Když jsem týden zdravý, považuji to za úspěch. Přípravě na mistrovství světa do Tábora dám maximum, říká Štybar

Jaká lokalita je pro tebe cyklistickým domovem, jde o Mallorcu?

Jak kdy. Od jara do podzimu se dá perfektně trénovat v Čechách. Třeba cesty kolem Stříbra mám hodně rád, v červenci jsem tam byl tři týdny místo vysokohorského soustředění. Po dlouhé pauze a operaci jsem do sebe potřeboval dostat intenzitu i dlouhé tréninky. Kolem Stříbra jsou nové asfaltky, pořád nahoru, dolů a takový neobjevený cyklistický ráj bez velkého provozu. Loni jsem se třeba na mistrovství světa připravoval v Jablonci a jezdil do Krkonoš. To jsou tak krásné cesty. Občas se divím, že lidé jezdí do zahraničí a utrácí peníze, přitom mají skvělé podmínky téměř za barákem. Myslím si, že v Česku máme stav silnic na dobré úrovni, alespoň pro cyklisty.

Čtěte také

Štybar byl výborný závodník a skvěle komunikoval s fanoušky. Držím mu palce do další etapy života, říká Ježek

Během kariéry jsi kromě velké řady úspěchů zažil i nepříjemné situace, pády, zranění, nehody. Jak to formovalo tvoji psychickou odolnost?

Bohužel to k tomu patří. Když máš před sebou další cíl, tak mi přijde, že to tělo regeneruje úplně jinak. Máš prostě cíl se vrátit do tréninku a závodního procesu, protože víš, že každý den, kdy netrénuješ, tak je ztracený. Když ti doktoři řeknou, že můžeš začít trénovat po týdnu, ale už nějaký pátý den si říkáš, že bys to zkusil. Jen tak otočit pedálama půlhodinky, hodinku a chceš pak tělo zase posouvat do vyšších otáček. Myslím si, že sportovec, který má vidinu dalšího cíle, tak regeneruje rychleji. Nesmíš přemýšlet o tom, že se zraníš, ale musíš počítat s tím, že to může přijít.

Jak se momentálně cítíš po zdravotní stránce?

Zaklepal jsem na zuby a snad je vše v cajku. Začal jsem zostra trénovat a uvidím, jak bude tělo reagovat. Mrzí mě, že jsem se letos po operaci tepen nedostal do top formy. Když jsem začal po čtyřech měsících závodit, tak jsem krátce na to dostal covid. Ten mě úplně semlel, protože jsem zase tři týdny nemohl pořádně trénovat. Věděl jsem, že jakmile přestanu trénovat, tak už asi kontrakt nedostanu. Bohužel se tak i stalo. Cítil jsem, že se dostávám zpátky do formy, ale covid mě semlel. Když jsem se doktorů ptal, zda bych se mohl stihnout vrátit ještě na Vueltu, tak mi řekli, ať na to zapomenu. Poslední tři roky to se zdravím bylo pořád něco, takže teď když jsem týden zdravý, tak to beru jako úspěch.

Směr Tábor

Říkal jste, že pro sportovce je důležité mít před sebou nějaký cíl. Je pro vás tím cílem mistrovství světa v cyklokrosu 2024 v Táboře?

Je to můj cíl a proto jsem se vrhnul celkem zhurta do tréninku. Dá se říct, že jsem víc jak půl roku nezávodil, tak mám velké manko a vůbec nevím, do jaké formy se dostanu. Pracuji na tom, ale v jaké formě přijedu do Tábora nevím. Každopádně vím, že pro to udělám úplné maximum.

Čtěte také

Zdeněk Štybar patří mezi nejvšestrannější české cyklisty

Jak důležité je si užívat v nevlídném počasí přízeň fanoušků cyklokrosu, například právě v Belgii?

Vždy jsem si to hodně užíval. Když už to pak ale bylo každý den i kolem Vánoc, tak toho bylo opravdu hodně. Plno fanoušků už tam mělo i vánoční večírky, takže to pak po těch závodech zas až tak příjemné nebylo. Je to cyklokros, kam přijde deset tisíc lidí, podle mě třeba dva tisíce z nich neví kdo v závodě vyhrál. Ale přitahuje to sponzory, reklamu a pořád je tam ta konexe mezi cyklokrosem a fanoušky. Když se rozjíždíme na válcích před závodem, tak kolem nás stojí lidé. Jinde se k závodníkům tak blízko fanoušci nedostanou. Pamatuji si, že tam byly i postavené cedule, kde bylo napsáno, aby tam lidé nekouřili a nepili alkohol. Rozjížděl jsem se tam do 170, 180 tepů a pán vedle mě kouřil doutník.

Jak vlastně prožiješ cyklokrosovou sezonu, máš už někde nějaké zázemí zajištěné?

Do konce roku mám pořád smlouvu s Jayco–AlUla, což vždy tak fungovalo od 1. ledna do posledního prosince. Od ledna 2024 to může jít různými směry. Pracuji i s myšlenkou, že bych si vytvořil vlastní tým. Zatím netuším, jak to dopadne. Jelikož to proběhlo všechno hrozně rychle. Zprávu, že mi tým neprodlouží smlouvu, jsem dostal před odjezdem do Číny. Bylo to pro mě zklamání, protože polovina hlavy tušila, že to tak dopadne, ale druhá věřila, že se nade mnou ještě smilují. Věřil jsem, že mi dají alespoň smlouvu do závodu v Roubaix, abych mohl silniční kariéru ukončit v Roubaix a cyklokrosovou v Táboře. To se nepovedlo, takže pracuji na různých projektech a který to bude ještě nevím. Jak to bude od 1. ledna, tak vůbec netuším.