Můj tým se daleko víc semknul, tvrdí po přechodu mezi profesionální golfistky Sára Kousková

Sáro, donedávna jste fungovala jako amatérská golfistka. V čem je hlavní rozdíl po vašem přechodu mezi profesionály?

Primární rozdíl byl finanční, protože amatéři nemohli soutěžit o preis money a nemohli být ani zaštiťováni sponzory. Teď už se pravidla trochu uvolnila a amatér může soutěžit o preis money do určité výše. Dalším rozdílem je, že se amatérka nemůže účastnit prestižních tour, naopak profesionál už bez problémů. 

Jaká je hodnota té výše preis money?

Myslím si, že momentálně je to tisíc euro, což hráči pomůže pokrýt alespoň cestu a ubytování na turnaje. 

Proč jste se nestala profesionální hráčkou už od začátku kariéry?

Studovala jsem v Americe a liga NCAA, která zastřešuje turnaje v rámci studia, nedovoluje, aby jsem byla profesionálkou.

Co jste musela podstoupit kvůli přesunu mezi profesionály?

Proces je velmi formální. Jedná se o korespondenci mezi federací a nějakou organizací, která bude zaštiťovat profesionála. Takže takhle jsem se stala profesionálkou (smích).

Jaké úspěchy chcete zmínit z letošního roku?

Dařit se mi začalo už loni, kdy jsem vyhrála profesionální turnaj Amundi Czech Ladies Challenge na Konopišti ještě jako amatérka. To už byla předzvěst, že přechod k profesionálkám bude správným krokem. Když jsem letos v květnu přestupovala, tak jsem kariéru začínala na tom samém turnaji a skončila na druhém místě. Zároveň to bylo hektičtější, protože to byl první turnaj po přestupu i návratu z Ameriky, ale vstoupila jsem do profesionálního rozjezdu docela dobře. Následně už to plynulo nějak samo a přišly tři vítězství na okruhu LET Access Series, což je druhá nejvyšší liga v Evropě. Byla to jízda.

Čemu vděčíte za vzestup formy během posledního roku?

Šlo o postupný proces, tým kolem mě se daleko víc semknul. K rodičům přibyl ještě Kuba Mejzlík, který mi pomáhá manažersky a i s trenérem Pavlem Ničem mladším jsme po mém návratu z Ameriky mohli prohloubit vztah. Spolupracujeme spolu už dlouho, ale teď to funguje daleko lépe. 

Kdy jste držela poprvé v ruce golfovou hůl?

Někdy okolo pátého, šestého roku života. Bylo to v Cihelnách u Karlových Varů o prázdninách před nástupem do první třídy.

Kdo vás ke golfu přivedl?

Taťka. Už v tu dobu hrál a já to chtěla začít zkoušet. Jednou mě vzal s sebou a asi se mi to hodně zalíbilo. Zásadním momentem bylo asi to, že jsem dokázala vyhrát malý turnaj, který byl určen pro dětskou školičku. Viděla jsem tam, jak jsou rodiče dojatí, když si nesu trofej za vítězství a to ve mně zůstalo.

Souhlasíte s tvrzením, že je golf sportem bohatých?

V Čechách stále tahle samolepka přetrvává, a my se snažíme, aby už tomu tak nebylo. S tím názorem nesouhlasím, protože už je to sport jako každý jiný. Do každého sportu musí člověk dát drobnější investici a stejně tak je to v golfu. Člověk si může půjčit golfovou hůl za padesát korun, koupit si pár míčků a jít si "pinkat".

Co vás u golfu udrželo i přes náročné období vzdoru a puberty?

Hlavní hodnoty do mě určitě vložily rodiče. V průběhu dospívání byla jejich hlavní role v tom, že se mě ve třinácti, čtrnácti letech zeptali, zda chci pokračovat. Chtěla jsem sama od sebe, golf mě baví a líbí se mi čistý proces, když můžu míček odpálit daleko a vysoko. 

Jak moc se v současnosti profesionální golfisté věnují tréninku?

