Trenér snowboardcrossařů Jelínek: Eva nám dala prostor, aby letos v sezoně vynikli i ostatní členové týmu

Jak lze zhodnotit letošní sezonu?

Letos to bylo opravdu o týmu, protože Evka jim dala prostor, díky tomu, že startovala v taneční soutěži StarDance. Mám z týmu radost, protože tam máme tři kluky, kteří letos pravidelně postupují do finále, finále B a semifinále. Poráží i špičkové závodníky, máme tam celý tým a konečně to není jen o Evce.

Co se stalo, že zrovna závodníci jako Choura a Houser se v letošní sezoně začali prosazovat mezi elitou?

Je to o čase. Jejich vývoj byl plynulý, ale teď se dostali do fáze, kdy poráží svět. Žádná výrazná změna tam nenastala, ale asi to chtělo čas. Doufám, že se budou dál zlepšovat. Snowboardcross je hodně o zkušenost a kluci dosáhli dílčích úspěchů už v minulých sezonách. Třeba před třemi lety na mistrovství světa jsme měli kluky na mezičasech na prvním, druhým, čtvrtém a pátém místě. Může se to zdát jako blbůstka, ale je vidět, že už tam něco bylo.

Týmu se vyhýbala i zranění, že?

To je další věc. Kryštof i Radek byli v loňské sezoně hodně zranění. I třeba olympiádu v Číně jsme měli strašnou. Radek si zlomil nohu před olympijskými hrami, Honza Kubičík přímo na olympiádě a Evčin příběh asi každý zná. Snad jsme si to vybrali a na další olympiádě to bude v pohodě.

Jaký jsi očekával návrat Evy Adamczykové z tanečního parketu zpátky ke snowboardcrossu?

Když jsem přijal informaci, že Eva bude tančit, tak jsem začal hledat pozitiva. Našel jsem jich tolik, že jsem si myslel, že Eva při návratu bude opravdu dobrá. Měli jsme tam takovou speciální dávku tréninku obratnosti. Věřil jsem, že se vrátí v dobré formě. Jiří Kejval dokonce tvrdí, že jsem mu řekl, že ona vyhraje první Světový pohár, což se tedy stalo. Věřil jsem, že bude dobrá a ona je dobrá. (smích)

Čtěte také

Když jedu první, tak šlapu na maximum, protože si vybírám závodní lajnu podle sebe, pochvaluje si Adamczyková

Evu znáš hodně dlouho, ale překvapila tě něčím?

V době, kdy s námi Eva nebyla na soustředění v Austrálii, Švýcarsku a Rakousku, tak jsme změnili techniku projíždění překážek hned po startu. Pracovali jsme na tom s klukama docela dlouho, někomu to šlo lépe, někomu to nešlo. Evu jsme zařadili do toho procesu a ona to vzala za své. Trochu jsem se bál, že v jejím věku to nebude úplně dobře brát mentálně, ale začala to trénovat, aplikuje to a funguje to. Překvapila mě, že přijala něco nového a neremcala to.

Závodní váha

Mám dojem, že Evě to někdy na trati méně jede..

Je to tak. Působí tam dva faktory. Evka trochu zhubla a ztratila svalstvo po operaci kotníků a potom to vyhupsala, protože chtěla být logicky hezká, že ano. To se jí povedlo, teď jí ale musíme trochu osvalit zase na další zimu. Z různých testů máme ozkoušeno, že jedno kilo dělá na trati desetinu sekundy. Takže když má o patnáct kilo méně, než ostatní holky, tak to na trati dává sekundu a půl. Závody se rozhodují v setinách, takže je to velký handicap. Samozřejmě nechci, aby Eva byla tlouštice, ale pravidelným tréninkem v posilovně a ve spolupráci s jejím kondičním trenérem dáme dohromady nějakou kombinaci zabalení, osvalení a bude to super.

Jaká je u Evy ideální váha pro závodní mód?

Na tom se s Evou asi nikdy neshodneme. Chtěl bych, aby byla co nejtěžší. Když se dostane přes sedmdesát kilogramů, tak budeme tam, kde jsme oba spokojení. Když na zimu trochu přibere a pak na léto shodí,tak to bude super.

Je na stropu svých možností nebo se ještě může zlepšit?

Určitě na stropu ještě není. Myslím si, že jsme v některých věcech preciznější. Věřím, že tu novou techniku, kterou děláme, se dobře naučí nyní, kdy je mrštnější a lehčí. Zároveň budu rád, aby jí pak aplikovala až bude těžší, protože to bude složitější.

Největší handicap u ní je jízda ve více lidech. Eva v elitním týmu v Česku nemá nyní žádnou parťačku. Kluci jí pomáhají, ale jsou rychlejší a lepší. Musí se jí trochu přizpůsobovat nebo zabrzdit. Navíc nemáme moc tréninkových tratí, které by se podobaly těm, na kterých závodíme.

Eva se bude pořád zlepšovat, mezi lidmi se dobře cítila bohužel v den závodu, kdy si zlomila kotníky. To tehdy říkala, že se tam cítí dobře a ví, co mezi holkama dělat.

Eva ale nebude závodit donekonečna. Vidíš tam nějaké světlé zítřky do budoucna snowboardcrossu v Česku?

Máme tam šikovnou holčinu Káju Hrušovou, která měla nedávno první medaili na Evropském poháru mezi dospělými. I naši kluci mezi juniory jsou úspěšní. Je to ale složitější, protože s tréninkem je to v Česku komplikovanější.

Špatné podmínky pro trénink

Jaké jsou tedy v Česku tréninkové podmínky pro snowboardcross?

