Mílařka Kristiina Mäki: Sním o medaili z vrcholné akce. Díky synovi Kaapovi sport už tolik nehrotím

Kristiino, na nedávném vyhlášení ankety Atlet roku jste mě zaujala svými šaty. Věděla jste, že světla pro televizi je prosvítí ještě víc než v běžném prostředí?  

Tak nějak jsem to tušila, počítala jsem s tím. 

Jak jste si užila celou akci? 

Bylo to super a příjemné, že jsem mohla být vyhlášena. Je to vždy příjemné zakončovat atletický rok jinak než ve sportovním. 

Vám to ale sluší i na atletické dráze. Kolik času věnujete přípravě svého zevnějšku před závody? 

Sprinterky to mají jednodušší v tom, že jsou na dráze mnohem kratší dobu, za kterou se stihnou zpotit. Přípravě před závody věnuji zhruba půlhodiny, to počítám i s úpravou vlasů. Na závody se maluji, ale na tréninky ne. 

Máte nějaké fígly na to, aby v teplém počasí v kombinaci s těžkým výkonem malůvky nikam neodtekly? 

Rozhodně se namalovat míň. Třeba na olympiádě v Tokiu bylo obrovské vedro a vlhkost, takže tam to člověk potřebuje ubrat, aby to neteklo tam, kde to nepotřebuješ. 

Přijde mi, že extravagance u závodnic, které se věnují středním a vytrvaleckým disciplínám, spíše ubývá. Vnímáte to taky? 

Jde také o to, že skupina sprinterek oproti skupině vytrvalkyň jsou úplně odlišné typy osobností. U sprintu je nejspíš potřeba dávat najevo suverenitu. 

I podle jména se ví, že máte hodně blízko Finsku. Můžete vysvětlit vaši historii dvou národů? 

Tatínek je Fin, narodila jsem se ve Finsku a do České republiky jsem se přestěhovala, když mi byly tři roky. Ve Finsku jsem trávila všechny velké prázdniny u babičky a dědy, takže by se pobyt tam dal sečíst na pár let.  

S atletickou kariérou jste začínala ve Finsku nebo v Česku? 

Nějaké srandovní závody jsem absolvovala už ve Finsku, kde výhra byla asi coca cola. To už jsem tušila, že mě adrenalin a výhra baví, ale organizovaně to bylo až v Česku. 

Pořád máte možnost závodit na mistrovství obou zemí? 

Mám dvojí občanství, takže můžu závodit na mistrovství tady i ve Finsku, ale reprezentovat můžu jenom jednu zemi.  

Kde je těžší vyhrát mistrovství republiky v běhu na 1500 metrů? 

Je to dost natěsno. V každé zemi mám vyrovnané soupeřky, respektive vždy jednu. Takže to bývá často souboj mezi námi dvěma. 

Zaznamenala jsem, že Finové i Švédové jezdí velmi rádi trajektem mezi zeměmi... 

Spíše mezi Estonskem a Finskem, protože tam je bezcelní zóna a alkohol je bezkonkurenčně levnější.  

I během své kariéry jsem zažila noční mejdany na lodi. Máte s tím také zkušenost? 

Ano, jela jsem s tetou noční plavbu do Stockholmu, tam jsme strávily den a plavily se zase zpět. Znamená to, že máš dva mejdany po sobě. 

V jaké části Finska máte kořeny? 

V malém městečku Lapua. 

Jak jste na tom s láskou k zimě? 

Zimu mám ráda. Nemusela bych v ní běhat dva, tři měsíce v kuse. Teplo úplně nemusím, takže ideální jsou pro mě hory, kde je deset až patnáct stupňů. 

Co vy a lyže? 

Také jezdím na běžkách, ale spíš bruslení než klasiku. 

Jak hodnotíte letošní sezonu? 

Nemůžu jí určitě srovnávat s tou olympijskou. Každopádně mě mrzí, že v halové sezoně jsem se nemohla zúčastnit mistrovství světa, protože mi den před odjezdem byl zjištěn, covid. I když mi skoro nic nebylo a navíc jsem se cítila ve formě. Na venkovním mistrovství světa v Oregonu to po rozběhu vypadalo skvěle, bohužel jsem ale do druhého dne nedokázala zregenerovat a semifinále podle toho vypadalo. Myslím si, že jsem to dobře zakončila na mistrovství Evropy, kde jsem byla se šestým místem rozhodně spokojená.  

