Zasekla jsem se v jedné stopě, tak jsem to musela dojíždět. Škoda, mrzí Janatovou po životním závodě

Pojďme po stopách závodu, který se rozjel až pekelně rychle. Držela jste si lehký odstup, aby vám vyšly síly až do konce?
Zasekla jsem se v jedné stopě. Vypadalo, že Finky as nemají tak dobrý odraz a do kopce jsem se za nimi trochu zasekla.

V těch dalších stopách to jelo rychleji a já jsem neměla místo, kam jít. Takže jsem to pak musela dojíždět, což jsem si říkala, že je trošku škoda, protože když jsem to dojížděla, tak jsem se cítila, že na to mám a mohla bych jet tam v té skupině. To jsem se pak snažila dojíždět i na tom bruslení. 

Myslím, že jsem měla dobré přezutí lyží, to jsem se snažila co nejrychleji, abych si to dojela. To se podařilo, ale bylo to těžký, jakmile jsem jela trošku přes hranu, tak začaly zrychlovat. Ale jsem spokojená.

V jednu chvíli jste byla ve velmi úzkém kontaktu s Digginsovou. Stačila jste to vnímat?
Vždycky mi hlásili, jak daleko je za mnou. Na tom bruslení jsem měl strach, že by mě dojela a dotáhla ještě ostatní holky. Vím, že můj servisák vždycky hlásil, jakou mám ztrátu a já jsem se ohlédla a on říká ať se neohlížím a jedu.

To mě tak trošku pobavilo, vždycky jsem se koukla, jaký mám rozestup a byla jsem ráda, že jsem nemusela jet zuřivý finiš, protože jsem si na něj až tak nevěřila. Takže bylo dobré, že to bylo konstantní a vysoké tempo.

Systémem start-cíl jste se držela v první desítce, to jste kontrolovala. Hlídala jste si v těch těžkých úsecích ty sjezdy?
Určitě. Ve sjezdech ani někdy nestojí za to jít do vajíčka, jak říkáme. Ale lepší je si trošku stoupnout v nižší rychlosti, protože ty sjezdy tady nejsou nebezpečnější - takový mostík a za ním je hned zatáčka. Někdy tam je ledová plotna, ale sjezdy byly za mě docela dobré.