru, který jsi vystudoval na vysoké škole?

Dalo by se říct. Děláme částečně developmenta a hlavně jsem potom založil se společníkem firmu, která se postupně stala největší  ve střední a východní Evropě ve výrobě kancelářského nábytku. V roce 2008 jsme jí prodali a následně se mi podařilo dostat do představenstva nadnárodní společnosti, která nás koupila.

V tom docela rozlítaném mládí jsi si stihl i umotat rodinu..

Mám to asi dědičné takový styl. Nedovedu si představit, že bys mě poslal na čtrnáct dní na pláž, abych tam jen ležel.

Olympiáda v Paříži

Za rok nás čekají olympijské hry v Paříži. Co všechno si maluješ?

Poslední dvě olympiády se i díky kvůli covidu nepovedly. Myslím si, že pro sportovce jsme udělali maximum, ale asi všichni cítíme, že to byla taková poloviční olympiáda bez diváků a v rouškách. Nyní to navíc bude v jednom z nejhezčích měst na světě, v Paříži, v rodišti našeho zakladatele.

Navíc předsedou organizačního výboru je Tony Estanguet, trojnásobný olympijský vítěz na divoké vodě, který je ohromně soutěživý a přišel s nápadem, že poprvé udělají ceremoniál mimo stadion a na řece Seině. Nedávno když jsem ho potkal, tak jsem se ho ptal čeho chce dosáhnout. On to vnímá tak, že se těší až se sejdeme po olympiádě a uslyší ode mě, že to byla lepší olympiáda než v Londýně.

Jak bude vypadat to unikátní slavnostní zahájení, kdy se budou sportovci plavit loděmi po Seině?

Nebude to sranda. Je tam 206 zemí, takže 206 lodí. Američané pojedou se 450 nominovanými sportovci a pak tam pojedou třeba jen dva borci z Marshallových ostrovů. Nebude to jednoduché, oni ještě přesně neví, jak to udělají. My víme jediné, že se na to musíme dobře připravit. Jenom 600 000 lidí se na to bude dívat z ochozů a bude to obrovské.

Paříž je město módy, takže se tam nemůžeme ukázat jako trhani. Pracujeme tady s mladými designéry, vždy mně něco ukazují a já jen říkám, že se asi pomátli, ale sportovcům se to líbí. Udělali jsme na to i komisi, funguje tam Kriistina Mäki a Lukáš Rohan. Radí nám, říkají, že to je dobrý směr, takže zavřu oči a jedeme dál. Hledáme tam určitě ten kontext s Paříží, aby nás Pařížané pochopili. 

Bude to první pocovidová olympiáda, chystají se i tak nějaká opatření?

Myslím si, že to bude hodně individuální. Hodně jsme se tomu věnovali, protože Tokio se nám z tohoto pohledu moc nepovedlo. Udělali jsme maximum, abychom se podobných chybám vyvarovali a v Pekingu se nám to podařilo.

Na druhou stranu v Tokiu jsme měli jedenáct medailí, v Pekingu dvě. Martin Doktor vždy tvrdí, že se musí vytvořit vítězná nálada a tu nemůže člověk vytvořit pod rouškou. Na každých olympijských hrách ale umře pár medailí na tom, že jsou sportovci náchylní. Profesor Kolář mi vysvětloval, že pokud je tělo naprosto připravené, vyladěné, tak je organismus náchylný na virózy, nákazy atd. Se šéflékařem Českého olympijského výboru Jiřím Neumannem jsme diskutovali, že při styku s novináři a tak, možná zavedeme určitý režim. Chceme to probrat s kluky organizátory z Tour de France, kde to fungovalo i letos a chceme slyšet jejich názor. 

Kdo bude na nadcházejících olympijských hrách v Paříži favoritem na zisk medaile?

Kdyby nebyla kvóta, tak přivezeme z vodního slalomu plný batoh medailí. Tam máme největší konkurenci v reprezentaci. Doufám, že tedy něco urveme z vody, daří se i v tenisu. Kdyby se Lukášovi podařilo potřetí přivézt medaili, tak by se stal opravdu legendou. Střelcům to taky náramně střílí, bohužel střelci a jachtaři jako jediní nebudou soutěžit v Paříži, ale asi 250 kilometrů daleko. 

Moderní pětiboj bude probíhat v nádherném parku ve Versailles, to jim musí závidět úplně každý. Uvidíme jestli někdo půjde ve stopách Davida Svobody, nyní se nám nominovala i první pětibojařka. Doufám, že dobře dopadne i rychlostní kanoistika, po letech třeba prorazíme i v plavání, kde jsem velký fanoušky Barbory Seemanové.

Český dům se vrátí na olympiádu?

Ano, nyní dvě olympiády jsme ho neměli, ale teď se vrací. Poprvé v historii je vybrán jeden park kousek od centra Paříže, je to La Villette. Je nádherný a bude tam čtrnáct národních olympijských výborů, kde bude obrovská fanzóna. Podle mě to bude takové malé sportovní expo a pravý derivát olympiády. Jsme domluvení, že si budeme měnit vstupenky a procházet si jednotlivé domy. Věděli jsme to už od začátku, takže si myslím, že jsme si vybrali nejlepší plac. Nechceme tam mluvit jen o sportu, ale domlouváme si i nějaké malíře, sochaře a další umělce. Chceme, aby to byla krásná prezentace České republiky.

Kde v Česku bude během olympijských her fanzóna?

Vybrali jsme neuvěřitelnou lokalitu a olympijský festival chceme mít v Mostě. Město se strašně mění a v parných dnech lidé z Prahy přemýšlí, kam se půjdou vykoupat, takže chodí do Podolí, ti odvážní jedou na Slapy. Ale nikdy jsem neslyšel, že by se jeli vykoupat do Mostu. Navíc je to do Mostu autem necelá hodinka. Přestalo se tam těžit uhlí a zatopily se těžební prostory a jsou to krásná sedmdesát metrů hluboká místa s křištálově čistou vodou. Chceme to odprezentovat celé republice, že v Mostu to nebylo tak hezké, ale už se to mění a zlepšuje se to.

Čtěte také

Pohled do zákulisí judisty Krpálka nebo tenistky Vondroušové? Začíná projekt Olympijský rok

Jak to probíhá, když se chce na olympijské hry dostat nějaký mladý sport?

Je to teď velký trend. Olympiáda je skoro sto třicet let stará a cítíme, že musíme jít víc s dobou. Ne každý sport je cool. Nyní se udělalo pravidlo, že každý kdo pořádá olympiádu, tak si může vybrat pět sportů, které budou nové.

Třeba se můžeme zastavit u nového sportu, který se jmenuje breaking, což je vlastně taneční sport breakdance. Je moderní a jiný, na Olympiádě mládeže to měli jako ukázkový sport. Na minulé olympiádě bylo lezení na stěnu, kde máme výborného Adama Ondru, a to se chytlo úžasně. 

Jaký sport by jsi rád viděl na olympijských hrách?

Hodně se to ve mně pere. Veslování by chtělo mít příbřežní veslování, což je veslování na moři. Jsou to opravdu krásné fotky, když je loď postavená na nějaké vertikální vlně.

Kdy budou olympijské hry v České republice?

Kdyby to záleželo na mě, tak co nejdřív. Všichni žijeme tady v tom státě a vidíme, co řešíme za problémy. V mládí jsem to hodně tlačil, ale teď jsem realista. 

Na place|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock