Prskavec: V závěru finále už jsem neměl síly, ale fanoušci byli skvělí. Na trati jsem měl husinu

Jiří, velká gratulace k vítězství. Máte větší radost z toho, že už se tady neporazíte výsledkem na kánoi, nebo z tiskárny, kterou jste vyhrál a chtěl pro svou ženu

Tiskárna je krásný bonus, ale mám radost z toho, že jsem letos poprvé předvedl výkon v závodě, jak jsem si představoval. Jezdil jsem skvělé, vyrovnané jízdy a měl jsem z toho dobrý pocit. Navíc ta poslední byla zatraceně těžká, protože jsem znal Vítkův čas a také proto, že pokud vede Čech a na startu je další Čech, tak je to hodně vyhecované. Každý na trati musí mít husinu, včetně mě. Je krásné to zvládnout.

Zavánělo to trochu exhibicí, nevypouštěl jste ve finále závěr závodu?

Určitě ne, já už nemohl. Nic jsem nevypouštěl a tlačil jsem to ze všech sil. Trať byla náročná a čas kolem devadesáti vteřin je delší, než na co jsme zvyklí. Už to hodně bolelo.

Jak moc vám pomohli fanoušci?

Strašně moc. Oceňuji i to, že se tady na vyhlášení vítězů sejdou davy lidí, i když začíná pršet. S Vítkem jsme to vyhecovali do poslední jízdy a byl to krásný závod. 

Vítězný pocit se neomrzí, ale kde v sobě stále berete motor, aby jste makal dál?

Tyhle chvíle se nemůžou omrzet. Bavili jsme se o tom s Kubou Krejčím, když jsme šli na start. Říkal, že je trochu nervózní, tak jsem mu řekl, že by bylo špatně, kdyby nebyl. Naopak člověk vyhledává tyhle chvíle a pokud je ustojí, tak je to největší radost, kterou může sport přinést.