Soupeřit s ruskými piloty by byla výzva, říká vítěz Dakaru Macík. Fanouškům by chtěl závod přiblížit

Martine, ještě jednou musím pogratulovat k obrovskému úspěchu, ale rád bych začal trochu jinak. Vy jste zažil rallye Dakar jako malý fanoušek, kdy jste do Afriky jezdil s otcem. Pak jste odjel ročníky jako navigátor a v poslední době jako vítězný jezdec. Jak se za tu dobu proměnilo vaše vnímání soutěže?

Úplně. Na začátku to byl zážitek, který člověk, i když chtěl nebo nechtěl, musel zažít. Bylo to extrémně náročné. Neměl jsem čas přemýšlet nad tím, jestli to vlastně chci dělat, ale prostě jsem to dělal. Až poté jsem k Dakaru začal přistupovat profesionálně, s nadhledem a tak, že vím, co dělám. Tohle byl můj třináctý Dakar a jsem strašně rád, že díky všemu, co jsme do toho dali, jsme lepší než někdo, kdo je u toho déle. Oni se nepohybovali dopředu a to my děláme.

Několikrát jste zmínil, že důležitým faktorem je sehranost celého týmu. To se projevuje u vašeho týmu MM Technology, který vypadá jako nová dynastie na Dakaru. Nepřímo se tak ptám, jak tuto spolupráci vidíte v budoucnu?

V posledních letech píšeme naprosto novu kapitolu. Nejen tím, že máme několik kamiónů, ale tou dominancí. Za tím stojí vývoj, sehranost a od toho určitě neodejdu. Otázkou je, jak u týmu zůstanu - jestli jako pilot nebo manažer. Nechme se překvapit, já sám nemám jasné rozhodnutí, ale nenechávám to na poslední chvíli. Pro mě je ale jasně dané to, že se chci věnovat týmu i po jiných stránkách a uvidíme, co budoucnost přinese. Musím najít cestu, jak se k tomu postavit.

Sloganem vaší cesty během závodu by mohlo být „František se neztratil.“ To jste říkal, když jste chválil navigátora Františka Tomáška. Mohl něco udělat lépe?

Ne, byl to neuvěřitelný výkon. Může za to několik věcí, jeho příprava, rodina, zkušenosti. Těšil se na to, že se stane legendou, je z nás vlastně nejstarší. Dohromady všechno klaplo, dokonce jsem přemýšlel, že klukům udělám speciální tričko. Ona ta výroba trvá strašně dlouho, ale před posledním Dakarem jsme si udělali hned několik věcí se slogany - „Maratonci, otvíráci, kronátoři a pan Neztratil.“ To mluví samo o sobě, na tom stál celý Dakar a těším se na to, až o tom budeme vyprávět v talkshow. Lidi by to mohlo zajímat nehledě na to, jestli budeme vtipní nebo vážní.

Zajímal by mě nejvíce krizový moment během celého závodu.

Určitě začátek. Přestože jsme od druhé etapy vedli, tak k tomu vedla souhra náhod. Závod jsme původně chtěli rozhodnout někde jinde. V těžších etapách jsme uspěli tak, jak by nás předtím vůbec nenapadlo. Chrono48, tedy maratonská dvoudenní etapa, byla hned ze začátku a ta trasa byla jak extrémně rozbitá, tak strašně dlouhá. Když jsem na tachometru viděl 650 kilometrů z celkových 950, tak už jsem nechtěl jet dál. Bolelo to fyzicky i psychicky. Bohužel jsme tam rozbili i auto. Nevím, jestli to byla moje chyba nebo technická závada. A to jsem nevěřil, že nás čeká úspěch.

Na začátku stejné etapy jsem věděl, že máme velkou šanci kamion převalit na bok nebo překulit. To by oprava trvala tak dvě hodiny - kdyby nás tedy někdo našel. Jedete mimo všech ostatních, nevíte jestli jste správně a tohle bylo opravdu těžké.

Už několik let máte firmu, která kamiony na Dakar dodává, staráte se o ni společně s vaším otcem. Dá se vyčíslit, jak velký je to finanční úspěch?

Dnes už ano, a to díky partnerům. Našli jsem společnou řeč a dostali jsme se do stavu, kdy jsme jedničky ve svém oboru. Máme cestu na to, jak pomoct jiným firmám v boji s konkurencí. Jde o nadnárodní i lokální firmy. Já se vyznám spíše v marketingu než v obchodu a nikdy jsem nevěděl, že se do toho dostanu a jak se daří tátovi dělat miliónové obchody. Teď už to musím dělat a podepisuji různé smlouvy a prodeje za několik miliónů. V tomhle ohledu nám letošní vítězství přineslo větší volnost v investování a dalším vývoji. To je po 20 letech strašná úleva.

Chci vytvářet něco dlouhodobého a co tady po sobě můžu zanechat. Bude za námi stát několik výher, chceme v tom zůstat i dále a něco stále budovat.

Čtěte také

Dakar je pro nás životní styl, který vymyslel táta. Rád v tom pokračuji, říká Macík mladší

Několikrát jste zmiňoval, že bez konkurence nejde vyhrávat. Pokud se teoreticky zmírní restrikce a podmínky, mohli by na trati být ruské a běloruské posádky. Pokud se tak stane, může být příští rok obrovský souboj a vyvrcholení vaší cesty?

Na to by asi chtěli znát odpověď všichni a všichni se na to těší. Určitě to bude mít fanoušky, kterým děkuji, tak i odpůrce, kteří přichází s každým úspěchem. Nedokážu na to odpovědět. Závodit s Rusy by byla výzva, těšil bych se na to, ale až později budu vědět, jakou budu mít osobní motivaci.

Je důležité dodat, že tyto dvě země můžou závodit i teď, ale jejich hlavní tým je financovaný státem a je podporou lokální politiky. Konflikt na Ukrajině nechceme, není podstatný jakýkoliv jiný důvod a je potřeba jiný přístup. Takže když tam ruští závodníci budou, tak to bude jiné. Poté bychom byli my ti menší, mohli bychom zaútočit a dostat je pod tlak. My jsme sice obrovský dominantní výrobce, ale výrobou pořád nejsme jako oni. Je otázka, odkud jejich peníze pocházejí a kolik lidí se na tom podílí.

Během posledních let jste zahájil sérii videí a talkshow Posedlí Dakarem - logicky ohledně aktuálního závodu. Zvětšila se vám po dvou výhrách popularita? Kolik práce vám to zabere?

Zabere to mnoho práce, přitom za tím stojí malý tým lidí. Děláme to profesionálně, tak, jak to mám rád. Stojí to peníze i čas, ale já se rozhodl v tom pokračovat. Pořád něco měníme, což je důležité, nechci dělat věci, které jsou neosobní. Děláme i akce, kde si můžou prohlédnout techniku. Chci fanouškům Dakar přiblížit, podat jim ten zážitek a předat jim to, jací jsme. Pro nás je odměna, když na nás lidé přijdou, vybíráme různá města a stejně na nás fanoušci chodí i víckrát. V budoucnu chci na Dakar vypravit auto, které bude přímo zpravodajské - bude přenášet informace pro fanoušky a média. Ale to je do budoucna velká investice.