‚Jedna cesta, dva cíle.‘ Předseda Univerzitní ligy Hlaváč: Principy z Ameriky chci aplikovat i u nás

6. březen 2024

Kam se projekt Univerzitní hokejové ligy za dobu své existence posunul? Jak vypadá běžný den hokejisty, který stíhá studium i náročné tréninky?  Existuje reálná šance, že se nejlepší hráči soutěže v budoucnosti prosadí i v české extralize? Jaké přístupy ze zámořské soutěže se dají aplikovat i v tuzemských podmínkách? Co je hlavním mottem prestižní tuzemské ligy? V pořadu Na place moderátorovi Pavlovi Nečasovi prozradil předseda soutěže Tomáš Hlaváč i další plány do budoucna.

Co vůbec ta Univerzitní liga ledního hokeje znamená?

To, co jsme vytvořili, funguje už zhruba šest let. Je to celonárodní soutěž, kterou momentálně hraje devět týmů. V budoucnu by jich mělo být až čtrnáct. Je to ekvivalent k profesionální soutěži. Týmy mají svoje zázemí, pravidelně trénují, hrají ligu a vykonávají činnost v průběhu celého akademického roku. Poutá to pozornost spolužáků, učitelů, ale nyní i komerčních firem, státu atd. Rozrostlo se nám to v relativně megalomanský projekt, který zajímá lidi a objevili jsme se i v České televizi v hlavních časech.

Jak se na univerzitě skládá hokejový tým?

V České republice funguje mládežnický systém. V hokeji děti trénují třikrát, čtyřikrát týdně a pak mají utkání. V osmnácti letech jim to končí. V tom věku máme zhruba 650 hráčů, kteří řeší, co dál. Jenom jedno procento se dostane do profesionálního sportu. Stačí se zeptat extraligového klubu, kolik zapracovali hráčů do A-týmu. Za sezonu to může být maximálně jeden hráč.

Cítíme, že je tady společenská poptávka po tom, co dělat se zbylými 99 procenty. Hráči pak můžou hrát někde v amatérských týmech, což je ale nebude motivovat pracovat na sobě do budoucna. Nabízíme jim možnost jít na univerzitu, kde můžou kvalitně studovat a hrát pořád výkonnostní soutěž, která je může někam posunout. Naše hlavní motto je:„jedna cesta, dva cíle.“ Na konci pětiletého cyklu si hráč může říct, že má hotové práva a vrhne se na roli právníka nebo se ještě do profesionálního sportu může vrátit přes kliku naší ligy. Pro společnost jsou tito lidé plnohodnotným přínosem, což firmy hledají a chtějí.

Čtěte také

‚Hlavní je studium‘

Co je pro studenty tedy prioritou - škola nebo hokej?

Jednoznačnou prioritou je vystudovat školu, což máme stoprocentně zakódované v naší organizaci. Hráč musí primárně studovat a ve zbytku času poctivě trénovat. Není to lehké. Celý den přednášek, cvičení, pak jdou kluci na trénink, večer se připravují na další den, do toho si tam hodí nějakou brigádu.. Ve svém klubu musí dělat nějakou dobrovolnickou práci, protože kluby fungují jako spolky. Je to zápřah, každý den skoro na dvanáct hodin.

Kdy je čas na gauč?

Není. Nejsou to gaučové typy. Hlavně při těch nabíracích pohovorech se hlásí do klubu třeba sedmdesát kluků a vybere se jich sedm do projektu. Je o to obrovský zájem. Hráč, který pak má za sebou pětiletý projekt, tak má za sebou pět let disciplíny, vzdělání a jsem hrdý na každého našeho absolventa, protože to jsou špičkoví lidé.

Sledujete studijní výsledky hráčů?

Ano. Hráč musí mít splněno minimálně padesát procent kreditů, které si zapíše na semestr. Pokud to nemá, tak mu není umožněno hrát. Musí se pak doučit, aby mohl znovu nastoupit.

Pro studenty to musí být finančně náročné, když to není profesionální soutěž, ne?

Mají kvalitní zázemí a vybavení. Hráči, pokud jsou zařazeni do toho projektu, tak mají na škole určitá privilegia a případně mohou dostat nějaká stipendia. Je to těžká cesta, ale hráči by to nedělali, kdyby v tom neviděli přidanou hodnotu, kterou jim to dává.

Mají šanci se dostat do extraligy?

