Možná jsem byl přemotivovaný. Mrzí mě, že sezonu končím bez osmimetrového skoku, přiznává Juška

Radku, nakonec vás dělilo pět centimetrů od postupu do finále. S jakým pocitem odcházíte ze stadionu po kvalifikaci?

Je to velké zklamání. Od toho zranění kotníku jsme tomu dali maximum a vše jsme se snažili soustředit na jednu ránu právě do Tokia. Bohužel to nevyšlo.

Nejdelší rána přišla prvním pokusem, kdy jste skočil 793 centimetrů. Věděl jste v tu chvíli, že máte na víc?

První pokus nebyl úplně optimální, ale pak už jsem se cítil lépe. Ukazatel byl ale dnes proti mně.

Proč to nepřišlo v dalších pokusech?

Netuším. Nejdřív to musíme probrat s trenérem. Možná jsem byl až moc přemotivovaný a měl jsem v sobě až moc velký chtíč. Už bych hledal asi jenom výmluvy, což nechci.

Nechtěl jste v závěru i trochu zariskovat, když jste neměl žádný přešlap?

Šel jsem tak do toho, ale nevyšlo to. Musíme najít příčinu a zlepšit se.

Stihl vám mezi pokusy trenér Josef Karas předat nějaké rady?

Spíš jsme si jen říkali, jak bych měl rozjet začátek. Řešili jsme, co by případně šlo změnit.

Čekal jste před soutěží, že na postup do finále bude stačit 798 centimetrů?

Bavili jsme se o tom s trenérem, který tipoval, že na postup bude stačit právě 798 centimetrů. Trefil to úplně přesně, já jsem si myslel, že to bude ještě o kousek dál. Sektor byl super, vítr stabilní. Škoda, že jsem toho nevyužil. Mrzí mě, že jsem ukončil sezonu bez skoku za osm metrů. Je to teprve druhá sezona od roku 2015, kdy jsem tuhle hranici neskočil.

Do další sezony hledíte především na evropský šampionát v Birminghamu?

Určitě. Ještě nekončíme a věřím, že ve mně ještě nějaké síly jsou. Cíle mám daleko výš a snad to ještě někdy dokážu prodat. Jenom se to musí všechno sejít v pravou chvíli.