Hráči musí mít v krvi, že nenávidí soupeře a chtějí za každou cenu vyhrávat, tvrdí Hadamczik

Jaké přípravné práce před startem šampionátu se nechaly až na poslední chvíli?

Dodělávala se fanzóna a mimořádné osvětlení. Řešil se příjezd týmů, vybavení kabin, hotely, ale pracoval na tom tým lidí. Řešil jsem ještě plno smluv a také koordinátory dobrovolníků. Je to mimořádný svátek a celý národ se těší, až to začne.

Co bude šéfa českého hokeje během šampionátu zaměstnávat z pohledu společenského?

Sice se mi pořád hlásí lidi do skyboxu, do uzavřeného prostoru, ale já jsem pořád hokejový trenér a budu chtít mít přímý pohled na sport. Ze slušnosti určitě musím nějaké osobnosti přivítat, ale věřím, že i oni se budou chtít podívat na hokej. Diskuze určitě probíhat budou, ale když budu mít nějaký čas, tak ho budu věnovat především hokeji.

Čtěte také

Češi jsou zlatí. Hokejisté vyhráli po 14 letech mistrovství světa, rozhodl Pastrňák

Šampionát se znovu koná v Praze a Ostravě. Dají se přípravy z předchozích domácích šampionátů nějak nakopírovat?

Technika určitých věcí jde dopředu, ale jinak je výhoda mít kolem sebe lidi, kteří už fungovali i na předchozích mistrovstvích. V Ostravě funguje skvěle Aleš Pavlík s výborným organizačním týmem a to hodně pomáhá.

Kolik lidí z organizačního výboru se podílelo na přípravě šampionátu?

Organizační výbor není tak velký. Lidé z něj si ale nasmlouvají dobrovolníky, kterých může být pak až tisícovka třeba.

Co během příprav třeba trochu drhlo, ale nakonec jste to zažehnali?

Musím zmínit, že před pěti až šesti lety jsme požádali o možnost pořádat světový šampionát. V momentě, kdy nám to přiklepli, víme, že už jsme 350 milionů korun mínus. Jsou tam povinnosti k IIHF, hotelům, halám. Musí se vytvořit určité týmy, aby vše fungovalo. Vznikne marketingový tým, tým právníků kvůli smlouvám. Oslovili jsme města, Ostrava nám vyšla hodně vstříc. Je cítit, že si toho pořadatelství hodně váží. Nákladů je opravdu hodně. Na druhou stranu třeba v Praze jsem slyšel od radního pro sport, že hokej nic nepřináší. Podle mě přináší radost celé zemi. Je to fenomén a také tu lidé nechají hodně peněz, které jdou do pokladny státu.

Obrázky z obou pořadatelských měst budou obíhat během následujících dní po celém světě. Umí někdo spočítat tento druhotný efekt?

Máme objednanou skupinu lidí, která sleduje a počítá, jak často se kde objevíme a kolem reklam, kde proběhne. Hlavně beru to, že se semkne celý národ a bude fandit. Je to na hokejistech, aby hráli dobře a potěšili fanoušky. Nikdo nechce, aby byl národ zklamaný.

Jak moc jsi nervózní z výkonnosti národního týmu?

Spíš si říkám, proč jsme na posledním turnaji hráli takto. Když si hráč oblékne národní dres, tak musí chtít za každou cenu vyhrát. V Brně jsem cítil, že bylo hodně hráčů v nejistotě. Jsem bývalý trenér, ale kouči Rulíkovi do skládání kádru nemluvím. Radim mě ujišťuje, že ví, co dělá. Udělala se nominace a vždy se objeví spoustu trenérů, kteří budou hodnotit, že tam měl být ten a ten hráč. Po zápasech v Brně jsem zašel za týmem do kabiny a řekl jim, že si musí uvědomit, že umí daleko víc, než předvedli. Musí být sebevědomí, zarputilí a mít v krvi, že od teď musí soupeře nenávidět a chtít vyhrávat. Český divák si to žádá.

Jak moc chceš být součástí rozhodovacího procesu, kdo bude v týmu a jak bude kádr vypadat?

Je pravda, že jsem celý život trénoval a ani jsem nechtěl být funkcionářem. Ale vážně mám v sobě ochranný mechanismus, že do toho nemluvím. Třeba s koučem Jalonenem jsem o tom vůbec nekomunikoval. Viděl jsem nominaci Radima Rulíka, než byla zveřejněna. Mohl jsem mít názor, že tam mohli být dva jiní hráči, ale nevnucuji mu to. Je to jeho zodpovědnost.

Nemá cenu brát trenéra, když bych mu do toho poté mluvil. Nechci se zbavovat zodpovědnosti, ale jsem korektní v tom, že někdo je hlavní trenér se zkušenostmi. Má kolem sebe osobnosti typu Marka Židlického a Tomáše Plekance, takže informací má dost. Různé cesty vedou k vysněnému cíli. Jde především o přístup hráčů, protože domácí mistrovství je velká zodpovědnost a velká odměna. Kdo to neunese psychicky, tak tam nepatří. Sebevědomí a vůle po vítězství jsou základní vlastnost. Pokud to tam je, tak nemůže být řeč o nervozitě.

Čtěte také

Na skok do fanzóny, pivko a bouřlivé fandění českému týmu. Jak si fanoušci užívají šampionát?

Je na hráče a trenéry daleko větší tlak na domácím šampionátu oproti turnajům, které se konají v zahraničí?

