Čekání na kvalifikaci je peklo. Je to jak držet minutu v planku, zakázal bych to, směje se výškař Štefela
V současnosti nejlepší český skokan do výšky zavítal do studia Radiožurnálu Sport. V pořadu Na place s moderátorem Pavlem Nečasem si totiž povídal Jan Štefela. Proč rodák z Krnova závodí za AK Škoda Plzeň? Jak si pochvaluje spolupráci s trenérem a bývalým skvělým závodníkem a zároveň národním rekordmanem Jaroslavem Bábou? Kdy měl Štefela problémy se životosprávou a co mu změna v mentálním nastavení přinesla za výsledky? Poslechněte si celý rozhovor.
Honzo, jak se vám spolupracuje s bývalým vynikajícím výškařem a v současnosti vaším trenérem Jaroslavem Bábou?
Krásně jsme si sedli. Oba jsme spokojení, že se po několika letech konečně ukazuje naše dobrá spolupráce i ve výsledcích. Rozumíme si v mnoha oblastech, jsme velcí kamarádi a umíme přepnout, když zrovna nejsme na závodech nebo na tréninku.
Jak jste spokojený s klubem AK Škoda Plzeň, který na atletických akcích reprezentujete?
Jsem nadšený. Máme skvělý extraligový tým mužů i žen. Atletika tam jde hodně nahoru. Každý půlrok se tam něco staví na stadionu nebo i kolem něj. Rozhodně to tam nenechávají na bodu mrazu. V některých klubech to chybí, ale AK Škoda Plzeň to je něco skvělého.
Jak se vám poslouchá, že jste v březnu na mistrovství Evropy v hale vybojoval stříbrnou medaili?
Poslouchá se to hezky, ale lépe by se poslouchalo, kdybych vyhrál. Určitě mám ještě dost času, třeba sedm let a dvě olympiády bych chtěl stihnout a zlepšit se. Skok vysoký totiž není úplně opatrná disciplína, tam to musí člověk někdy i „naprasit“, aby skočil vysoko.
Je skok do výšky disciplínou, při které je atlet hodně náchylný na zranění?
Týká se to kotníku, kolen, kyčlí nebo zad. Člověk moc nevydrží.
Jak pracujete na výkonu po mentální stránce?
Mám výhodu v tom, že jsem psychicky odolný. Do závodů chodím na sto procent a málokdy mě něco rozhodí. Naposledy mě rozhodila olympiáda, kdy jsem si myslel, že to bude něco jako mistrovství Evropy, mistrovství světa, ale vážně to tak není. Už po příletu všude vidíte olympijské kruhy a začnete si uvědomovat, že jste opravdu na olympiádě. Měl jsem i zažívací potíže z nervozity.
Před startem závodů jsem měl asi devět dní na rozkoukání po olympijské vesnici, což bylo možná až moc. Je to někdy na škodu, protože jsem měl hodně času na přemýšlení na závody. Čekání na kvalifikaci je peklo, to je jako vydržet minutu v planku. Jinak plank bych zakázal, jak to všechno bolí. (smích)
Čtěte také
Jak se nejlépe poučit z nějakých závodních nezdarů?
Stalo se mi to několikrát, kdy jsem si pomalu myslel, že jsem mistr světa. Nejbližší závody mi pak ukázaly, že to tak rozhodně není. Musel jsem si přenastavit hlavu. Jsem přesvědčen, že jsem psychicky i fyzicky nastavený na to, abych byl nejlepší.
Při přechodu z juniorské do seniorské kategorie jste v roce 2022 byl v Mnichově sedmý. Jaký to byl závod?
Kvalifikaci jsem prolezl díky tomu, že jsem si vyrovnal osobní rekord. V té době 221 centimetrů. Finále jsem si šel užít a neměl jsem, co ztratit. Začalo brutálně pršet, tak jsme šli na padesát minut se schovat do tunelu. Po přerušení jsem prvním pokusem skočil 218 centimetrů a pět kluků to neskočilo. Další výšku jsem už nedal, ale byl jsem sedmý. Skákalo se tam jako do bazénu. Nějak jsem to neprožíval, přišel jsem si jako na nějaké oslavě. Teď už jsem dospěl a už si to nechodím užít, to musím uznat.
Jak došlo k výkonnostnímu progresu, kdy jste z 224 centimetrů najednou překonal i hranici 230?
Dva roky před tím jsem úplně nedodržoval životosprávu. Poté jsem si to trochu přehodnotil v hlavě a udělal jsem vše, jak jsem chtěl. Prostě to najednou vystřelilo. Jarda Bába si mě vzal pod křídla, řekl mi jasně, že buď budu dělat všechno v atletice naplno, jinak končím.
Porušení životosprávy znamená, že jste si dával pivo a bůček?
Je to tak. Teď už si dám pivko málokdy, spíše nealko pivko. Ochucená nealko mi docela chutnají. Pivko si občas dám, ale určitě ne dennodenně.
Jak vypadá běžný tréninkový týden skokana do výšky?
V pondělí jsme šli rozcvičení, rovinky, běžeckou abecedu a překážkovou abecedu. V úterý jsme šli posilovnu a ve středu rychlost a techniku. V pátek zase přichází na řadu posilovna a výbušné věci, v sobotu je na programu třicetiminutový klus a v neděli volno. Takhle to vypadá, když máme před závody. V plné přípravě, kdy není závodní období, tak máme dvoufázové tréninky a v neděli v den volna si jdeme zahrát třeba discgolf.
Kam výškaři jezdí na soustředění?
Na podzim jezdíme do Jeseníků, kde neběháváme objemové kilometry. Je tam krásné prostředí. Pak vždy odcestujeme do Portugalska, kde už je i trochu teplo, tak tam trénujeme i odrazy. V prosinci na Tenerife už ladíme techniku, abych mohl v lednu skočit do závodů stoprocentně připravený.
Prý i rád rybaříš.
Ano. Poté, co jsem se přistěhoval do Prahy, tak chodím na řeku. I moje přítelkyně rybaří, takže mám parťáka.
