Nepamatuju si derby bez emocí. Musíte jít za hranu, říká záložník Slavie Sadílek před nedělním zápasem

Vy jste vyrůstal na Slovácku, teď myslím oblast, ne přímo v klubu. Jaké to pro vás bylo, když jste byl malý, jak moc jste vnímal, že se hraje derby pražských ‚S‘?

Vnímal jsem to tak, že to je a byl vždycky největší zápas, na který se všichni těšili. Je hezké být teď součástí toho. V mládí jsem tyhle zápasy vždycky zbožňoval, seděl jsem u televize a díval se na ty zápasy, na ty nejlepší hráče. Teď v neděli budu toho součástí a těším se na to.

Vy už jste krátce odehrál pár minut na podzim, tam jste byl tenkrát po nemoci nebo po zranění lehce.

Ten zápas jsem sledoval převážně z lavičky, potom jsem naskočil na závěrečné minuty. Velké emoce, prostě jde vidět, že v tom zápase jde fakt o hodně, o čest. Pro lidi je to nejdůležitější zápas a musíte i pro ně jít za tu hranu. A je to vždycky zápas, který rozhoduje o tom, kdo na konci bude zvedat tu trofej, nebo kdo ne.

Čtěte také

Má pro mě jiný náboj než před lety, říká Kadeřábek o derby. Nedělní utkání podle něj o titulu nerozhodne

Vy jste velkou část kariéry strávil v Nizozemsku, ale v Česku už máte třeba jednu sezonu za Liberec. Víte, jaká je vaše ligová bilance se Spartou?

Ligová bilance se Spartou? Podle mě tři zápasy, tři remízy, pokud se nemýlím.

Je to přesně tak. Je čas to teď třeba z vašeho pohledu změnit?

Jo, určitě. My do toho zápasu v neděli jdeme s tím, že ho chceme zvládnout za tři body a  navýšit ten odstup. Všichni jsme připraveni a společně s fanoušky, kteří nás určitě poženou za vítězstvím, to zvládnout.

Vždycky se říká, je to rok co rok, že bodový rozdíl v tabulce v tomhle zápase nehraje roli. Oba dva týmy teď mají i špatnou zkušenost z poháru, oba dva vypadly, byť vy jste nehrál. Může tohle mít nějaký vliv?

Myslím si, že ne. Do toho zápasu prostě půjde každý tým s čistou hlavou, protože je to derby. Samozřejmě nás mrzí to vyřazení v poháru, ale člověk vždycky musí rychle přepnout. Nejbližší zápas je ten se Spartou a ten se prostě musí zvládnout.

Takže rozpoložení kabiny je pozitivní?

Musím říct, že jsme měli ještě rozbor toho zápasu v Jablonci a to hodnocení bylo velmi negativní. Takže jsme si k tomu řekli, co bylo třeba.

Ono se to občas zvrhne ve velký boj. Vy už jste sám říkal, spousta emocí, zažil jste to na podzim. Dá se tomuto vůbec nějak zabránit? Protože v tom zápase se vyvine spousta věcí, které tohle ovlivní.

Myslím si, že ne, člověka nebo hráče nebo kohokoliv na tom stadionu ty emoce strhnou. Samozřejmě, že všichni by chtěli nádherný fotbal a aby to skončilo třeba 6:5. Ale v tom zápase jde o tolik, že kdokoliv, kdo má něco se Slavií nebo se Spartou, chce na tom hřišti nechat všechno pro svůj tým, ať se děje, co se děje.

Nepamatuju si derby, které by bylo bez emocí nebo by to bylo nějaké mdlé. Pamatuju si například 3:3 zápas, podle mě první zápas, kdy to bylo s VARem, kdy jsme to, podle mě jsem byl v repre U18 nebo U19, sledovali na hotelu. A sice 3:3, ale ten zápas byl taky plný emocí, pokud se nemýlím. Ty emoce k tomu patří a prostě jednou to skončí 0:0, podruhé zas 3:3. To už je pak otázka i jednotlivých chyb a kdo těch chyb udělá víc, tak ten zápas nejspíš nezvládne.

Co je hlavní zbraň Sparty?

Hlavní zbraň Sparty? Určitě standardní situace, z nichž jsou velmi nebezpeční a i nějaká kombinační síla, když mají prostor, takže chtějí hrát fotbalově. Uvidíme, jak na ně vyrukujeme v neděli, protože trenéři určitě něco připravili a my to musíme splnit.

