‚Nejkrásnější momenty kariéry a asi i života.‘ Voborníková bude po bronzu ještě dlouho plakat
Biatlonistka Tereza Voborníková vybojovala v Anterselvě olympijský bronz v závodu s hromadným startem. Pětadvacetiletá česká reprezentantka při svém životním výkonu minula jen jeden terč a z poslední střelby vybíhala na prvním místě. V závěru ale neodolala útoku Francouzek. Po zisku své premiérové medaile na velkých akcích v kariéře byla Voborníková při rozhovoru pro Radiožurnál Sport velmi dojatá.
Terezo, zkuste nám popsat váš mix emocí?
Myslím, že dnes budu brečet ještě hodně, už jsem taky hodně brečela. Je to pro mě strašně moc emotivní a v tuhle chvíli prožívám nejkrásnější momenty sportovní kariéry a asi i celého života. Je to prostě krásné.
Před závodem jste říkala, že si takové podmínky nepřejete, ale vypadá to, že to jsou vločky štěstí?
Když si to teď tak vezmu, tak bych si přála fotky s medailí se sluníčkem, ale v tuhle chvíli mi tu náladu nemůže zkazit vůbec nic.
Ani to, když vám řeknu, že jste po poslední střelbě vybíhala na první pozici?
Pořád jsem se otáčela, protože jsem si říkala, že poslední kolo je dlouhé. Čím více chumelilo, tím více byla trať zapadaná. Bylo složité jet sama, ale říkala jsem si, že mám super lyže, že to musím zvládnout. A jsem strašně ráda, že se to na medaili podařilo, i když ne na zlatou. Pro mě osobně, ať je to jakákoli medaile, tak je to naprosto skvělé.
Jak obtížné pro vás bylo se zkoncentrovat na závěrečnou položku a tušila jste, že bojujete o zlatou medaili?
Naštěstí se mi podařilo zůstat v takovém svém tunelu, že jsem moc nevnímala, co se děje okolo mě. Začala jsem střílet pozdě, ale říkala jsem si, že každá rána, kterou vystřelím a není vypracovaná, bude špatná. Pár posledních položek jsem už tady i celkově v letošní sezoně pokazila, tak jsem si řekla, že to raději vystojím a pokusím se trefit každou ránu. Můj scénář byl takový, že tam přijedu a vystřílím nejlepší položku svého života, což se nestalo, ale i tak to naštěstí stačilo.
Každý šampion má na dráze k úspěchu nějaké překážky, tak co musí zmínit Tereza Voborníková?
Asi nějaké byly, ale v tuhle chvíli jsem šťastná, že tady stojím, že se na mě to štěstí konečně usmálo, že mám svoji první individuální medaili, a ještě ke všemu tady na olympiádě. Na žádné překážky se mi nechce ani myslet.
Tak co všechno za tím stálo, že jste se dnes mohla postavit na bronzový olympijský stupínek?
Asi ta konzistence vytrvat, zůstat u toho, věřit si. Byly nějaké nepovedené závody, spousta lidí mě třeba podceňovala i tak, že jsem jedna z nejmenších závodnic, tak jsem tady mohla získat medaili.
Jak budou vypadat bronzové oslavy? Slyšel jsem, že jste snad už chtěla jet domů?
Myslím, že je to trochu hořkosladké, protože se dnes všichni rozjíždí domů. Čas na oslavu ale určitě bude a jsem sama zvědavá, co mě bude čekat.
