Atletka Vondrová: Mezinárodní tréninkové skupiny mohou rozbít stereotyp. Je to jasný krok dopředu

Lado, z vrcholných akcí už máte víc medailí, ale kam řadíte zisk cenného kovu, který jste získala na nedávném halovém mistrovství Evropy?

Asi ta, kterou jsem získala v mixu na mistrovství světa, tak je cennější. Tuhle řadím hned za to, protože jsme zaběhli skvělý čas, který je historicky šestý nejlepší čas v hale celosvětově. Čas dodává medaili bonusové body.

Jak kvalita dráhy ovlivňuje výsledný čas?

V hale je to dost rozdílné. V nizozemském Apeldoornu byla hodně specifická. Nizozemci jsou ale profíci a měli to vymyšlené. Dráha byla hodně nakloněná, i proto tam bylo několik diskvalifikací, protože se šlapalo na lajny. Byl i zvláštně posunutý cíl, který byl o šest metrů jinak než je běžné. Na seběh to bylo zvláštní a byla tma krátká rovinka, takže si člověk musel závod rozvrhnout trochu jinak. Běhalo se tam rychle, bylo to uzpůsobené na rychlé časy, ale bylo potřeba vědět, jak s dráhou pracovat.

Jak se zpětně díváte na chybu, kterou jste předvedla v semifinále, kde jste před sebe v závěru pustila soupeřku?

Byla to velká chyba, ale o soupeřce jsem opravdu nevěděla. Stalo se mi to už i na mistrovství Evropy v Istanbulu. Byla jsem hlavou úplně někde jinde a spíše jsem čekala, že mě budou obíhat zprava. Chyběl malý kousek k tomu, abych byla ve finále, ale naopak jsem alespoň trochu pošetřila síly na štafetu. Měla jsem těžkou letní sezonu, takže tělo ještě nebylo srovnané na to, aby mohlo jít víc top výkonů v řadě. Ve štafetě jsem pak ale mohla předvést skvělý výkon.

Můžete popsat výkony jednotlivých závodnic z medailové závodu?

Měla jsem nevýhodnou dráhu, ale určitě jsem mohla ukázat víc. Udělala jsem tam taktickou chybu. Chtěla jsem sbíhat před Francouzkou, která byla nade mnou v dráze, ale prostě jsem to nestihla. Musela jsem tam pak trochu zbrzdit, ale Terka Petržilková a Nikoleta Jíchová běžely famózně a o Lurdes se asi bavit nemusíme, to bylo skvělé. V nohách má něco neskutečného a ve štafetě to předvedla.

Slavilo se po závodě na nějakém mejdánku?

Mejdánek samozřejmě byl. Nebylo to ale nic velkého, protože jsme závodily v neděli a v pondělí se odjíždělo z hotelu už v 8.30 ráno. Věděly jsme, že si úplně nemůžeme vyhodit z kopýtka, ale samozřejmě jsme to s holkama oslavily.

Nizozemky jako vzor

Štafetový závod měl zajímavou dohru, když se řešila případná diskvalifikace Nizozemek. Jak jste to viděla?

Určitě jsme nechtěly, aby je diskvalifikovali. K nám se to dostalo tak nějak letmo, nikdo z českého týmu to nevěděl a spíše převládala radost z bronzové medaile. Ve výsledcích jsme pak viděly u Nizozemek DQ, ale vzápětí byly vráceny zpět. Kolizi jsem pak viděla na videu a nebylo to nic velkého, takže Nizozemky si zlato vyběhlyprávem a my si právem vyběhly bronz. Být diskvalifikován na domácím mistrovství není nic příjemného, takže jsem ráda, že je tam vrátili.

Čím to je, že Nizozemsko má tak silný tým čtvrtkařek, kde se rozhodně nespoléhají jen na Femke Bolovou?

Každý z nich je jedinečná a Femke tam má ještě něco navíc. Lieke Klaverová to má víc vydřené, ale jednoduše za sebou mají dobrý tým. Mají silnou tréninkovou skupinu, táhnou za jeden provaz a žene je to dopředu. Ráda bych s k nim někdy na nějaké tréninky přidala. Doufám, že to vyjde brzy, protože si myslím, že by mi to mohlo pomoci. My s trenérem totiž jezdíme na stejná místa na soustředění do Afriky jako jejich tým.

Jak jste vnímala, že halový šampionát v Apeldoornu probíhal na místě, kde běžně probíhají cyklistické závody?