Jsme nuceni z 99 procent trénovat v cizině. Je to finančně i časově náročné. Navíc v zahraničí to také není snadné. Borci si třeba sjedou tu trať za třicet, čtyřicet vteřin, ale pak normálně čekají frontu jako veřejnost. Trénink je pekelně neefektivní.

Když se nám jednou za čas povede v Česku trénovat, tak jak chceme, tak uděláme hodinu a půl v trati dopoledne i odpoledne, patnáct jízd, tak to funguje skvěle a hodně pomůže. Tuhle možnost máme jen na Dolní Moravě v době, kdy po nějakých závodech zbyde na trati dost sněhu. Zase jsme tam ale s veřejností. Lidé v Česku jsou ale skvělí a vždy nám dají tři minutky, aby tam mohli moji závodníci projet. Letos jsme ale byli na Dolní Moravě tři dny, takže tři dny dobrého tréninku v Česku..

Existují v Česku kluby, kde se můžou děti rozvíjet a učit na snowboardu?

Máme tři fungující kluby. V Jablonci, ve Vimperku a v Klatovech. Je těžké mít klub, který nemá sportoviště.

Co bys poradil rodičům, které jejich děti přemlouvají, že by se chtěly věnovat snowboardcrossu a prosadit se jako Eva?

Zrovna rodiče mi pak volají. Hlavně jim říkám, že se musí připravit na to, že to bude drahé a dítě nebude mít moc času na školu. Někteří do toho ale jdou, protože ví, že snowboardcross pomáhá v celostním rozvoji dítěte. Když rodiče dokážou sehnat finance, tak to pak může být dobré.

Čtěte také

Na sněhu mi to skoro nejelo, přesto jsem spokojená, říká Adamczyková po druhém místě v oblíbené Gruzii

„Jelen tam vždy něco najde.“ To je hláška od Evy. Znamená to, že na každé jízdě vidíš nedostatky?

Určitě. Existují ale i překážky, které přejede tak, že k tomu nemám žádnou výhradu. Zároveň si pamatuji konkrétní jízdu, kdy udělala nejlepší sešlap za poslední tři roky. Já je nikdy nekritizuji za ježdění, ale spíš za chování. Jako trenér jsem spíš zrcadlo a popisuji jim, co by mohli udělat lépe. Často tam dokážu něco najít a vyhledat lepší řešení. Potřebuji, aby se zlepšovali.

Čím jsi jako trenér typický?

To, že jsem zrychlený, vědí asi všichni. Razím zásadu, že štěstí přeje připraveným. Ve sportu, který je náročný na obratnost, se preciznost provedení má blížit k maximálně možné dobré technice. Vždy když jsem z něčeho slevil, tak se to časem ukázalo jako chyba.

Co svým svěřencům absolutně netoleruješ?

Je spousta věcí, které jim netoleruji, ale pořád je dělají. Jsou to snowboardisté a já jako bývalý gymnasta se s některými věcmi prostě nesmířím. Snowboardcross byl v minulosti spíše zábava a styl, trochu anarchie a volnosti. Přišel jsem k těm dospělým a nikdo z nich asi nezačínal tak, že by si řekl, že bude patnáct let makat a bude nejlepší na světě. Samozřejmě chci, aby se u toho bavili. Ať si občas zajedou freeride a nechci, aby vyhořeli a byli nešťastní. Bez dřiny to ale nejde.

‚Po sezoně kaskadérem‘

Blíží se konec sezony, co tě čeká bezprostředně po posledním závodě?

Hned po Velikonocích jedu školit trenéry snowboardingu na týden. Až potom budu mít odpočinek od sněhu. Pak začne část sezony, kdy budu vyplňovat spoustu tabulek, dělat plány, zpracovávat údaje, na které nyní nebyl čas. Vždy se moc těším na jaro, že budu dělat, co mě baví, budu s rodinou, ale přitom první měsíc na jaře je prakticky nejhorší v roce. Ta kancelářská práce přece jen není pro mě, nejsem v ní dobrý a je to pro mě těžké.

A jak to mají svěřenci?

Evka letí na měsíc do Ameriky s Markem na takovou posvatební cestovatelskou výpravu. To jim hodně přeji. Jedou dost brzo, aby stihla Eva tréninky na konci jara a na začátku léta. Ostatní se tak nějak rozprchnou, jedou na nějaké dovolené. Někdo dělá školu, někdo pracuje, protože si musí vydělat, aby mohl pak jezdit. 

S tréninkem na suchu, ale i na sněhu pak začínáme začátkem května. Duben mají prostě volný.

Jak tvoje rodina zvládá tvůj kočovný život?

Ještě jsem zapomněl, že se hodně těším na to, že budu kaskadér. Ve volných dnech je to můj velký koníček a těším se, že budu něco točit. Jinak šéftrenéra snowboardcrossové reprezentace dělám už přes dvacet let. Často jsem pryč, ale když už jsem doma, tak se snažím dělat tátu pořádně. Děti, kterým je třináct a šestnáct let, tak to jako handicap nevidí. Když byly malé, tak tam určitá žárlivost na snowboardcross byla, ale myslím si, že jsme to zvládli.

Učils děti na snowboardu?

Vůbec jsem je do toho nenutil. Byla tam určitá neláska ke snowboardu, protože jim tak nějak bral tátu. Sami od sebe mi pak řekli, že se to chtějí naučit. Jsou to jediní svěřenci, které jsem učil od úplného začátku a podle mě jezdí super. Jsem až překvapený, jak jim to jde. Nedělají žádné velké chyby. Nemají to zkažené, protože je nikdo nepřeučoval.

Páteční finiš Kateřiny Neumannové|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock