Talentovaná na mnoho sportů už od dětství

„Markéta byla šikovná na všechno. Hrála fotbal, školu reprezentovala ve šplhu, v atletice nebo gymnastice. Teď už ale nemůže, nedá se to skloubit. A ani to nedoporučují,“ vyprávěl kdysi Radiožurnálu Stanislav Janků, dědeček Markéty Vondroušové, která dělala jako školačka snad všechny sporty, kterým se v té době děti mohly věnovat.

Ale musela omezit nejen prkno a lyže, dříve skončila i s fotbalem, ve kterém hrála na postu záložníka.

„Hrála jsem dlouho s klukama, ale poté mi trenér zlomil nos. Dělali jsme cvičení, ve kterém jsme šli do skluzu, a jak mě chtěl přeskočit, tak mě kopl do nosu. Mamka pak ani nechtěla, abych tam znova chodila,“ vzpomíná sokolovská rodačka.

Talent už od pěti let

I drobné zranění možná přispělo k tomu, že svůj výjimečný talent Markéta Vondroušová rozvíjela v jiných sportech - a od necelých pěti let i v tenise.

„To mi pomohlo k tomu, jak se na kurtu pohybuju doteď, mám to v sobě odmala. Byla jsem jsem dost otravné dítě, nikoho jsem nenechala být,“ pokračuje Vondroušová.

„Já jsem z nápadu otce Markéty, že dáme dceru na tenis, radost úplně neměla. Představovala jsem si, co by to mohlo obnášet, hlavně po té finanční části, je to jeden z nejdražších sportů. To jsem si říkala, jak to zvládneme. Ale na Markétě bylo od malička vidět, že je do tenisu zakousnutá a chodila na tréninky strašně ráda,“ popisuje mládí tenistky její maminka, Jindřiška Anderlová.

„Viděli jsme dost brzo, že se k tomu umí postavit. Stěžejní pro mě bylo, když si trenéři v Sokolově říkali o pětileté holce, že v sobě má talent a ať se jí věnujeme. Když člověk vidí dětskou radost a úspěchy, tak člověk jednoduše vstoupí do rozjetého vlaku a nejde vystoupit,“ směje se Anderlová.

Dál už je to známý příběh. Markéta Vondroušová v sedmnácti vyhrála turnaj na profesionálním okruhu a debutovala ve fedcupovém týmu, v devatenácti dosáhla v Paříži na grandslamové finále a v roce 2023 ovládla Wimbledon.

Navzdory tomu, že kariéra byla kvůli častým zraněním několikrát v ohrožení, a nechybělo moc, a tenis už by možná nějakou dobu nehrála.

„Když měla ten veleúspěšný rok, tak si říkáte, co se to vlastně vše odehrálo. Zjistíte, že je to 20 let práce s dítětem, kdy mu vedete cestu a skládáte takové puzzle. Každá rodina a tým musí poskládat dílky tak, aby do sebe zapadly a vytvořil se obrázek. Díky bohu, že se to nám povedlo,“ říká Anderlová.

„Myslím, že přístup našich rodičů byl správný, do ničeho mě netlačili. Užívala jsem si normální dětství a do patnácti let jsem tenis hrála málo. Dětský léta jsem prožila normálním stylem. To, že chci věci dělat, šlo vždy ze mojí iniciativy, nikdo mě nikdy nikam netlačil,“ řekla Markéta Vondroušová, jedna z tváří dokumentu Radiožurnálu Sport Olympijský rok.