Asi nejhorší chvíle v kariéře. Ale život jde dál, mrzí Šimka neproměněná šance z prodloužení s Kanadou

Jak se máte? Podle našich posledních informací ještě máte po olympijském  turnaji volno, takže odpočinek?
Tak to máte mylné informace. Už jsem se zapojil normálně do tréninku s týmem Liberce a připravujeme se na středeční utkání se Spartou, které budeme hrát doma.

Řekl jste to sám, chtěl jsem to zmínit, že už pozítří vás čeká další zápas. Ta prodleva a ten odpočinek asi moc dlouhý nebyl. Jak jste ho trávil?
Když nepočítám ten den, co jsme letěli domů, tak jsme měli dva dny volna. Užil jsem si ho s rodinou, přišli rodiče a rodiče manželky. Všichni mě přivítali a bylo hezké takhle po delší době strávit se všemi čas.

Vy jste tedy čas trávil s rodinou. Včera končil olympijský turnaj, hrálo se finále, zlato nakonec brali Američané. Koukal jste se? Co jste říkal na tu výhru Američanů a na to, že Kanada vyšla naprázdno?
Koukal jsem. Přál jsem to víc Americe než Kanadě. A pak ten závěrečný gól, který byl rozhodující, tak mi to připomnělo tu moji šanci z prodloužení, kterou jsem nedal a Jack Hughes ji dal. Tak trošku znovu zklamání v mé hlavě proběhlo. Ale celkově jinak musím ten turnaj hodnotit kladně a užil jsem si to.

My vás v tom samozřejmě nechceme koupat, jak se říká lidově, ale ještě jednou připomeneme tuhle vaši nejspíš asi životní šanci, ve které jste byl právě v prodloužení s Kanadou. Vybavuje se vám ten moment často? Kolikrát jste na to myslel?
Od té doby to mám v hlavě každý den a hodně často si to připomínám, úplně mi to radost nedělá. Ale je to sport, přináší to hezké chvíle i nějaké špatné. Tohle bude asi ta nejhorší, která se mi zatím v kariéře stala, ale život jde dál. Je to sport, a doufám, že nějaká šance dát ještě nějaký velký gól v mé kariéře přijde.

To vám samozřejmě budeme přát i my. Koneckonců vy jste nebyl daleko od toho, abyste se naopak stal obrovským hrdinou. Protože proměnit to, tak asi by vás plácalo po zádech hodně lidí.
Rodina si dělala srandu, že by mi udělali v Benátkách nad Jizerou sochu na náměstí, takže určitě. Jak jsem říkal, je to sport. Jedna střela, mohl jsem dát gól a být za Boha, nedal jsem ho a jsem za vola.

Jak jste říkal, o tom je sport. Vy jste často v pozápasových odpovědích zmiňoval po tom prohraném čtvrtfinále, že na olympiádě to byl úplně jiný level hokeje, jiná úroveň oproti extralize. Předpokládám, že tohle si hráč extraligy musí užívat. Byl to pro vás životní zážitek?
Už ten první zápas s tou Kanadou, to tempo.... Říkal jsem to několikrát, že před x lety by mě vůbec nenapadlo, že bych si někdy mohl zahrát na olympiádě. Je to obrovský splněný sen, že jsem si tam mohl s těmi nejlepšími hráči na světě vůbec zahrát.

Teď se budeme na chvíli věnovat nejvyšší soutěži. Čeká vás s Libercem utkání proti Spartě. Vy jste říkal, že budete komplet připravený, že se chystáte nastoupit?
Všichni, co jsme byli z Liberce na olympiádě, tak už jsme se zapojili do přípravy. Teď nás čeká hodně důležitých pět zápasů do konce základní části a chceme se určitě udržet v první čtyřce. Už nám začíná takové malé play-off, kdy každá prohra může být klíčová.

Čím to je, že extraliga je tak vyrovnaná? A jak se blíží konec základní části, tak je to o to víc znát, protože pro vás už ten zápas proti Spartě bude ohromně důležitý. Můžete se třeba dostat do situace, že byste se vyhnuli předkolu.
Všechny týmy mají kvalitní hráče a extraliga je prostě systémově hrozně náročná. Každý tým si systém dodržuje na sto i víc procent, proto asi je extraliga tak extrémně vyrovnaná. Každý bod, který se teď ztratí, anebo který se i ztratil zbytečně, může hrát velkou roli v tabulce po těch 52 kolech.