Kdo chce uspět ve velkém sportu a na velké akci, tak to musí zvládnout všude. Hráče sledují miliony lidí u obrazovek, spoustu jich obětuje svůj čas a přijede na stadion. Doma je to vděčnější, že je vám národ blíž. I když hrál národní tým na Slovensku, tak byla půlka tribuny česká. Všichni hráči musí dělat maximum pro úspěch a je jedno, kde se mistrovství světa koná. Jde i hodně o štěstí a zda budete mít zdravé hokejisty. Bojovností musí hráči dát fanouškům impuls, aby jim energii vrátili.

Přesunul jsi se do role funkcionáře. V čem se nejvíc liší od pozice trenéra, kdy jsi řešil především jen sport?

Nikdy jsem nechtěl být funkcionářem. V klubech mi nabízeli pozici generálního manažera, chvíli jsem tu pozici dělal v Třinci, ale já chtěl být vždy na trenérské lavičce. Nikdy jsem nebyl politicky angažovaný. Jsem prezidentem Českého svazu ledního hokeje, protože tu byl určitý problém, kluby mě oslovily a ponořil jsem se do toho s maximálním úsilím. Za poslední dva roky jsem toho nenapracoval, jako teď. Člověk chce vidět úspěch. Hokej mi nepatří, já patřím hokeji. Roky mě zajímalo, proč jde náš mládežnický hokej tak dolů a proč máme juniorskou soutěž, která nevychovává hráče pro Chance ligu a extraligu. Snažím se změnit situaci a tvrzení, že kdo nehraje venku, tak nemůže působit v národním týmu.

První věc, která se musela změnit, byly finance. Trenéři byli hodně podfinancovaní. Trenér musel mít dvě práce, tak se nemohl naplno věnovat tomu, čemu měl. Trenérům jsme navýšili plat až o trojnásobek, takže to se změnilo. Peníze jsme dali i malým klubům. Dost často se zapomíná na to, že pro malé kluby je i sto tisíc korun hodně peněz. Každý kluk na malém městě má sen zahrát si za národní tým. Podporujeme malé i velké kluby, protože je to důležité.

Čtěte také

Na Josiho se připravíme. Švýcaři se občas chovají nadřazeně, nedáme jim nic zadarmo, říká Tomášek

Tvojí práci komplikují různé kauzy. Jak snášíš mnohdy falešná obvinění?

Plno kauz bylo smyšlených. Další kauza byla, že kupuji Zbrojovku. Brnu přeji, aby se vrátilo do ligy, ale rozhodně neuvažuji a nejednám o tom, že bych byl majitelem Zbrojovky. Hokeji rozumím, ale nebudu se plést do jiných věcí.

7. května se otevřela Síň slávy českého hokeje. Jakou z toho máš radost?

Byla to naše povinnost. Když jsme z jednoho prostoru odešli, abychom našli nový. Museli jsme si určit, co vlastně Síň slávy českého hokeje je. Jedná se o chrám českého hokeje. Člověk musel snášet kritiku, ale jsem rád, že síň je v centru města. Odpověď zda je to dobrý krok, nám dají návštěvníci, kteří dorazí.

Přizpůsobili jste podobu Síně slávy mladší generaci, která přece jen už vyžaduje něco jiného, než třeba ta moje?

Pro mladou generaci jsou tam skoro všechny věci. Člověk si tam může zvolit hráče, pustit si jeho zápas a zažívá skvělou atmosféru. Je tam celá historie hráčů, takže si můžete zkouknout Gustu Havla, ale i Jardu Jágra. Něco jsme fanouškům a legendám slíbili a myslím si, že jsme to splnili.

V jaké části systému finance chybí, aby se český hokej ještě více rozvíjel?

Po převratu se měl oddělit profesionální sport a mládež. Mládež měla fungovat na školách a v akademiích. Mladí kluci teď mají pět tréninků týdně, zápasy o víkendu a neodpočinou si.

Druhou věcí je, že tu chybí Ministerstvo sportu. Celkově je sport v Česku podfinancovaný. Hokej je drahý sport. Pokud se hokeji mají věnovat odborníci, tak musí mít plat, aby uživil rodinu. Nemůže dělat za 25 tisíc hrubého měsíčně, cestovat a být tam sedmkrát v týdnu.

Obcházel jsem ředitele velkých firem a hokej má obrovskou sílu. Když přesvědčíte lidi, že to budete dělat na mládež, tak pochopí, že ta cesta je správná. Města se snaží pomáhat, protože všude se fandí. Ať už je to druhá liga, krajský přebor nebo extraliga.

Chci, aby přestalo platit heslo, že kdo nehraje v zahraničí, tak nemá nárok hrát za národní tým. Chci pracovat i s extraligou, která se osamostatnila dřív, než jsem ke kormidlu přešel já.

Jak odpočíváš, když se nevěnuješ hokeji?

Na dovolenou jezdím jednou v zimě a jednou v létě. Teď až skončí šampionát, tak to bude takový balsám, že by veškerá únava ze mě spadla. Když nebudeme úspěšní, tak je to složitější.

Jinak to volno celé budu trávit na zahradě. Relaxování teď ale neplánuji, protože teď je důležitý úspěch na šampionátu. Aktivní odpočinek bych určitě potřeboval, ale to přijde, až skončí šampionát.

Český národ začíná brát konečně vážně i ženský hokej. Jaký balanc chcete držet mezi mužským a ženským hokejem?

Na svazu plně podporujeme ženský hokej. Tereza Sadilová přivedla k týmu skvělou kanadskou trenérku, která ale prosazuje hezký česká hokej. Příští rok uspořádáme světový šampionát v Českých Budějovicích, a celý kraj se na to těší.

Jak bys pozval diváky na domácí světový šampionát v hokeji?

Vždy se bere každá medaile jako úspěch. Kanada přiveze to nejlepší, stejně jako Amerika a Švédsko. Chci, aby diváci chodili z arény s tím, že viděli hezký hokej od českého týmu, ale také, aby si užili pořádnou show.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík