Olympijský rok 2026. Koho bude Radiožurnál Sport sledovat v přípravě na vrcholnou akci?

‚Sport je pro mě motorem.‘ Přes volejbal, florbal až k parahokeji. Vápenka je muž mnoha sportů

V srpnu oslaví dvaapadesáté narozeniny. Bez sportu si ale život neumí představit. Golman Michal Vápenka je stálicí české hokejové reprezentace v para hokeji. Startoval na zimních paralympijských hrách a sport handicapovaných si vyzkoušel také na těch letních v Atlantě. Poslechněte si jeho příběh a sledujte s námi v Olympijském roce cestu Vápenkyna další paralympiádu.

Michal Vápenka měl od malička blízko ke sportu. Není divu. Jeho rodiče reprezentovali tehdejší Československo na olympijských hrách v Mnichově. Psal se rok 1972. „Od sedmi let jsem hrál volejbal až do vojny. Tři čtvrtě roku po vojně jsem přišel o nohu,“ říká Vápenka.

Zlom nastal v roce 1993. Michalovi bylo dvacet let. Pracoval u odtahové služby jako technik nakládající nepojízdné vozy.

„Byla nehoda na D1 na prvním sněhu, někdo mě srazil jako chodce a urazil mi nohu kapotou od auta v koleni. Pak jsem se učil chodit, snažil se zapojit do života. Zvedli mě rodiče, když mi v nemocnici začali vyprávět o kamarádovi, že hraje volejbal i přes to, že nemá nohu. Pro mě to byl impuls,“ vzpomíná Vápenka.

Atlanta 1996

Největší sportovní úspěchy slavil právě až po úraze. Byla to pro něj velká zkouška. A zároveň výzva. Začal zkoumat možnosti, které mu sport handicapovaných nabídne. „Vyhrál to volejbal. Stačilo se naučit pohybovat se s protézou a trošku si volejbal vrátit do hlavy. Ohromně mi prospěli rodiče, podařilo se mi začlenit do národního týmu pro Atlantu 1996.“

Mezi handicapovanými sportovci je možná výjimkou. Zahrál si na letní i zimní paralympiádě. V Atlantě to bylo ve volejbale. Další tři starty zvládl jako gólman české reprezentace v para hokeji.

autoři: Pavel Petr , rej
Spustit audio

Související