Vypadalo to zvláštně. Halu to trochu zmenšovalo, jak nad námi byl ten cyklistický ovál, samozřejmě menší nebyla, ale zkreslovala to. Bydleli jsme v jejich olympijském centru Papendalu, kde bylo skvělé zázemí. Jsou v tomhle na úplně jiné úrovni než v Česku.

Užili jste šampionát i díky tomu, že se medailově zadařilo i dalším atletům z českého týmu?

Určitě. Honza Štefela je neskutečný showman. Všichni jsme to viděli v televizi a měli radost. Tomáš Staněk to je taková klasika a vozí medaile pravidelně. Tím, že jsme měli vyhlášení v jeden den, tak jsme se pak sešli u večeře s medailemi a bylo to moc příjemné.

Je vaše sestava, která vybojovala bronzovou medaili, domluvená, že bude i na dalších vrcholných soutěžích startovat ve stejném složení?

Doufám, že tato medaile podpoří tu cestu naší štafety. Samozřejmě Nikoleta běhá venku překážky, takže to bude trochu složitější. Nyní vynecháme mistrovství světa štafet, takže doufám, že budeme mít ještě nějaký prostor se kvalifikovat na mistrovství světa do Tokia. Snad to někde zaběhneme a dokážeme to zkoordinovat i s individuálními starty. Lurdes před sebou má velké časy, takže to skloubit nebude jednoduché. Snad to nějak dáme.

Trochu nešťastně se už brzy po evropském šampionátu koná halové mistrovství světa v Číně. Jak se jako atleti rozhodujete, co pro vás bude v halové sezoně prioritou?

Na 400 metrů je tam pro nás daleko větší šance než venku. Viděli jsme to třeba ve finále olympijských her, kde se běhají časy pod 50 sekund, což je úplně z jiné dimenze. Halový šampionát je tak pro mě snesitelnější, že mohu víc uspět. I třeba jako menší závodnice mohu v hale z nižších drah zaběhnout dobré časy. Nyní ale chceme udělat pořádnou přípravu na venkovní sezonu a nemám moc ráda cestování, takže jsme se rozhodli teď Čínu vynechat.

Úspěchy čtvrtkařek

Děláte po halové sezoně tlustou čáru nebo pro vás výkon z haly znamená nějaké měřítko směrem k venkovní sezoně?

Je to nějaký ukazatel. Záleží na tom, jaká ta sezona je. Když je halová špatná, tak za ní tlustou čáru udělat musíme, pokud je dobrá, tak si z ní vezmeme to pozitivní. V hale se běhá o trochu pomaleji než venku. Někdo je sice halovější typ a v časech nemá takový rozdíl, ale u většiny platí, že se v hale nedostane do takové kvality, jako pak venku. Nedokážu si ale představit, že bych v hale nezávodilo, potřebuji tento impuls a sezonu si rozložit na několik vrcholů.

Máte nějaké vysvětlení toho, že se v běhu na 400 metrů českému týmu dlouhodobě daří, naopak u kratších sprintů nebo pak těch středních tratích už to tak slavné není?

Nevím, jestli tu máme nějakou úrodnou čtvrtkařskou půdu. (smích) Je to ale ve více státech, že historicky se daří v určité disciplíně i z neznámého důvodu. Možná jestli máme víc dat i díky té úspěšné historii, opravdu nevím. Občas si říkám, že by bylo jednodušší běhat dvoustovku, ale bohužel to nejde.

V minulosti jste kritizovala český systém tréninků, který by se měl posunout směrem k modernímu stylu trénování. Jede se v Česku tzv. na „hulváta“ aneb na velké tréninkové dávky?

Stoprocentně. Zažila jsem to taky. Jeli jsme tzv. tréninky podle Jarmily. Bylo to náročné a nedá se to už vydržet. Nevím, zda holky byly dřív z jiného těsta nebo na to už teď nemáme parametry, ale bylo nutné udělat nějaké kroky vpřed.

Čtěte také

Jíchová: Loňská sezona pro mě byla průlomová. Povedla se olympiáda, mistrovství Evropy i Diamantovka

Posouvá vás dál i současná konkurence v českém prostředí?

Určitě. I v Česku jsme schopné si kvalitně zazávodit, jsme v té tenzi, protože ví, že má s kým a o co bojovat. Lurdes nám postupem času asi hodně uteče, ale rozhodně budu dělat všechno pro to, abych jí byla co nejvíc v patách.

Tréninkové skupiny

Absolvují nejlepší české čtyřstovkařky tréninky sólo nebo občas dochází k nějakým skupinovým tréninkům?