Samotný trénink se skládá z několika částí. Golfová příprava zahrnuje krátké rány, puttování, ale i dlouhou hru. Rozvíjí se kromě dovedností i technika, která se neustále mění. Trénuje se i kondice, protože člověk musí být schopen obejít osmnáct jamek několik dní nebo týdnů za sebou. Důležitou stránkou je i mentální příprava.

Spolupracujete s někým na mentálním tréninku?

Mám psychologa z Ameriky, s kterým jsem spolupracovala během studií a i nyní jsme stále v kontaktu. Vše řešíme online a nyní při cestě do Ameriky se snad sejdeme i osobně. 

Jaké jsou rozdíly, když hráčka prochází hřiště sama a vše si nosí s sebou oproti tomu, když má k dispozici caddyho?

Hráčka má několik možností. Buď si může vzít svoje hole, když si půjčí tahací vozík, může si nést hole na zádech nebo má právě k dispozici caddyho. V turnajích vyššího formátu by už hráčka měla mít caddyho. Nejde ale jen o to, projít hřiště. Ale také o strečink před hrou a zkouška ran, které bude potom na hřišti potřebovat.

Jaké máte v Česku oblíbené golfové hřiště?

Moc se mi líbí hřiště na západu republiky, kde jsem vyrůstala, protože mají historický ráz. Jsou kratší, techničtější a hodně v lese. Ale užívám si i sportovní hřiště v okolí Prahy, třeba moje domácí hřiště na Zbraslavi. 

Sáro, proč vás vůbec napadlo začít studovat univerzitu v Americe?

Myslím si, že kombinace sportu a studia je stále nejlepší právě v Americe, protože v Evropě musí dát většinou více prostoru studiu anebo naopak. Díky golfu jsem měla v Americe sportovní stipendium a mohla si tam vše dovolit.

Čtěte také

Filip Mrůzek: V golfu je největším konkurentem člověk sám sobě. Vždy je důležité zahrát to, co umím nejlíp

Jak drahé by bylo studium, kdyby jste stipendium nezískala?

Myslím si, že by se to ročně pohybovalo někde kolem milionu až milionu a půl.

V čem je v Americe umožněna lepší kombinace sportu a studia než v Česku?

Ta kombinace sportu a studia tam funguje, protože "sportovní oddělení" je součástí univerzity, což v Čechách tak není. Sportoviště jsou přímo v kampusu nebo v jeho těsné blízkosti.

Vybírala jste si školu kvůli golfu nebo studijnímu oboru?

Primárně kvůli golfu, ale když jsem zjistila, že tam budu mít možnost studovat i umění na velmi dobré úrovni, tak to byl příjemný bonus.

Už jste získala bakalářský titul. Čemu konkrétně jste se věnovala?

Tvorbě v malířství a sochařství. 

Na golfové turnaje cestujete po celém světě. Najdete si čas na návštěvu galerií, muzeí, výstav a památek, které jsou úzce spjaté s uměním?

Snažím se. Je moc milé, když hrajeme u nějakého města, kde je krásná galerie. Teď se mi to povedlo v Göteborgu, kde jsem využila dva volné dny mezi turnaji a strávila je v galerii. Můžu tak objevovat různé sbírky a nemusím tam jezdit zvlášť, ale zvládnu to při turnaji. 

Jak moc se vám v hlavě rodí myšlenka o účasti na olympijských hrách v Paříži 2024?

Hodně. Dostat se tam můžu přes profesionální žebříček. Momentálně tam jsem, ale ještě musí uplynout dost času a k tomu bude spoustu turnajů. V současnosti tam jsou dvě místa pro české hráčky.

Co všechno vás do kvalifikace na olympiádu čeká?

Body do žebříčku už se započítávají, ale nejsilnější bodové zisky se dají získat až na turnajích, které se budou blížit termínu olympijských her. 

Kde budou mít čeští fanoušci možnost vás vidět v akci?

Bude to na turnaji v Berouně v červnu nebo červenci 2023.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas