Běžec na lyžích Michal Novák hodnotí sezonu pozitivně. ‚Příští rok očekávám umístění na bedně,‘ směje se

Máš za sebou poslední Světový pohár ve finském Lahti, jak dlouho už jsi bez lyží?

Naposledy jsem byl na lyžích právě v Lahti, pak jsem přijel domů a teď popravdě nechci lyže moc vidět.

Co tě čeká teď po sezoně? Testování lyží nebo najíždění kilometrů na další sezonu?

Teď bude hezké počasí na lyžování, a i když jsem lyže nechtěl po příjezdu z Lahti vidět, tak je dobré sezonu dolyžovat a udělat nějaký finální objem, než se člověk vydá do odpočinkového režimu. Využili jsme to i tak, že tam jede část servisního týmu a budeme testovat lyže, což může být konkurenční výhoda do další sezony.

Když ses vracel z Lahti, na co ses těšil nejvíce?

Řekl bych, že asi na spánek. V Lahti jsem byl už úplně bez energie a i ty poslední týdny Světového poháru byly hodně o cestování. Cestovali jsme z místa na místo, byly závody v úterý v týdnu a pak od pátku a o víkendu, tak to bylo těžké, zvlášť po nemoci, kdy jsem úplně nezregeneroval, natož abych se adaptoval na trénink. Bylo to náročné a první, na co jsem se opravdu těšil, byl spánek a odpočinek.

Takže žádná svíčková ani hamburger?

Nehlídal jsem se pár dní, to je pravda, ale že bych měl něco specifického, to ne. Spíš prostě všechno.

Skandinávci mají obrovskou výhodu, že u nich lyžařská sezona nekončí. Je to myslíš velký výhoda?

Určitě. Mají mezi sebou nějakou konkurenci, mají prostředí, navzájem se motivují. Druhá věc je, že mají sníh, u nás byla letos zima příšerná, takže mají skvělé podmínky. My se tam musíme pracně vydávat, stojí to peníze navíc, oni jsou tam doma, vyrazí z baráku a jdou lyžovat. Možná se někdy do Norska vydám bydlet, uvidíme.

Kde v létě končí tvé lyže? Předpokládám, že vlastníš minimálně tak 50 párů...

Zůstávají v servisním kamionu, respektive servisní tým se o ně stará a jsou někde ve skladu. Je o ně doufám dobře postaráno, věřím naším klukům. Nějakou část si vezmu k sobě, když jedu lyžovat a plus k tomu přidáme nějaké nové páry, které dostaneme v průběhu léta a trochu se to míchá. Většinou ale zůstávají v kamionu a servis o tom má přehled.

Čtěte také

Nevěřím tomu, že by moje tělo sneslo ještě tréninkovou zátěž a předvedlo vrcholný výkon, říká Eva Vrabcová Nývltová po konci kariéry

Co ti udělalo v sezoně největší radost? Bylo to celkové 9. místo v hodnocení Světového poháru, nebo mistrovství světa?

Jednoznačně mistrovství světa. Výsledek ve sprintu, to čtvrté místo, to je zatím nejvíc, čeho jsem dosáhl, a byl to i nás cíl konečně uspět na velké akci. Zacílit formu a to se podařilo, toho si hrozně vážím, že se to podařilo převést do praxe. Čtvrté místo? Upřímně jsem si nemyslel, že budu až tak dobrý.

Byl sprint hlavním závodem tvého programu?

Ano, byl to sprint a patnáctka. Minulé jaro, když jsme dávali do kupy program, jestli se zaměřím na sprint, nebo na skiatlon, tak jsem se rozhodl pro sprint a v tomhle ohledu to byla priorita. Patnáctka byla moje oblíbená trať a měl jsem na ní historicky relativně velké úspěchy a mohlo tam padnout, mohl jsem mít svůj den. Ono to bylo skvělé, ale samozřejmě čtvrté místo bylo lepší.

Kvůli nemoci jsi pak už nenastoupil do závodu na 50 kilometrů. Bylo to pro tebe dobré mistrovství světa, nebo tam vidíš i něco, co by se dalo udělat lépe?

