Cpeme se výborným jídlem, i když tušíme, že nám to nedělá moc dobře, a stejně si neumíme říct dost. Nejvíc je to vidět na různých večírcích, rautech, svatbách, či jiných oslavách a příležitostech, kdy za spořádané krmě neplatíme, a můžeme proto libovolně poletovat od jedné mísy dobrůtek ke druhé a naplňovat si břicho k prasknutí. Málokdo v sobě dokáže zkrotit to zvíře neandertálské, pračlověka, který si geneticky pamatuje, jak umíral hladem a ví, že když je jídlo k mání, je třeba si okamžitě udělat zásoby na zimu.