Olympijský rok 2026. Koho bude Radiožurnál Sport sledovat v přípravě na vrcholnou akci?
‚Sport je pro mě motorem.‘ Přes volejbal, florbal až k parahokeji. Vápenka je muž mnoha sportů
V srpnu oslaví dvaapadesáté narozeniny. Bez sportu si ale život neumí představit. Golman Michal Vápenka je stálicí české hokejové reprezentace v para hokeji. Startoval na zimních paralympijských hrách a sport handicapovaných si vyzkoušel také na těch letních v Atlantě. Poslechněte si jeho příběh a sledujte s námi v Olympijském roce cestu Vápenkyna další paralympiádu.
Michal Vápenka měl od malička blízko ke sportu. Není divu. Jeho rodiče reprezentovali tehdejší Československo na olympijských hrách v Mnichově. Psal se rok 1972. „Od sedmi let jsem hrál volejbal až do vojny. Tři čtvrtě roku po vojně jsem přišel o nohu,“ říká Vápenka.
Zlom nastal v roce 1993. Michalovi bylo dvacet let. Pracoval u odtahové služby jako technik nakládající nepojízdné vozy.
„Byla nehoda na D1 na prvním sněhu, někdo mě srazil jako chodce a urazil mi nohu kapotou od auta v koleni. Pak jsem se učil chodit, snažil se zapojit do života. Zvedli mě rodiče, když mi v nemocnici začali vyprávět o kamarádovi, že hraje volejbal i přes to, že nemá nohu. Pro mě to byl impuls,“ vzpomíná Vápenka.
Atlanta 1996
Největší sportovní úspěchy slavil právě až po úraze. Byla to pro něj velká zkouška. A zároveň výzva. Začal zkoumat možnosti, které mu sport handicapovaných nabídne. „Vyhrál to volejbal. Stačilo se naučit pohybovat se s protézou a trošku si volejbal vrátit do hlavy. Ohromně mi prospěli rodiče, podařilo se mi začlenit do národního týmu pro Atlantu 1996.“
Mezi handicapovanými sportovci je možná výjimkou. Zahrál si na letní i zimní paralympiádě. V Atlantě to bylo ve volejbale. Další tři starty zvládl jako gólman české reprezentace v para hokeji.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