Šance tam je. Ještě se nám nepovedlo dostat hráče do extraligy, ale v průběhu projektu už se někteří hráči dostali zpět k profesionálnímu sportu do první a druhé ligy. Jsme relativně mladý projekt, takže věřím, že do pěti let už budeme hráče vracet do profesionální soutěže. Většina to má ale nastavené tak, že chce studovat a k tomu hrát ještě pět let dobrý hokej před lidmi a být součástí komunity. Prostě, aby si na konci toho období řekli, že to byla jízda, pak se můžou zaměřit na rodinu nebo kariéru.

Jaký mají týmy tréninkový a herní režim?

Trénují třikrát až čtyřikrát týdně na ledě, do toho mají dvakrát fitko a fyzioterapii a kompenzaci. Minimálně k tomu mají jedno utkání týdně. Soutěž má dvacet kol a pak z devíti týmů osm hraje play off.

Kdy začíná play off?

Zítra jedeme do Ostravy, kde bude poslední zápas základní části. Pak bude následovat výběr soupeřů pro play off. Nejlepší týmy po základní části si budou volit, koho vyzvou ve čtvrtfinále. Bude to taková show a zakončíme to asi nějakým večírkem. Pointa Univerzitní ligy je v tom, že hokej je důležitý, ale hlavně to musí být show a bavit to lidi. Chceme na stadionech budovat dobrou atmosféru a aby se tam spolužáci hráčů přišli hlavně pobavit. I ta volba soupeřů může být pro fanoušky zajímavá.

Kde se hrají zápasy Univerzitní ligy?

Nemáme vlastní infrastrukturu, takže si haly musíme pronajímat. Během základní části se odehraje zhruba 100 utkání, z čehož 90 z nich jsou běžné duely pro zhruba tři sta, čtyři sta lidí. Zbylých deset utkání jsou top akce, na které se zaměřuje celá marketingová kampaň. Na ty velké zápasy chodí 1500 až 9000 diváků.

V Praze se hraje třeba na Hvězdě, v Brně v hale Dětí a mládeže. Naopak v Plzni se hraje v hlavní hale, kde se hraje i extraliga. V každém městě to funguje jinak. Polovina týmů hraje na extraligových stadionech a druhá polovina na menších stadionech.

Jak je projekt, který umožňuje studentům hrát hokej, financovaný?

Chceme, aby jsme měli financování vícezdrojové. Nespoléháme se jen na jeden zdroj. Čerpáme významnou podporu od Národní sportovní agentury, která mládežnický hokej hodně podporuje. Dalším důležitým zdrojem jsou komerční peníze, kdy zaujmeme privátní firmy, které do projektu vloží finance i na regionální úrovni. Zároveň nabídneme centrálně prostor i velkým nadnárodním hráčům. Další složkou jsou vstupenky, protože na každém zápase se běžně vybírá vstupné. Pomáhají i samotné univerzity.

Tým srdcařů

Předsedu Univerzitní ligy ledního hokeje děláš jako hobby?

Dělám to při práci jako brigádu po večerech. (smích) Je to náročné, asi to není dlouhodobě udržitelné. Pokud ale buduješ svůj projekt, tak tomu chceš dát co nejvíc. Pořád mě to hodně naplňuje a baví. Potřebujeme do budoucna vybudovat tým, který se tomu bude věnovat na plný úvazek. Nejde to pořád dělat na koleni po večerech.

Kolik lidí má nějaký organizační tým tohoto projektu?

Máme i představenstvo a jedná se o čtyři lidi, kteří to dělají podobně jako já. Mají takovou práci, že si to dokáží zařídit. Máme jednoho zaměstnance, kterým je manažer soutěže. K tomu pak dva, tři brigádníky, kteří nám pomáhají.

Jak je to s trenéry?

Každý tým má svůj rozpočet, realizační tým a musí mít trenéra s licencí.

S hokejistou Janem Hlaváčem máš něco společného?

Je to jen shoda jmen. Oba máme rádi Spartu.

V univerzitních ligách se ale nejedná jen o hokej, že?

Jsou to tři roky zpátky, kdy se spustila podpora univerzitních lig. V prvním pilotním projektu bylo šest sportů, kromě hokeje šlo o fotbal, futsal, basketbal, florbal a volejbal. Jednotlivé sporty dostaly relativně slušnou státní podporu, aby se to rozjelo.

Hokej je vlajková loď, protože ostatní sporty začínaly úplně od nuly, ale hokej jsme tu v určité podobě posledních šest, sedm let dělali. Hokej dominuje, ale myslím si, že basketbal dělá také hodně zajímavou práci.