Za mě je to super mistrovství světa, ale samozřejmě tuším, co jsem mohl udělat lépe ohledně té nemoci. Měli jsme zprávy, že tam létaly nemoci mezi týmy, a prostředí tam bylo na stadionu pro to docela vhodné. Po tom sprintu jsem se nechal unést emocemi, strávil tam až moc času, objímal se s lidmi, podával si ruce a bohužel na mě něco skočilo. Do budoucna si na to musím dát pozor, mrzí mě to moc, že jsem onemocněl. Byla to nějaká virová angína. Bylo to hodně stresující každý den řešit, jak se cítím, jestli můžu na trénink, jak se cítím po tréninku, jak se cítím večer. Bylo to vyčerpávající.

Říká se, že od velké formy je k velké nemoci malý krůček. Je to ponaučení, že by sis do budoucna vzal samostatné bydlení, co nejméně ses potkával s ostatními? Norové třeba jako jedni z mála stále nosí roušky a velmi o sebe dbají.

My ty roušky taky měli, na cesty v autě, i na stadionu, ale je pravda, že jak jsem dojel závod a slavili jsme, tak jsem ji neměl na sobě. Jestli mít ubytování sám pro sebe? To je pro mě těžká otázka, protože to musí být vybalancované, člověk nechce být izolovaný. Atmosféra v týmu je důležitá a podpořit mladé kluky, co přijeli na mistrovství světa a byla to pro ně premiéra. To jsou důležité věci. Po určitou dobu by to asi bylo vhodné, nějaká větší izolace.

Čtěte také

„Spousta amatérů v podstatě podvádí.“ Martin Koukal by na Jizerskou padesátku lyže raději namazal

Vašemu týmu se vůbec nepovedla štafeta, která byla dojeta o kolo a závod nedojela. Jak se ti to sledovalo?

Klukům jsem hrozně fandil a doufal, že to dopadne dobře. Výsledek se úplně neočekával, ale mrzí mě moc, že to tak dopadlo. Situace byla náročná. Měli jsme informace už od léta, že se štafeta nepojede a budeme se připravovat na padesátku a šetřit síly. Pak do toho vlezla i ta nemoc, bojovali jsme s tím já i Adam Fellner. Prostě se to tak sešlo, takže mladí kluci přijeli a odzávodili.

Zkus zhodnotit sezonu jako celek.

Hodnotím ji velmi pozitivně, protože deváté místo v celkovém pořadí Světového poháru je takový bonus. Cílili jsme na mistrovství světa a na Tour de Ski a na obou akcích se to podařilo. Sezonu hodnotím jako pozitivní. Podával jsem konzistentní výkony, řekl bych i nadstandardní. Byly tam i horší chvilky, jako třeba na Světovém poháru ve Francii, kde jsme očekávali, že nebudu mít formu, ale přece jen mě to malinko zarazilo, že jsem se cítil tak špatně. Celý tým ale odváděl dobrou práci a z chyb jsme se poučili, jsou to zkušenosti.

Tour de Ski byl druhý vrchol sezony a hodně sledovaná akce. Jaký byl letošní ročník?

Emotivní. Když to hodnotím zpětně, bylo to zajímavé, že tam byl i ten propad, což se někdy stane, někdy se ty lyže nepodaří. Ten den byly šílené podmínky, klasický Obersdorf a mělo s tím problémy víc týmů a my byli mezi nimi. Mně se na tom líbilo, že jsme se vyspali a a druhý den, jako by se nic nedělo, jsme jeli na sto procent.

Čtěte také

Běžec na lyžích Michal Novák: Nejvyšším cílem je další olympiáda, ale s lepším výsledkem než doposud

V jakém závodě ses za celou sezonu cítil nejlépe?

Jednoznačně to byla Planica. Z těch Světových pohárů asi právě začátek Tour de Ski, tam jsem byl ve formě, až mě to překvapilo.

V čem vidíš důvod, proč byla letošní sezona dobrá? Bylo to o letní přípravě nebo načasování formy?

Letní příprava je základ a ta se podařila. Samozřejmě roky přípravy a tréninku, co máme za sebou a to věřím, že bude rok od roku lepší a lepší a nebudou tam takové výkyvy. V samotné sezoně jsme si lépe stanovovali, co chceme a co nechceme. Zaměřili jsme se taky víc na regeneraci a celkově, jak jsem zkušenější, věci mě tolik nestresují. Je to celkově lepší a užívám si to víc, než když jsem byl mladší.

Co se dá u tebe ještě zlepšovat?