To je také jedna z českých specialit, kdy trenéři nejsou moc sdílní a nechtějí moc lámat a kombinovat tréninky. Víme, že Lurdes přešla ke švýcarskému trenérovi, který trénuje i Femke Bolovou nebo Lieke Klaverovou. Já trénuji podobně, takže letos jsem v halové sezoně už s Lu společné tréninky absolvovala. Hnalo mě to neskutečně dopředu. Myslím, že i jí to mohlo pomoci, protože za sebou někoho měla, protože jinak její skupina zůstala v Nizozemsku. I s Nikoletou jsme nějaké tréninky odběhaly, takže jsme z toho měly benefity obě, alespoň doufám,

Jaké jsou výhody a nevýhody mezinárodních tréninkových skupin?

Jako jedinou nevýhodu vidím, že většina atletek tam jde z toho důvodu, že tady nemají na výběr. Přijde mi to smutné. Já když jsem končila u svého starého trenéra, tak jsem neměla žádnou chuť, ani možnost jít k někomu tady do Česka. Začal mě tak trénovat můj přítel, což není úplně normální a ideální volba. Mezinárodní skupiny mohou rozbít stereotyp a troufám si říct, že to know how a tréninkové metody mají na lepší úrovni než my v Česku zaprdnutí padesát let zpátky.

Jaké to je sdílet se svým trenérem i soukromý život?

Bála jsem se toho. Jsem docela temperamentní, takže se nebojím říct, co mám na srdci. U bývalého trenéra jsem jela už dlouho stereotypní trénink, který mě tak trochu trápil, tak můj přítel přinesl do mé atletické kariéry nový impuls. Začalo mě to ohromně bavit. Zlepšila jsem se, takže jsem mu pak začala plně důvěřovat. Je mu pětadvacet let, nikdy nikoho přede mnou netrénoval, ale ja na něm vidět velká chuť se zlepšovat. Bylo potřeba u mě něco změnit a vím, že bez něj bych to určitě nedokázala.

Jsou soupeřky, například třeba Nizozemky, otevřené k tomu ukazovat jejich data z tréninku?

Není to úplně standardní, ale sdílí toho opravdu hodně. Jejich trenér se netají metodologií. Nechci říct, že trénujeme úplně stejně jako Nizozemky, ale jedeme podobné noty. Můj přítel Honza do toho vnáší svoje koření, které je podle mě potřeba u každého trenéra. Je zajímavé, že jak jsou Nizozemky top skupina, tak se tím tréninkem vůbec netají.

Daří se vám oddělit pracovní a soukromý život?

Oba jsme atletičtí maniaci, takže atletika jede u nás doma hodně. Pořád vše řešíme spolu, ale myslím si, že jsme to zvládli dobře. Já mu do toho nekecám a vím, kde mám hranice. Vím, kdy on má mít tu autoritu, že je můj trenér a ne jen přítel.

Olympijské hry v Paříži proběhly už před několika měsíci, ale jak na ně vzpomínáte?

Bylo to něco neskutečného. Stadion měl ohromnou kapacitu. I když probíhaly rozběhy dopoledne, tak tam bylo plno lidí, což není standardní. Má to pro mě ale trochu hořkou příchuť, protože jsem tam nebyla stoprocentně připravená. Podala jsem tam špatný výkon, ale co se týče sportovního svátku, tak jsem nikdy tak velké závody nezažila.

Nedostatek regenerace 

Jaké jsou plány na nadcházející týdny?

Teď mám pár dní volno, dám se zdravotně do kupy. V halové sezoně jsem měla problémy se zadním stehenním svalem. Do přípravy na léto chci nastoupit plně zdravá. Začátkem dubna bychom měli odletět na soustředění do Afriky a tam by se to mělo celé odpálit.

V závodech se ráda vydáte úplně do maxima, tak jak umíte odpočívat?

Moc dobře ne. Období, kdy se hodně závodí, kvalitně trénuje a je víc odpočinkových dní než tréninkových, tak moc nezvládám. Začnu se brzo nudit, takže hodně uklízím nebo pětkrát za den venčím psa.

Takže žádná dovolená a hozené nohy nahoru nepřichází v úvahu?

Když, tak je naplánovaná na každou minutu a vyplněná výlety a různými aktivitami.

Nemělo by se to časem přehodnotit?

Doufám, že to přijde s věkem. Jsem docela mladá, takže doufám, že postupem času si začnu na odpočinek zvykat.

Upírá se váš zrak už směrem k olympijským hrám v Los Angeles?

Je to velký cíl. Chtěla bych si spravit chuť. Neupínám se na čísla na čtyřstovce. Doufám, že budu zdravá a budu se neustále zlepšovat.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík