Tomáš Berdych: Během své kariéry jsem měl nejblíž k Rogeru Federerovi. Pro tenis udělal nejvíc
Hostem sportovní talkshow Na síti s Andreou Hlaváčkovou je bývalý tenista a čtvrtý hráč světa Tomáš Berdych. Na jaké chvíle ve své tenisové kariéře vzpomíná nejraději? Co mu nejvíce z tenisu chybí? Koho považuje za nejlepšího tenistu? A jak se těší na veteránský turnaj? Poslechněte si celý rozhovor!
Co dělá Tomáš Berdych dnes ve svém tenisovém důchodu?
Rozhodl jsem se, že bych si chtěl zahrát veteránský Masters, který se koná na konci roku v Londýně. Pro mě vždycky ten Londýn byl dost speciální, je hodně zvláštní na tenis – hraje se to vlastně v Royal Albert Hall. Usoudil jsem, že po dvou letech, co jsem skoro nesáhl na raketu, je potřeba něco dělat a začít se zpátky hýbat. Takže se snažím dvakrát v týdnu si jít zahrát a pomalu se na to připravit. Ale těším se na to.
Čtěte také
Chybí ti tenis?
Musím říct, že zatím ne, neuteklo asi dost doby na to, abych si řekl, že mi tenis chybí. Samozřejmě, na zážitky z tenisu si člověk vzpomene, ale musím říct, že to moje načasování bylo asi naprosto ideální a nikdy se mi nestalo, že bych doma seděl a říkal jsem si, že jsem ještě měl hrát. Paradoxně se i na ten tenis dnes dívám více, než když jsem hrál. Když člověk hraje, vrátí se z turnaje, a ještě kouká na ten samý turnaj, tak ho to fakt nebaví – říká si, tak tam jsem měl být já. Teď si člověk s klidem sedne a s odstupem se na to dívá, najednou ten tenis vidí úplně jinak. Takže mě to teď docela baví a pustím si to v televizi.
Co bereš jako zlomový úspěch, který tě nejvíc proslavil?
Z těch prvních větších, co lidi mohli sledovat, tak to asi byla v roce 2004 olympiáda v Athénách. To asi nikde nikdo nečekal, a ještě to bylo na obrovské akci, která tím, jak není jenom tenisová, tak to sleduje daleko větší sportovní okolí. A tam se najednou dozví, že nějaký mladý Čech porazil prvního hráče světa, tak to si myslím, že byl jeden z větších úspěchů. A také to, že se mi na to podařilo navázat, nebyl to jenom jeden výstřel do tmy a pak to zhaslo.
A pak asi určitě Wimbledon, který byl o pár let potom. Také Davis Cup, který je zase něco jiného, byla to unikátní soutěž, vždy jsem se na to hrozně těšil. Týmové soutěže jsem měl od mala vždycky rád, byli jsme skvělá parta a byl to část úspěchu, který se nám povedl.
Související
-
Člověk se neustále pochybuje na hraně. Bez drilu by to nešlo, popisuje Beďáňová své tenisové dětství
„Člověk se pochybuje na hraně. Je to psychické a fyzické vyčerpání a hrana, kde člověk musí dělat co nejvíc, aby těm ostatním utekl, ale nesmí se zranit,“ říká tenistka.
-
Kapitán českých tenistek Petr Pála: Olympiáda je něco mezi individuálním turnajem a Fed Cupem
Recept na šest fedcupových triumfů nemám, bez skvělých hráček by to nebylo možné, říká skromně reprezentační trenér a kapitán Petr Pála. Jak vznikala nominace na olympiádu?
-
Tenisoví sudí jsou extrémně málo placení. Ve fotbale berou daleko víc, tvrdí rozhodčí Smíšek
„Pískal jsem dvě semifinále Wimbledonu, kde se otočila celá velká čtyřka. To byl neskutečný tenis,“ vzpomíná tenisový rozhodčí Jan Smíšek.
