Sednul mi sníh, sednul mi terén, sedla mi trať, těší Maděrovou. Na oslovení ‚olympijská vítězka‘ si zvyká
„Budu si na to muset zvyknout,“ říká snowboardistka Zuzana Maděrová, která si ve ve svých dvaadvaceti letech vysloužila oslovení „olympijská vítězka“. Jak zvládala nervozitu? Co jí pomohlo k vítězství? A proč v závěru po vzoru jiných závodníků nepřešla z modré tratě do červené?
Jste první medailistkou české výpravy, a dokonce zlatou. Zopakuji to znovu - Zuzana Maděrová zlatá.
Neuvěřitelné. Nevěřím tomu, ale fakt se to stalo, takže si na oslovení „Zuzana Maděrová, olympijská vítězka“ zvyknout.
Jaký byl celý den v Livignu? Vy jste během toho dne nezaváhala, jenom v kvalifikaci jste skončila těsně za Ester Ledeckou, ale jinak jste si v modré dráze držela vítěznou linii.
Od začátku do konce byla trať perfektně připravená, Italové to zvládli výborně. A já jsem si řekla, že když je trať perfektně připravená a já jsem perfektně připravená, tak proč do toho nejít na sto procent, buď teď nebo nikdy. Prostě jsem to tam od první jízdy poslala a šlo to.
Čtěte také
Neznervózněla jste ani na chvíli, ani proti zkušeným snowboardistkám, když jste je viděla na druhé straně?
Na to se tolik neohlížím. Znervózněla jsem ne kvůli soupeřkám, ale nějaká očekávání tam byla. Musela jsem se s tím trochu popasovat, ale myslím, že jsem to zvládla.
Mezi jízdami jsem mluvila s Marianem Jelínkem, se kterým jsem to přes videohovory řešila a zvládli jsme to dostat pod kontrolu. Zdravá nervozita je zdravá, protože bez toho, abych byla nervózní, nemůžu jet něco, na čem mi záleží. Byla jsem nervózní ve zdravých mezích.
Na stupních vítězů už jste ve Světovém poháru byla. Odjížděla jste s takovými ambicemi na olympiádu, nebo jste byla opatrnější?
Byla jsem určitě opatrnější. Závod se vám ve Světovém poháru může povést, ale druhý den se vám třeba nepovede. Tady ten závod je jen jeden, máme jen jeden pokus. Jestli to vyjde nebo ne, to nikdy nevíte.
Dnes mi sednul sníh, sednul mi terén, sedla mi trať. Bylo to skvělé, ale nemuselo, mohlo to být jinak postavené. Jela jsem sem s tím, že zvládnu bojovat s nejlepšími, ale určitě ne, že stoprocentně vyhraji. Bylo to tak, že pojedu co nejlepší jízdy, a když se mi povede šest ze šesti, tak budu to bude super.
Od začátku se modrá trať jevila jako rychlejší, ale od osmifinále mužů už začali někteří spekulovat a přecházet do červené. Vy jste neměla brouka v hlavě?
Měla jsem brouka v hlavě. Hned po první jízdě ve finále, protože jsem dole udělala chybu. Už na prohlídce mi přišlo, že v modré trati je dole takový měkčí sníh, že to bylo déle na sluníčku a přišlo mi, že je to horší. Ale všichni si brali modrou, vyhrávali v ní a vypadlo to, že modrá je lepší, tak jsem si řekla, že půjdu do modré.
V první jízdě jsem tam udělala velkou chybu a zpomalilo mě to o čtyři desetiny, Takže jsem si nebyla jistá, že to byla dobrá volba a přemýšlela jsem, že půjdu do červené. Nakonec jsem si řekla, že ne. Jednou jsem si vybrala a nebudu se rozhazovat jinými tratěmi. Dokážu to v obou a pojedu v modré, ať to bude, jak to bude.
Jste věčně vysmátá, i teď, když spolu mluvíme. Bude to váš nejvysmátější den?
Já se směju pořád, ale jeden z těch nejvíc vysmátých by to být mohl.