Spousta věcí. Řešíme to s trenéry a s lékařem Jiřím Dostálem. Určitě nějaká ventilace, lépe pracovat se zplodinami metabolismu v mém těle. Je tam i prostor pro větší objemy a počet hodin. Letos to bylo méně než předcházející rok, ale nadcházející sezona je bez velké akce, takže to k tomu i vybízí, abychom měli objem o něco větší.

Jak to zvládá tvé zdraví? Letos jsi onemocněl na konci mistrovství světa, ale jinak tě tělo podrželo.

Je to tak. Jsem víc zkušenější a vím, co můžu a co ne. Nejsem tolik vystresovaný, mám větší nadhled a to mi určitě přidá mentální klid.

Jak vy, ostatní závodníci ze zbytku světa, se díváte na norskou nadvládu?

Nemůžu mluvit za všechny, ale můj pohled je takový, že je obdivuji. Cením si jejich práce, usilovnosti a je to prostě umění z jejich strany a to po všech stránkách. Servisní tým, zázemí a sportovní výkony jako takové. Na druhou stranu chápu, že pro ten sport to není úplně zdravé, diváky to moc nebaví, a proto jsem tam já a snažím se to občas rozbourat.

Bavíte se o tom s Italy, Francouzi, Němci, že by bylo dobré tam mezi Nory víc vlítnout?

Říkáme si, čím to je, že jsou tak dobří ale většinou nic nevíme, takže jsou to plané debaty. Když se bavíme se závodníky z Norska, tak jsou v pohodě, někdy možná trochu uzavřenější a někdy i naštvaní, že se na ně pohlíží jako na ničitele toho sportu. Tomu se brání i Švédové. Nějaké delší debaty ale neprobíhají.

Vidíš nějakou cestu, jak více divákům zatraktivnit Světové poháry? Dominance Norů nejspíš v dalších letech jen tak nezmizí.

Těžko říct. Mezinárodní federace má nějaké myšlenky, letos na Světovém poháru v Tallinu se jelo poprvé na společné máze, byť na to nebyly ten den takové podmínky, ale jsou to zkušební věci a asi regulace sportovních týmů. Možná přerozdělení budgetu od Mezinárodní federace směrem k chudším státům, tak nějak to funguje v biatlonu, to by bylo určitě super. My jako závodníci bychom se měli snažit o nějakou show, ale i pořadatelé aby stavěli tratě směrem k divákům, aby se na ně více myslelo.

Myslíš, že kdyby měl například český, německý nebo italský tým měl víc peněz, tak by jejich závodníci byli více konkurenceschopní s norským týmem?

Peněz máme určitě méně. Byla by to nepřímá věc, ale určitě by se to projevilo v tom, že by například náš tým mohl objet všechny zastávky Světového poháru a ve více závodech by se mohlo stát, že tam mezi ně někdo vlítne. Šance by byla větší.

Letos se poprvé testovalo, že závodníci i závodnice jezdili na stejných tratí. Myslíš, že se to osvědčilo a jaké pro tebe bylo přeorientovat se na jiné délky tratí, než jsi byl zvyklý?

To přeorientování je těžší, než se zdá. Ohledně nastavení tempa závodu a možná i v tréninku se to liší. Udělalo to trochu zmatek, ale je to konzistentní, diváci vědí, že se jede tahle trať a není to tak, že pořád musí pátrat, co se jede. Měli jsme na mítinku v Lahti debatu na to téma a otázka byla třeba na padesátku v Oslu, kterou jely ženy poprvé v historii a mělo to jen samé pozitivní ohlasy. Malinko mě to překvapilo, ale je to dobře a jestli se to líbí závodnicím, tak je to fajn.

V příští sezoně vejde platnost úplného zákazu používání fluorových vosků, který vychází z nařízení Evropské komise. Očekáváš nějaké zásadnější změny?

Zásadnější změny neočekávám, protože už je to nějakou dobu v běhu. Firmy vyvíjejí vosky bez fluoru. Kromě podmínek, kdy jsou teploty nad nulou a sníh je mokrý, tak ty vosky jsou už rychlé, tak by snad nemělo docházet k podvodům. Věřím, že postupem roku, jak se to bude vyvíjet, dá se vše do kupy.

A je na to připravený i český servisní tým? Jestli nehrozí to, že výrobci vosků si nechávají novinky pro své týmy nepustí je do prodeje?