Návrat do Česka

Vy jste přišel do pražského týmu před sezonou, naplňuje to zatím vaše očekávání?

Určitě. Zabydlení do týmu bylo trošku pomalejší, než jsem si myslel, a tu šanci jsem si fakt musel vybojovat a musel jsem si to i tak nějak vyčekat. Po tom začátku, kdy to bylo moje hledání nějaké pozice na hřišti a v týmu, tak si to všechno sedlo a od konce října už tu pozici mám stabilní. A myslím si, že i tu roli uvnitř týmu mám takovou, jakou jsem si představoval před tím přestupem.

Trenér Trpišovský má rád hráče, kteří mají výbornou fyzickou kondici, mezi které vy patříte, dokážete obsáhnout velkou plochu na hřišti. Když mluvíte o tom pomalejším rozjezdu, bylo něco, co vás třeba od trenéra, nechci říct zaskočilo, ale s čím jste třeba dopředu nepočítal?

Nevím, co bych k tomu takhle řekl. Samozřejmě i to, že já jsem očekával něco a trenéři možná očekávali něco, dospělo k tomu, že jsme si potom nějaké věci museli vyříkat. Úplně s čistým svědomím mezi čtyřma očima, někdy i šesti vlastně, s panem trenérem Houšteckým.

Takže jsme si nějaké věci vyjasnili, co se ode mě čeká, co musím prostě udělat na hřišti pro tým a splnilo to účel. Od toho pohárového zápasu ve Zlíně, pokud se nemýlím, kromě dvanácti minut na Tottenhamu, jsem odehrál kompletní minutáž, za což jsem rád. I za tu důvěru, že jsem ji dokázal splatit a doufám, že to tak půjde i nadále, že se na mě budou moct spolehnout.

Vy už jste o tom trochu mluvil, že tady je těžké se dostat do sestavy, pak samozřejmě se v ní udržet. Už jste si navykl na ten styl Slavie?

Je to náročný způsob hry, který aplikujeme na tom hřišti. Já jsem věděl, že to bude náročné, že ty úkoly pro hráče jsou na té nejvyšší úrovni a stačí jediný maličký detail a buď prostě další zápas nehrajete, nebo vás to nějak semele. Věděl jsem, že to bude náročné.

Jak už jste uvnitř toho dění a toho procesu, tak ty nároky jsou ještě větší a větší, než jenom, když to vidíte vlastně v televizi jako člověk, který se na ten fotbal dívá. Ale jak jsem říkal, nějaké věci se musely vyjasnit a sedlo si to pěkně. Doufám, že to tažení tuhle sezonu bude úspěšné.

S kým si v týmu fotbalově nejvíc rozumíte?

Nemám problém absolutně s nikým. Myslím si, že v tomhle jsem i docela chytrý hráč, že vím, co od každého očekávat a jak se nějak nabídnout nebo udělat možnost tomu hráči, který je třeba na balonu.

Samozřejmě, že se mi hraje nejlépe s klukama, co jsou i v reprezentaci, se kterými jsem se znal i dřív, ať už je to Lukáš Provod, Tomáš Chorý, Tomáš Holeš, vlastně gólman Jindra Staněk. Tyhle hráče znám už několik let. Rozuměli jsme si vlastně na těch reprezentačních srazech a tady to není jiné. Takže kdybych měl zmínit nějaké jména, tak asi tahle.

Zahraniční zkušenost

Jaký je pro vás život v Praze?

Asi lepší, než jsem očekával a než jsem zamýšlel. My s rodinou máme rádi náš klid z Moravy a tam z okolních vesniček, takže tahle metropole, nebo prostě obrovské město Praha, tak jsme byli takoví na vážkách, jak je to vlastně bude, že tady moc asi toho klidu není.

Ale našli jsme hezké místo na bydlení a i ty možnosti, které Praha nabízí, tak nemusíte ani nikam vycestovat, což u nás na Moravě musíte hned sednout do auta a někam jet. Tady máte všechno poblíž, a už jsme si na to zvykli a asi bychom v současnosti neměnili.

Česko jste opustil jako velice mladý hráč, takže jste asi zvyklý na nějakou změnu. Jak se posunul Michal Sadílek od té doby, co ze Slovácka zamířil do PSV Eindhoven?

