Na výjezdu v Ostravě: Minimum policistů, čisté toalety a příkladné chování fanoušků

Ostrava je sice pro řadu fanoušků daleko, ale spojení po železnici hlavně cestou tam je celkem dobré. A pokud se nehraje večer, máte i solidní šanci se dostat ještě do půlnoci zpátky domů i ze vzdálenějších míst.Tedy to platí hlavně pro příznivce na hlavním koridoru, což zrovna není případ Liberce. Fanoušci Slovanu by tentokrát nenaplnili obvyklý autobus, takže jeli několika auty. Ve spolupráci s domácí stranou měli dovoleno zaparkovat až před sektorem. Kousek od klubového busu.

Na rozdíl od fanoušků Liberce se vydávám tramvají. Můžete jet ze Svinova i z hlavního nádraží, většinou s jedním přestupem, nepotřebujete žádný plánek a nemusíte mít strach, že jedete špatně. Na každé zastávce zaručeně potkáte nějaké fanoušky s šálami a symboly Baníku. Do Ostravy jsem jezdíval hlavně kvůli tenisovým zážitkům, ale kromě fantastického publika jsem vždy obdivoval ohromné napojení lidí z celého regionu na klub. Mít Baník moderní fotbalový stadion na adrese přijatelné pro všechny fandy, možná bychom viděli něco jako v Drážďanech. A taky mě vždy bavilo, jak v Ostravě úžasně dokážou propojit hornickou tradici s modernou. Takže i pohled z tramvaje mám vždycky hodně rád.

Do sektoru pro hosty je blíž vystoupit na Aréně a ne u Městského stadionu. Před stadionem zažívám velký paradox. Zatímco nad stovkami fanoušků Baníku při výjezdech létají vrtulníky a stadiony hlídají těžkooděnci či policisté na koních, v Ostravě je policistů minimum. Pár osobních aut, hlídek státní i městské policie, většinou někde poblíž vchodů a rozcestí.

Příjemné překvapení

Na stadion proudí spousta rodin s dětmi, někteří se staví v putovní fanzóně. A na pokladně často lidé hlásí, že chtějí do "kotle", který je kvůli disciplinárnímu trestu tentokrát jinde. Na místě je i mobilní fanshop a také malé stánky s baníkovskými cukrovinkami. Do sektoru pro hosty musíte od hlavní brány asi tak 500 metrů doleva i kolem tréninkového hřiště a pak uličkou mezi ploty. Ale celkem příjemné prostředí.

Pokladna pro hosty je zavřená, ale od brány už na mě mávají pořadatelé, že si mám koupit lístek za 230 korun u nich. Omlouvají se, že je to proto, že už měli LBC fandové lístek koupený přes klub a u brány stojí, kdyby náhodou někdo přišel. Ostatně kvůli tomu je tam i SLO Liberce. Za 500 dostávám zpátky jen drobné se slovy, „aspoň máte na automaty,“ (smích). A vtipná je i paní u turniketu, která mi hlásí, „tak už jste poslední,“ akorát spolu chvíli debatujeme, jestli jsem 14. nebo 15. Po dlouhé cestě se chci aspoň opláchnout a na toaletách mám trochu šok.

Na apríla si začínám myslet, že nejsem na fotbalovém stadionu v Česku. Jedny dveře sice chybí, ale jinak všechno včetně stojanu s utěrkami, tekuté mýdlo, samosplachovací bytelné žlábky, toaletní papír. A to jsou ještě další toalety zavřené, protože pro menší návštěvu stačí jedny. Také stánek s občerstvením je velmi přátelský stejně jako paní za pultem. Než si objednávám, mimochodem vynikající klobásu, chci dát přednost skloněnému fandovi u pultu, ale paní jen s nadhledem hlásí „To je v pohodě, ten mi tu jen loupe samolepku“. 

Mimochodem i v pořadatelské službě vidím ženy, určitě to nemusí být na škodu. Chybí tu ale pulty, kdyby pršelo, tak střecha chrání sotva polovinu prostoru, a nikde koše. Odpadky nosí fanoušci k prodavačce ke stánku. Stadion je moderní, ale je dobrý hlavně na atletické závody, ze sektoru je k hřišti daleko. Ale výhled je jinak dobrý. I protože je ochranná síť stažená a svázaná pod střechou. Takže před fanoušky je jen nízký plot.

Kvůli disciplinárnímu trestu je kotel Baníku naproti obvyklému místu. Takže fanoušci Liberce statečně fandí hned vedle davu domácích. A číhají na každou skulinku, aby byli slyšet. Už jsem zmiňoval velký počet žen na fotbale v Ostravě, jedna dokonce i s megafonem pomáhá s pokřiky. Návštěva sice lehce přes 5 tisíc, ale malí kluci o poločasové přestávce museli mít ohromný zážitek. A tleskali jim i fandové z Liberce.

Fanoušci se chovali příkladně celý zápas. Přitom výsledky ani jednoho z celků teď nejsou už celkem dlouhé období dobré, ostatně na hřišti stav 0:0. Liberečtí asi mohli být spokojenější při děkovačce, že k autům neodejdou s prázdnou. Baníkovci mi přišli spíš přešlí, zakřiknutí, v tramvaji tiše seděli. Jeden říkal, „když jsme tu jeli z hokeje, všichni řvali.“ Ale fotbal není hokej to se nedá srovnávat. I když i v nádražní hale vidíte jen poutače na hokej.