Švédská zeď pro český celek, dánský zázrak nebo dravé americké mládí. Jaký byl světový šampionát?
Mistrovství světa v hokeji nabídlo plno zajímavých příběhů. Konec amerického čekání na zisk zlatých medailí, solidní výkony českého celku, který ale narazil ve čtvrtfinále na nabité Švédsko ale i dánský zázrak na ledě, když domácí výběr postoupil do bojů o medaile přes favorizovanou Kanadu. V Čisté hře Martna Procházky naši hokejoví experti v čele s reportéry Františkem Kunou a Petrem Kadeřábkem zhodnotí uplynulý šampionát. Poslechněte si oblíbenou hokejovou talkshow.
Udělejme si trochu výhled do budoucna, vzhledem k tomu, že nás v příštím roce čekají dvě velké akce. Olympijské hry a pak následně mistrovství světa. Nemáte trochu obavu, že už na třetí vrcholnou akci v řadě nepojedou David Pastrňák, Martin Nečas a další hráči z NHL a nebude to z naší strany málo?
Martin Procházka: Vždy je problém, když kluci po olympiádě nepřijedou na mistrovství světa. S omluvenkami ale počítám.
Často se tvrdí, jak si hráči ze zámoří budou zvykat na větší kluziště, na kterém se šampionát hraje. Tady ale přijeli mladí Američané a vyhráli titul, jak je to možné?
Byli to mladíci, kteří mají výborné bruslení a širší hřiště jim vyhovovalo. Jak měli víc prostoru, tak si víc dovolili a kolikrát přechod jeden na jednoho byl mnohem jednodušší než na užším hřišti.
Čtěte také
Obstáli mladíci a nováčci v českém týmu na světovém šampionátu?
Petr Kadeřábek: Kdybych měl zmínit někoho, kdo se mi obzvlášť líbil, tak to bude Daniel Vladař a Filip Pyrochta. Obránce Pyrochta totiž byl jeden z mála, který si i v utkání proti Švédsku dovolil vyvézt kotouč, podpořit útok a dostat se hluboko do útočného pásma. To třeba u Ticháčka byla vidět větší nervozita a zaostával za svým topem. Z osmi nováčků nikdo vyloženě nepropadl.
Martine, proč dlouhodobě vychováváme spíše útočníky místo geniálních obránců typu třeba Marka Židlického?
Záleží hodně na tom, kolik kluci, kteří odchází do NHL, pak dostávají prostoru. Máme na hraně nejlepších soutěží plno hráčů, ale pak nedostávají prostor. O jedno místo se třeba perou Špaček s Jiříčkem, což tomu nepomáhá. V nižších soutěžích mají hráči úspěchy, ale my, abychom měli světové obránce, tak potřebujeme, aby hráli v top soutěži. Nevím proč pozice obránce není tak atraktivní.
Petr Kadeřábek: Musím souhlasit s posluchačem, že z pozice obránců to letos na mistrovství světa nebylo extra top. Filip Hronek je náš nejlepší ofenzivní obránce v NHL, ale na šampionátu jsme si s Františkem Kunou po pěti zápasech říkali, kdy už začne konečně hrát. Nebylo to z jeho strany ideální. Když ale přišly zápasy proti silnějším týmům, tak šel výkon Hronka ohromně nahoru. Letos v týmu nebyl nikdo, kdo by dodal ostatním obráncům sebevědomí tím, co předvádí na ledě. Loni totiž tuto roli zastupoval Radko Gudas.
Pánové, během vašeho komentování čtvrtfinálového utkání mezi Českem a Švédskem došlo k největší senzaci na šampionátu, kdy Dánsko porazilo 2:1 Kanadu a postoupilo do bojů o medaile. Jak vy jste se o šokujícím výsledku dozvěděli?
Petr Kadeřábek: Sledovali jsme to. Otočili jsme si monitor, kteří tam měli kolegové z rozhlasu Dánska. František do mě při vyrovnání Dánů jen strčil loktem a já jen protáhl obličej. Pak jsme viděli ten gól Olesena a zašli jsme. Rozhodujícím faktorem byl ale Nikolaj Ehlers, který Dánsko nastartoval úplně někam jinam. V semifinále už pak ale Dánsko odešlo.
Martin Procházka: Kanaďané to obrovsky podcenili. Mysleli si, že to odkloužou a vrátí se v klidu do Stockholmu. Domácí atmosféra pro Dánsko hrála prim, vše se jim sešlo a dva góly na závěr byla pro něj pohádka.
Po šampionátu potvrdil konec v reprezentaci Andres Ambühl. Jak velká persona švýcarského hokeje se loučí?
Petr Kadeřábek: Loučí se největší persona švýcarského hokeje. Je to ohromně skromný hráč. Když se podívat na letošní šampionát, tak on začínal jako třináctý útočník a končil jako centr mezi Fialou a Niederraiterem. To mluví za vše. Podle mě tam ale pořád v komentáři budeme mít Ambühla. Komentovat zápas Švýcarska a neříct Ambühl je vlastizrada. (smích)
