Snowboardista Minárik: Sport je pro mě nyní prioritou. Dlouhodobě chci jezdit stabilně do top 20

Kryštofe, vy jste v zimní sezoně absolvoval závody v juniorské, ale i dospělé kategorii. Jak velký rozdíl to je?

Je to velký rozdíl. Uplynulá sezona byla první, kde jsme se soustředili na Světový pohár. V juniorech jsou závodníci, kteří se chtějí zdokonalit, ale na Světových pohárech a světových šampionátech tam už jde o všechno.

Jaký je rozdíl v náročnosti tratí, které jsou určené pro juniory a pro dospělé?

Je to hodně znát. Junioři závodní v menších zimních střediskách. U dospělých je to větší akce a je tam znát větší sklon a větší náročnost.

Na mistrovství světa v polském Zakopaném jste vybojoval dvě medaile. Jak to zpětně hodnotíte?

Určitě jsem si šel pro medaile. Překvapil mě obří slalom, protože mi zatím jde víc klasický slalom. Byl jsem překvapený, jak se mi povedl obří slalom. Klasický slalom se mi moc nepovedl, protože tam jsem chtěl být alespoň v malém finále, což mi nevyšlo. 

Na seniorském mistrovství světa jste vybojoval dvakrát jedenácté místo - jednou v individuálním závodě a jednou v závodě dvojic s Adélou Keclíkovou. Jak si ceníte těchto výsledků? 

Byl to pro mě splněný sen. Myslím si, že se to mně i Ádě povedlo.

Jsou pro vás s ohledem na budoucí kariéru důležitější výsledky v individuálních nebo týmových závodech?

Spíše ty individuální. Týmové jsou spíš sranda, zpestření a jezdí se jenom tak třikrát, čtyřikrát za sezonu.

Jaké byly vaše začátky se zimními sporty?

Od dvou a půl let jsem lyžoval, protože táta i mamka jsou lyžaři. V šesti letech jsem viděl mého kámoše, že jezdí na snowboardu, tak jsem to chtěl zkusit také. Vyzkoušel jsem to, pohltilo mě to a jezdím pořád.

Kdy jste začal brát jízdu na snowboardu víc vážně?

Asi někdy od 14, 15 let. Do té doby jsem hrál ještě závodně florbal za Vítkovice a měl jsem to při rozhodování tak padesát na padesát. Když jsem přešel do juniorské kategorie, tak jsem si řekl, že pro mě bude nejlepší snowboard. To táta ten už to věděl prý dopředu.

V čem je pro mladé lidi větší kouzlo ve snowboardu než v lyžování?

Mám to radši, protože už někdy od šesti let jsem byl v bublině snowboardistů. Bylo těžké se tam nějak udržet, kdybych lyžoval. Mám rád pocit hrany carvingu a to miluji.

Jaké dovednosti musíte mít pro jednotlivé disciplíny?

U slalomu musíme být hbití a rychlí, naopak u obřího slalomu je to taková nuda, kde se čeká na oblouk. Je to tam hodně o technice a do toho se musí vyrůst.

Čtěte také

Současní trenéři možná neví, jaké to je vážně hodně trénovat, myslí si bývalý úspěšný lyžař Benc

Je váš sport míň nebezpečnější než snowboardcross?

Ano. Potvrzuje to fakt, že v naší disciplíně jezdí na vrcholové úrovni pořád čtyřicetiletí závodníci.

Máte nějakou šanci, abyste zabojoval o olympijskou nominaci na hry v Miláně a Cortině 2026?

Od minulé sezony až do letošního prosince je olympijská kvalifikace. Musím být v bodování Světového poháru do top 32. Zatím jsem 32. a šance je velká. V kvalifikačním období mě čeká ještě devět, deset závodů, tak tam musím zabojovat o body.

Olympijské hry berete jako kariérní vrchol?

Je to peak sportovní kariéry. Je to ohromná motivace. Chci bojovat o nejvyšší příčky, abych se tam mohl ukázat.

Můžete nám přiblížit, jak vypadá soutěž dvojic?

V letošní sezoně jsou nová pravidla na kvalifikaci. Funguje to tak, že kluk jede proti holce, sečtou se časy a podle toho se vytvoří pavouk. Pak je to, že mezi šestnácti týmy vždy startuje kluk a až projede cílem, tak ze startovní brány vyjede holka. Běžně to jezdí dvacet až třicet týmů tenhle závod.

Může to být v budoucnu parádní česká disciplína?

Daří se nám v juniorech, holkám i klukům. Bohužel nemáme třeba jako Italové nebo Švýcaři osm holek a osm kluků, kteří jezdí ve Světovém poháru. České děti ale mají talent a bude to hodně dobré.

Čtěte také

Hvězda Ledecká, objev Jílek nebo stále se lepšící Janatová. Jaká byla zimní sezona v podání Čechů?

Co ještě potřebujete, aby jste se dostal mezi nejlepší borce světa?

Všechno to přijde postupně. Daří se mi a nejlepší by to mohlo být někde mezi 25 a 30. rokem. Pořád je co zlepšovat a těším se, co přinese budoucnost. Potřebuji trochu víc zapracovat na váze, zesílit, takže mě čeká makačka  v posilovně. Na sněhu pak hlavně zapracovat na technice.

Co u snowboardistů znamená nabírat váhu, aby to bylo přínosem?

Nemůžu být úplně těžký, protože ve slalomu musím být rychlý a hbitý. Měl bych se pohybovat někde kolem 70 kilogramů.

Jak vypadá vaše letní příprava?

Věnujeme se posilovně, gymnastice, obratnosti, atletice. Baví mě i všechny míčové sporty, takže v létě se snažím o pestrost.

Kdy poprvé vyrážíte za sněhem?

Na konci srpna pojedu do zimní haly v Litvě.

Ukazuje vám Ester Ledecká cestu, jak by to v pohybu za top výsledky mohlo vypadat?

Je neskutečné, co předvádí. Když je při závodě nahoře na kopci a vidím ji, jak je soustředěná. Nechápu, jak to dělá.

Co všechno v životě kromě sportu stíháte?

Jsem student Sportovního gymnázia v Ostravě. Loni jsem měl maturovat, jen jsem to se sportem nějak nezvládl, takže teď si opakuji ročník a budu maturovat příští rok. Sport je nyní na prvním místě, ale určitě chci mít nějakou školu hotovou.

Jaké cíle máte pro nadcházející sezonu?

Pokud mi vyjde olympiáda, tak určitě je snahou posbírat nějaké zkušenosti. Jinak dlouhodobě očekávám, že budu jezdit stabilně v top 20 mezi elitou.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík