Vinklárková: Děkuji rodině za celoživotní podporu. Často viděli moje slzy, ale dnes přišla odměna
Nejlepší z českých biatlonistek byla ve vytrvalostním závodě na olympijských hrách Tereza Vinklárková, v Anterselvě obsadila 11. místo. Na vrcholné akci je premiérově a po sezoně plánuje ukončit kariéru. Hned po dojezdu do cíle byla Vinklárková v rozhovoru pro Radiožurnál Sport hodně emotivní.
Terezo, zahlédl jsem, že jste si otírala oči. Spadla tam vločka nebo to má jiný důvod?
To byla vločka štěstí. Jsem ohromně dojatá. Měla jsem v průběhu přípravné sezony velké pochyby, že to klapnout nemusí. Nakonec jsem na olympijské hry vyrazila a hned prvním závodem se stalo něco takového.
Před přípravou jste se nevešla do reprezentačního A-týmu, B-týmu, ale dostala jste se jen do akademického výběru. Pomyslela jste tehdy, že budete bojovat o elitní desítku na olympijských hrách?
Věděla jsem to od první chvíle, kdy jsem nastoupila mezi akademiky. Samozřejmě si dělám srandu. Pod vedením trenéra Zdeňka Vítka a v dobrém prostředí mezi závodníky jsem se cítila skvěle. Bylo tam ohromně rodinné prostředí, které mi vyhovovalo. Po dlouhé době jsem se v přípravě cítila tak dobře naposledy v domácím klubu ve Střelce Brno. Přijdu si jako v pohádce.
V kariéře jste se hodně natrápila se zdravotními komplikacemi. Berete výsledek jako odměnu, že jste to nevzdala?
Teď už tomu vážně věřím, že se mi to vrátilo. Nechápu, že se to děje. Moje rodina se často musela dívat na moje slzy, tak jsem ohromně ráda, že se to vyplatilo. Moc děkuji rodičům za celoživotní podporu. Těší mě, že tato kapitola skončí takto.
Jak je možné, že při olympijském debutu jste zaznamenala dosud nejlepší výsledek v kariéře? Před vrcholnou akcí jste zatím brala 29. místo ve Světovém poháru.
Přála jsem si zakončit sezonu tak, že budu platným členem týmu. Holky z českého týmu ohromně dřou několik let, tak jsem chtěla také přispět. Nezažila jsem jiné sportovce, kteří tomu dávají víc. Jejich výsledky mohu podpořit a teď je to pro mě splněný sen.
