Chybějí diváci i kontakt se sportovci, je to strašně smutné. Taková olympiáda nemá smysl, stýskají si rozhlasoví reportéři v Pekingu
Zimní hry v Pekingu jsou jiné než ty předchozí. Nejpřátelštější olympiády byly v Lillehammeru a Vancouveru, srovnávají rozhlasoví sportovní novináři Miroslav Bureš a Petr Kadeřábek. Pandemie covidu-19 ale rozdala úplně jiné karty. Proč se podle nich změny podepíší i na velkých sportovních akcích, které přijdou po jejím odeznění?
Když bývaly olympiády ještě klasické, novináři mohli za sportovci do olympijské vesnice. To asi teď nepřichází v úvahu.
Miroslav Bureš: To nepřipadá v úvahu. Opravdu, asi to taky dobře znáte, takový ten standard, co bylo na každé olympiádě stejné. Ta práce se absolutně změnila. Dokonce se změnila tak, že se změní i do budoucna, ať už bude covid, nebo nebude. Už zítra tady o tom bude schůzka vysílatelů. Budeme se bavit o tom, jak to bude v Paříži za dva roky při letní olympiádě. Opravdu je na stole i to, že některé věci, které přinesl covid, jako je nějaké spojení na dálku, vysílání přes nové aplikace, přes nové kodeky atd., se začnou uplatňovat ve větším i v době, kdy covid snad vymizí.
Má taková olympiáda smysl? Já si dobře vzpomínám na olympiádu ve Vancouveru, která měla skutečně velkého sportovního ducha, který spočíval i v sepětí s městem a sepětí novinářů se sportovci... všechno to fungovalo.
Miroslav Bureš: Vy jste vybrala opačný extrém, protože tam to bylo extrémně „friendly“. Tam se prakticky nic nekontrolovalo, lidi se tam běžně bavili se sportovci a tak dále, což je skutečně druhý extrém. Zažil jsem to jedině na olympiádě v Lillehammeru v roce 1994, pak už ve Vancouveru a pak už nikde.
To, o čem mluvíte, jestli má smysl, nebo nemá... tak jde samozřejmě v první řadě o peníze. Stejně jako v Tokiu před tři čtvrtě rokem i tady jsou perfektní sportoviště, všechno je nádherně připravené, ale nejsou tady lidi. Je tady pár lidí, těch místních. Je to strašně smutné... a z tohoto pohledu řeknu za sebe, že to nemá smysl. Neměly smysl ani letní hry v Tokiu, ani zimní v Pekingu.
Ale samozřejmě je to o něčem jiném, je to o penězích. Olympiáda není pro lidi v hledištích, ale u televizí. Fanoušci v hledištích nejsou pro olympiádu zajímaví, nepřináší jim peníze. Zatímco vysílací práva se prodávají. Olympiády jsou především pro televizní diváky.
Čtěte také
Jak vidíte proměny olympiád od té první, na které jste byli, až po tu aktuální?
Miroslav Bureš: Já jsem byl na olympiádě poprvé v roce 1994 v Lillehammeru a ta práce se změnila absolutně od té doby. Ani to snad nejde porovnávat. Spíš bych srovnal ty poslední dvě olympiády. Tam je jedno slovo, které to všechno boří, a to je samozřejmě covid.
Zejména chybějí diváci, není možný kontakt se sportovci, což podle mě absolutně degraduje novinářskou práci. S některými sportovci se pořádně dneska ani neznáte. Stačí napsat jejich manažerům, ti vám pak domlouvají a schvalují, jestli se s nimi můžete bavit. To tenkrát vůbec nebylo možné, tenkrát ať už v 90. letech, nebo později, když jste s někým chtěla točit, musela jste za ním zajít, seznámit se, všichni se znali. To je podle mě novinařina. Teď je to jiné, věřme, že se to změní a že to bude takzvaně normální.
Poslední velmi dobrá olympiáda byla v Londýně 2012. Od té doby už byla vždy nějaká omezení.
Petr Kadeřábek, sportovní redaktor
Jinak technické podmínky jdou pořád směrem dopředu. Dřív nebyl internet, nebyly mobily, vysílalo se úplně jinak. Dneska je olympiáda velice technologickou záležitostí. Vysílá se na sociální sítě, vysílá se všude. Informací je tolik, že ta práce je nekonečná.
Petr Kadeřábek: Doplním to tím, že chybí osobní kontakt se sportovci. Přibývá kontaktu přes telefon, počítač... Poslední ryzí kontakt se sportovci byl v Pchjongčchangu. Ale za mě myslím, že poslední velmi dobrá olympiáda byla v Londýně v roce 2012. Od té doby už tam byla po teroristických útocích atd. vždy nějaká omezení.
Jak vypadá olympijské studio Radiožurnálu? Jak sportovci snáší kritiku médií? A jaké jsou podle Miroslava Bureše a Petra Kadeřábka velké olympijské příběhy letošních her? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Hlavním tématem olympiády je sport, ne covid, zdůrazňuje šéf české výpravy Martin Doktor
Zimní olympiáda dnes oficiálně začíná. Hry však ovlivňuje covid. „Věřím, že v následujících dnech dokážeme, aby sportovci mohli nastoupit do soutěží,“ říká Martin Doktor.
-
Jsou v Pekingu, ale nežijí ve vesnici. Tři čeští hokejisté mají úplně jiné hry než ostatní sportovci
„Na hotelu je to fajn. Kluci říkali, že tam máme možná lepší jídlo. Do olympijské vesnice bych se ale těšil,“ popisuje Blümel.
-
Nemůžeme si stěžovat. Podmínky pro novináře jsou ideální, shodují se reportéři z olympijských her
„Posluchači se můžou těšit na všechno, co se týká českých sportovců. Je jich tady asi stovka, tak úplně všechny nedostihneme, ale budeme se snažit,“ říká Miroslav Bureš.