Nemyslím si, že bych se nějak extrémně změnil charakterově. Jak jsem odešel do zahraničí, tak jsem si byl vědom, do čeho jdu a za jakým cílem tam jdu, proč to dělám. Vždycky moje kroky jsem nějak zvažoval, ale na druhou stranu jsem dal i na první dojem, který mě nikdy nezradil.

Tady to taky nebylo jiné a asi určitě jsem dospěl. Když jde člověk v šestnácti do zahraničí a musí se osamostatnit, tak musí dospět rychleji. Řešit věci jako normální každý občan a dospělý člověk, když v šestnácti je to ještě takové děcko, když to řeknu takhle lidsky. Ale určitě jenom to dospění. Že bych se nějak extra změnil, to vůbec. Myslím si, že jsem pořád stejný Michal Sadílek, jako jsem byl před těmi x lety.

Jaké to pro vás bylo, když jste se potom dostal v PSV Eindhoven do prvního týmu a říkal jste si: „Ano, jde to správným směrem, jsou to ty správné kroky“?

Jo, tohle byl splněný sen. Myslím, že jsem byl odměněn i za veškerou dřinu nebo tu práci, kterou tomu podřizuji dennodenně po celou moji kariéru. Už v mládeži PSV, když jsem po dvou a půl letech byl kapitánem U19 a došel jsem po tréninku nebo po zápasech domů, říkal jsem si: „Co se to jako děje, jak se může tohle stát klukovi, který došel z Uherského Hradiště a je tady v týmu, který hraje Champions League?“

Ta cesta byla hodně rychlá, hodně věcí jsem se naučil. Jsem nesmírně rád, že jsem do PSV šel, nebo do zahraničí obecně. A když na to tak zpětně vzpomínám, tak tenhle krok byl velmi důležitý v mojí kariéře.

Můžete srovnávat nizozemské zázemí, teď české zázemí. Eindhoven, velkoklub Slavia v českých poměrech. Jsou tam nějaké výrazné rozdíly?

Ani bych neřekl. My jsme měli akademii někde jinde než stadion, takže jsme byli převážně mimo stadion kromě zápasu. Tady jsme vlastně furt kolem stadionu a na stadionu, takže v tomhle je to možná i lepší pro mě osobně když to vidím. A každý tým má prostě něco svého.

My tady hodně třeba jedeme na nějaké videomítinky, že to člověk vidí i z videí, tak se hodně učí. Už jsou tady nějaké zajeté koleje, které se drží, což samozřejmě člověk, když do toho přijde, tak si musí trošku zvyknout, ale pak pochopí, proč to vlastně je. Kdežto v PSV se více  věcí měnilo ze dne na den. Tady nějaká ta jistota a pevný základ vždycky je. Každému hráči vyhovuje něco jiného. Rychle jsem si zvyknul a teď je to pro mě normální, jako kdybych tady byl několik let.

Připomeňme, že vy jste prošel i Twente Enschede. Když srovnáme nizozemskou ligu a českou, v Nizozemsku, když to člověk vidí zvenku, přijde mu, že to je hodně ofenzivní, že obrana zas nehraje takovou roli. V Česku se naopak mluví o tom, že to je hodně taktické, soubojové. Může to potvrdit Michal Sadílek?

Na jednu stranu ano. V Česku je to víc o zodpovědnosti, kdežto v Nizozemsku máte vždycky nějaké ofenzivní „superstars“ nebo hráče nadstandardní, kteří si dokážou vydechnout trošku do obrany. Kdežto tady v Česku je to devadesát minut na doraz a tady ve Slavii prostě nemůžete vypnout ani na jeden moment.

V Nizozemsku samozřejmě to pro oko diváka může vypadat, že je to víc ofenzivnější, ale liga se posunula i hodně takticky a v tom defenzivním smyslu. Co si pamatuju, tak my jsme měli vlastně v Twente jenom trenéra na defenzivní hru, takže jsme měli tréninky dvakrát týdně jenom na nějaké defenzivní principy, což jsme neměli ani v PSV. Ale to bylo velmi dobré i pro moji budoucnost, hodně z toho těžím doteď.

I v té holandské lize si mě vážili i kvůli tomu defenzivnímu přístupu. Že dokážu tu hru číst a být zodpovědný v taktické hře. Proto jsem měl to postavení takové, jaké jsem měl, a hodně si toho vážím, jak mě tam lidi brali. Snažím se to přenést i sem do Slavie. Jak jsem se prezentoval tam, tak i sem.

Nedělní derby se Spartou, tak na závěr, s čím byste byl spokojený po tom utkání?

S výhrou.