Je neskutečný pocit, že se ty oběti vyplatily, říká po životním pátém místě ve sprintu běžkař Tuž
Oslavy s přítelkyní, týmovými kolegy a nakonec i rodinou, to jsou nejbližší plány jednadvacetiletého běžce na lyžích Jiřího Tuže. „Je to neskutečný pocit, když víte, že všechna ta práce, všechny ty oběti, co jste tomu sportu dali, se takhle vyplatily,“ byl po životním pátém místě ve sprintu klasickou technikou dojatý český závodník.
Jiří Tuž, pátý na olympijských hrách, jaké to je?
Neskutečné, je to splněný sen. Upřímně nemám k tomu moc slov. Jsem fakt nadšený, že se mi to takhle povedlo. V podstatě celou sezonu jsem jezdil čtvrtfinále, jel jsem jedno semifinále a na závodě, kde to záleželo nejvíc, tak jsem ukázal, co ve mně je.
Páté místo, historicky nejlepší český výsledek ve sprintu na olympijských hrách. Vy jste asi tušil, že to máte v sobě, ale jaké je to dotáhnout do konce, do toho finále?
Je to neskutečný pocit, když víte, že všechna ta práce, všechny ty oběti, co jste tomu sportu dali, se takhle vyplatily. Jsem za to neskutečně vděčný, za celou tu práci okolo mě, že ve mně ti lidé věřili. Kolik zpráv jsem dostal před startem o tom, že mi drží pěsti, to mě dojalo.
Ve finále první trojka odskočila hrozně rychle, boj o medaile byl ze hry prakticky okamžitě a to pole se celkově hodně roztrhalo. Bylo to zkrátka o tom, že všichni jeli naplno a co komu zbylo v silách.
Je to tak, ten závod byl dneska neskutečně těžký. Troufám si říct nejtěžší sprint sezony. Podmínka se zhoršovaly, bylo to měkké, sypalo se to a od startu do cíle to byl boj o přežití.
Byl tam velký hlouček českých fanoušků a vy jste měl i v cíli čas na to v dojezdové rovince ocenit jejich fandění. Jaká byla ta jejich podpora?
Super, když na startu někdo skanduje moje jméno, je to takové... nikdy se mi to nestalo a fakt mě to dojalo.
Řekněte něco k práci týmu, která vás sem dovedla.
To, co pro nás ten tým tady provádí... Těžko si to někdo představí, ale máme tady vlastní barák, máme skvělého kuchaře Péťu, takové dobroty, co nám vaří. Myslím si, že jsme to posunuli na další level.
Kluci ze servisu, já nevím, jestli začínali dneska ve tři ráno, šli spát v jedenáct, zpátky v práci byli ve tři. Takové oběti, které dělají v tom servisu pro nás, znamená to strašně moc. A o to víc to znamená, když se ten závod takhle povede.
S kým budete slavit, koho tady máte z nejbližších?
Asi momentálně moji přítelkyni z Německa. Moje rodina přijede až na další závod na desítku skejtem, takže s nimi to pak také oslavím. A ta naše rodina lyžařská, co tady je, tak s nimi to určitě také oslavíme.
A ještě pár slov k Johannesi Klaebovi, opět v tomhle závodě neměl konkurenci. Je to o tom spíš se na něj během toho závodu nekoukat, soustředit se na sebe a na soupeře kolem sebe?
Záleží, jaký je to závod, tady v tom závodě určitě. Já bych s ním v tom finále, kdybych jel doraz, vydržel půlku trati a pak bych musel dojít úplně pěšky. Pro mě to bylo spíš, abych to objel co nejrychleji – a co nejrychleji neznamená, že bych na prvních 500 metrech byl s ním vepředu. Je opravdu náročné ho porazit, a pokud se to někomu povede, tak to bude super.