Nedokážu odpovědět, protože nevidím úplně do zákulisí. Je to věc našeho týmu a Martina Blažka jako šéfa. Moc jsem po tom nepátral, takže nemůžu asi nic víc dodat.

Světová lyžařská federace zkoušela systém, že všichni závodníci měli stejně připravené lyže. Jak to v praxi probíhalo? Většinou si týmy drží pod pokličkou to, co mažou svým závodníkům, a najednou měli všichni namazáno stejně?

Měli jsme dovoleno vstoupit na trať jen závodníci a mohli jsme testovat lyže jen mezi sebou, což je netradiční, protože většinou máme servismana. Mohli jsme otestovat omezený počet lyží a na finální mázu dát asi dva páry. Ty se pak odnesly a byly pod kontrolou pořadatelů a naši servismani jen aplikovali mázu, která byla společná pro všechny. Pak byly pod nějakou kontrolou a lyže se pak odnesly a dostali jsme je až ve startovní bráně. Byl to i trochu šok se na ně pak postavit až přímo v závodě.

Kdo ty lyže mazal? Vaši servismani?

Ano, ale museli použít stejnou mázu.

Projevilo se to nějak ve výsledcích? Třeba Johannes Klaebo je vyhlášený tím, že je strašně rychlý, ale mívá i fantastické lyže.

U něj konkrétně bylo vidět, že měl prostě lepší lyže než někteří závodníci. Bylo to vidět ve sjezdu, on je skvělý na lyžích, umí výborně pracovat, ale tohle je fakt. Samotná konstrukce lyží hraje velkou roli, ne-li větší než ta máza. V Tallinu byly takové podmínky, že kdyby každý tým mazal jinak, nebyly by rozdíly tak velké.

Je tohle cesta do budoucna, nebo jen test, co se těžko bude opakovat?

Byl to test, ale ohlasy byly pozitivní. Asi se to bude aplikovat, ale nevím, jaké jsou plány.

Jak jsi na tom ty se svým materiálem? Jsou tvé lyže konkurenceschopné s těmi velkými esy světového lyžování?

Určitě, já dostávám skvělé lyže. Někdy jsem nespokojený a vidím malé chyby, tomu se nedá zabránit, ale líbí se mi, že se ty chyby se řeší a postupem času dojdeme k něčemu, co se mi líbí.

Letošní sezona skončila, kdy bude nějaká dovolená?

Ve druhé polovině dubna, případně začátkem května. Vypadá to na ostrov Réunion v Indickém oceánu, kde bych se měl vydat na túru a pak se položit někde na pláž.

Takže jsi spíš zastáncem aktivní dovolené?

Bez pohybu bych asi delší dobu nevydržel.

Jsi známý tím, že jsi přemýšlivým sportovcem. Dokážeš někdy lyžování vypustit z hlavy na delší dobu?

Je pravda, že mě to baví a jsem v tom ponořený dost. Teď je po sezoně a musím říct, že v Lahti jsem byl bez energie a dal jsem si pár dní bez lyží. Na jaře si to zopakuji.

Viděla jsem tě na sociálních sítích i v roli modela. Byla to jen zábava, nebo by tě to lákalo? Postavu a vzhled bys na to měl...

To bylo spíš takové příležitostné, ale bůhví, co se na sociálních sítích objeví. Třeba něco modelingového tam ještě bude.

Letos jsi byl čtvrtý na mistrovství světa. Jak velkým lákadlem je pro tebe stát na bedně?

Tak to je můj cíl a je to velké lákadlo. Letos jsem by čtvrtý, loni pátý, takže příští rok očekávám minimálně třetí místo.

V jakém závodě je k takovému úspěchu nejblíže?

Myslím, že v tom sprintu. Může se tam stát spousta věcí, díky tomu, že je to kontaktní. Může se stát to, co v Planici, že má člověk formu a padá to tam jízdu za jízdou. Na distanci asi musím mít svůj den a je tam opravdu náročné vměstnat se mezi norské distančáky, to musím přiznat. Nemyslím ale, že je to nereálné.

Chystáš něco, co budeš dělat jinak nebo pokračovat v nastaveném trendu?

Já bych v tom pokračoval. Nevím, jak bys to se svojí zkušeností viděla ty?

Určitě můžeme rozebrat moje názory, ale radši mimo vysílání. Běh na lyžích je sport, kde si musíš každé zlepšení tvrdě odpracovat...

Asi tak a věřit tomu a být trpělivý.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík