Jaký je život fotbalového fanouška na venkovních zápasech? Na stadionu U Nisy naprosto bezproblémový

Velmi milá paní pokladní mi spočítala, kolik lidí dorazilo do sektoru a nabídla podporu válečných veteránů. Jdu se vstupenkou za 150 korun i s vlčím mákem v kapse do sektoru. Turnikety zaškrtly mou vstupenku jako neplatnou, takže jsem poprvé během seriálu začal mít paranoidní představu, že už jsem nežádoucí. Ale pořadatelé byli v pohodě a pustili mě vedlejším vchodem. Trochu jsem v labyrintu mříží bloudil, je to skoro jako v "pohádce", když vstoupíte do sektoru a zaklapnou se za vámi kovové dveře, které se mohou znovu otevřít až zase po konci zápasu a bezpečnostní čekací době.

Sektor je naštěstí celkem prostorný, vzhledem k tomu jak omezené možnosti zřejmě stavitelé U Nisy měli. Sektor je v rohu za jednou z branek, lemuje ho kovový plot s ostny zahnutý směrem k fanouškům a obepíná ho také síť, ale výhled je odtud celkem dobrý na celé hřiště. Fandí asi 60 lidí, převážně muži, odhadoval bych věkový průměr výjezdu 35 až 40 let. Některé chorály pamatuji ještě z osmdesátých a devadesátých let minulého století. Úplně mě dostal pokřik charakterizující fandění v době mého dětství "Barvy, laky, fermeže, Hradec vám to nařeže". Ale nejčastěji zní "Hráádec, jednoduché fandění ze "staré školy" jen ruce a hlasivky. Podpora je velmi silná, jeden z členů ochranky říkal, že je podobná, jako když U Nisy fandili "Chachaři" Baníku Ostrava. 

Čtěte také

V Liberci mají fotbalový stadion vytesaný do skalního masivu a s cyklostezkou v tribuně

Gólu se fanoušci Hradce nedočkali, ale i tak svůj tým podporovali až do závěrečného hvizdu. V hledišti na konci i jedno malé pyro, v tomto případě mi to přišlo jako oslava výjezdu, kolem "ohýnku" tančící skupinka lidí jako když zapálíte prskavku u stromečku nebo oslavujete příchod nového roku. Někteří starší účastníci výjezdu jen kousek popošli, ale nic dramatického. Myslím, že mnohem víc je dráždili některé výroky rozhodčích nebo střelecká nemohoucnost jinak dobře kombinujícího týmu. 

Co mě v sektoru zaujalo nejvíc, tak to je stánek s občerstvením. Naprosto kontaktní bez bariér a v tomto případě mříží. Uvnitř navíc parádní výzdoba, samolepky od fanoušků na výjezdu. Parádní přirozené prostředí, ve kterém se cítíte jako člověk. Je fajn, že kolem jsou i lavice nebo parapety na občerstvení. Stánek má jedno otevřené okno, ale v případě plného sektoru ještě může otevřít druhé jen nápojové. Teď to bylo tak akorát, za přestávku stihnete klobásu i pivo a o fotbal nepřijdete. 

Dostatečná je i kapacita toalet, dámy mají u toho svého vchod i východ. Jednoduché řešení s nerezovými žlábky, dvě zavírací kabinky, v zásobníku papírové utěrky i na konci zápasu. I v Liberci museli fanoušci čekat v sektoru, až opustí stadion domácí příznivci. Ale bylo to jen pár minut po děkovačce, fanoušci Hradce to brali v pohodě a před branou si ještě udělali výjezdové kolečko.