Inspirace nejen ze zámoří

V Americe ten systém univerzitního sportu funguje jak?

I tam mají amatérský status. Pointa je v tom, že v Americe platíš dost drahé školné, klidně milion korun za semestr. Když tam student dělá sport na nejvyšší úrovni, tak mu stipendium odpustí. Člověk tam pak může dosáhnout vzdělání zadarmo, student se proto věnuje sportu naplno, protože je to způsob, jak se může prosadit. Princip je pak stejný jako u nás, ti nejlepší jdou do profi sportu, ti ostatní mají alespoň to vzdělání, které je jinak docela nedostupné a drahé.

Když člověk přijde z univerzity do NHL a podepíše tam smlouvu, tak už se nikdy nesmí vrátit do univerzitního sportu. Hráči mnohdy odmítají smlouvu v NHL a raději hrají další dva roky univerzitní soutěž, protože nechtějí ztratit vzdělání. Existují tam různé varianty. Podobné principy v menším měřítku lze nastavit i v Česku. Problémem je, že tu nemáme školné, tak je složitější studentům platit stipendia. Dělá se to hůře, než odpouštět nějaké platby.

Kam chcete Univerzitní ligu ledního hokeje směřovat dál?

Chtěl bych to dostat tam, kde je soutěž v Americe. Principy, které fungují tam, bych chtěl aplikovat i u nás. Chceme mít zázemí a program na úrovni profesionální soutěže. Musí to být spojeno s důrazem na studium, ale zároveň šancí pořád se vrátit do profesionálního sportu.

Určitě chceme vlastní infrastrukturu, abychom měli stadiony v kampusech, aby bylo zázemí přímo na školách. Dejme tomu, že nyní začínají přednášku v devět hodin ráno, tak aby opravdu mohli od půl osmé do půl deváté trénovat. Když jseš v nájmu a jezdíš přes tři čtvrtě Prahy, tak je to trochu složitější. Infrastruktura je můj sen, který bych rád realizoval. Až to bude, tak věřím, že program může být stejný jako v Americe. Není to nic nereálného.

Dovedeš si představit, že by mohl vzniknout tak kvalitní tým, který se bude rovnat třeba extraligovému celku?

Nejlepší týmy univerzitní ligy jsou srovnatelné se středem tabulky třetí ligy. Nejsme daleko. Když se budou organizace pořád zdokonalovat, tak si myslím, že do pěti let budeme srovnatelní s týmy z druhé profesionální soutěže.

Nedovedu si ale představit, že by hráli stejnou soutěž. Jsou to mladí kluci, kterým je devatenáct až čtyřiadvacet let a úplně to nemohu posoudit, protože nemám na starosti sportovní metodiku. Chceme být alternativou a jednou z lig v českém ekosystému, kde si hráči můžou vybrat. Mix se svazovými soutěžemi ale asi nehrozí.

Určitě sleduješ i hokejovou extraligu, tak koho letos tipuješ na vítěze?

Fandím Spartě. Navíc bydlím na Vysočanech, takže potkávám lidi v dresech atd., tak trochu tím také žiju. Myslím, že se rozhodne mezi Spartou a Pardubicemi. Sparta je pro univerzitní prostředí i skvělou inspirací z hlediska marketingu a show při zápasech.

Proč se naopak vůbec nedaří Kladnu?

Přestavovali stadion, takže loni hráli v azylu. Navíc je to pořád klub s nejmenším rozpočtem v extralize. Nechci hodnotit, jak v klubu pracují, ale určitě je to k analýze a potřeba mít dlouhodobý plán, kam chce klub v horizontu pěti let směřovat. Musí nastínit nějakou koncepci a komunikovat ji směrem k fanouškům. Podobně to udělal Tomáš Rosický s fotbalovou Spartou, dva roky se na něj snášela kritika, ale sedlo si to a nyní druhý rok v řadě bojují o ligový titul. V českém prostředí trochu chybí dlouhodobé plánování, vize a komunikace k fanouškům. Chceme všechno hned, ale tak to nejde.

Kam bys pozval fanoušky na play off univerzitní soutěže?

Bude nás čekat několik zápasů v Praze, Brně, Ostravě a Českých Budějovicích. Sledujte naše sociální sítě a nejzajímavější utkání budou v Praze a v Plzni.

Na place
autoři: Pavel Nečas , rej

Související