Lepší odchod jsem si nemohla přát. I když jsem trpěla, tak to byl legendární závod, přiznává Sáblíková
Rychlobruslařka Martina Sáblíková skončila na své poslední olympijské „pětce“ jedenáctá. Na start se postavila po několikadenním boji s nemocí, kvůli které také v Miláně přišla o předchozí závod na tři kilometry. Nejen o tom se Martina Sáblíková rozpovídala v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.
Martino, co se ve vás teď odehrává?
Byl to pro mě nejtěžší závod života. Na druhou stranu to bylo nejhezčích dvanáct kol, která jsem mohla zažít.
Byl pro vás závod těžší z pohledu fyzičky, nebo emocí?
Před závodem jsem se snažila na to nemyslet. Když jsem před startem chtěla jít dolů do podchodu, tak jsem se zastavila a řekla si, že tam nejdu, protože jsem věděla, že to je naposledy. Když jsem přicházela na stadion, tak jsem cítila obrovskou podporu. Nemyslela jsem, že někdy něco takového zažiji.
Šlo z toho závodu vymáčknout něco víc?
Rozjela jsem to tak, jako kdyby mi dny předtím nic nebylo. Doplatila jsem na to hned ve třetím kole, ale věděla jsem, že to nechci vzdát. Chtěla jsem projet cílem, i když jsem posledních sedm kol ohromně trpěla. Každé kolo jsem vnímala ohromnou podporu. Chci poděkovat všem, kdo byl na místě, ale také těm, kteří mě podporovali z Čech. Děkuji všem, kdo za mnou stáli posledních dvacet let. Lepší odchod jsem si nemohla přát, bylo to legendární.
Co jste si pomyslela, když jste viděla startovní listinu a byla jste nalosovaná s nakonec vítěznou Italkou?
Už jsme pár slov prohodily včera. Říkala jsem jí, že je mi to moc líto, ale že jí vůbec nepomůžu. Řekla mi, ať na to vůbec nemyslím a ať jdu na start. Zmínila, že pro ni bude čest, že bude stát po mém boku. Dodalo mi to hodně optimismu. Samozřejmě ale když zazněl startovní výstřel, tak jsem věděla, že to nebude dobré. Každopádně je vidět, jak velké přátelství tady máme. Po závodě za mnou přišla. Znamená to pro mě víc, než kdybych měla nějaký totální úspěch. Přátelství je nejvíc. Co jsem tady prožila, mi nikdo nevezme.
Jak s vámi prožíval poslední start trenér Petr Novák?
Když jsem kolem něj projížděla, tak bylo vidět, že okruhy nezajíždím tak, jak bych měla. Chtěl po mně, abych nebojovala technicky a ať se trochu přizvednu. Bylo to hodně těžké nejet tak, jak jsem zvyklá. Trpěl se mnou až do konce.
Stále jste přihlášená na závod na 1500 metrů. Máte v hlavě, jak by to mohlo proběhnout?
Vůbec si nedokážu představit, že bych měla jít na start. S největší pravděpodobností to byl asi poslední závod na olympiádě. Jsem nesmírně vděčná, že jsem si to takhle mohla užít.