V olympijské sezoně jste zaběhla na 1500m výkon 4:01,23 min., letos jste se dostala lehce pod hranici 4:05 min. Jak moc velký je to časový rozdíl na této trati? 

Čím je ten čas rychlejší, tak jsou ty rozdíly horší. Na osobák se musí všechno sejít. Žádný takový závod jsem letos neměla. Doufám, že příští rok přijde nějaký moment, kdy budu mít možnost to zlomit. 

Čtěte také

Olympiáda byla můj sen, běhala jsem do konce osmého měsíce těhotenství, popisuje Kristiina Mäki

Dokážete zpětně analyzovat proč se povedlo český rekord zaběhnout zrovna v sezoně, kdy tréninku nebylo tolik? 

Pořád nad tím přemýšlím, protože jsem zažila sezony, kdy jsem trénovala opravdu hodně, ale ve výkonu se to nakonec neprojevilo. Sešlo se toho hodně, protože ten rok, kdy jsem byla těhotná, tak jsem jenom klusala a trénink nehnala do velké intenzity. Trenér si myslí, že si tělo odpočinulo, i když porod nelze považovat za odpočinek. Návrat nebyl tak těžký, a porod a těhotenství lze považovat za přírodní doping a hodně ten výkon ovlivnil hormony. Nedoporučovala bych to na vyzkoušení (smích).

S Dianou Mezuliáníkovou jste českou špičkou na středních tratích. Pomohla by vám větší konkurence ve výkonnostním progresu? 

Určitě ano. Je to vidět i na tom, že když to třeba Dianě neběhalo nebo naopak pak mě, tak jsme se nevybičovaly k top výkonům. Minulý rok jsme se domluvily na společném soustředění a olympiáda pro nás byla top cíl, což se projevilo. Kdyby nás tu bylo třeba osm, tak by to byla ještě úplně jiná pohádka. 

Kristiino, jak se vám po narození syna Kaapa změnil sportovní život? 

Změnil se pozitivně v tom, že už tolik neřeším ten sport. Hlavu mi zaměstnává hlavně Kaapo. Negativně se změnil možná tak, že je míň času na všechno kolem, ale on se pak usměje a vše je pryč. 

Kdo nejvíc pomáhá, když potřebujete odběhnout nebo cestovat na závody? 

Přítel Filip a jeho i moji rodiče jsou nejčastěji nachystaní. Občas se hádají, kdo bude hlídat, když jedeme oba s Filipem pryč na závody. 

Jak mateřství ovlivnilo vaši mentální odolnost? 

Mám tam momenty, že když je špatný den a nevyjde to, tak se vlastně nic nestane. Před závodem už si nepřeju jen to, aby dopadl dobře, ale hlavně ať je Kaapo zdravý. Řekla bych, že jsem víc v pohodě z této strany. 

Jak dlouhá je přijatelná doba, když musíte kvůli závodům opustit Kaapa? 

Tak týden, deset dní. Nikdy jsem za tím nebyla bez něj déle než čtrnáct dní. Samozřejmě mi je smutno už první den. 

Je to těžké říct, ale jak negativně zasáhlo narození syna do vaší sportovní kariéry? 

Myslím si, že jsem docela dobrý plánovač času, takže se snažím i regeneraci nezanedbávat. Čím jsem starší, tak je to samozřejmě těžší. Když nebudu odpočatá a spokojená já, tak nebude ani Kaapo šťastný. 

Na sociálních sítích jsem zahlédla, že už se syn pustil i do běžeckého závodu. Jak jako atletická odbornice vidíte Kaapovo krok? 

Když běžel v gumácích, tak to vypadalo dost dobře. Během sto metrů se zastavil jen dvakrát. Je na dobré cestě a uvidíme, zda ho to bude bavit i nadále. 

Kristiino, letos jste zkusila i pulmaratonskou distanci. Pokukujete do budoucna i po delších tratích? 

Dost mě baví dlouhé běhy v tréninku. Zavolala jsem trenérovi, že bych si ke konci sezony dala pulmaraton a zajímalo mě, jak to zaběhnu z tréninku na patnáctistovku. Prvně nesouhlasil, ale pak mi volal, že je to dobrý nápad. Hrajeme si s myšlenkou, že až vyprchá rychlost a drajv na patnáctistovku, že bych zkusila maraton.  

Kristiino, jak funguje soužití se životním partnerem a naším nejlepším mílařem Filipem Sasínkem? 

Myslím si, že dobře. Filip není ten typ chlapa, že by myslel jen na sebe. Je ohleduplný v tom, že jdeme trénovat oba. Nemám pocit, že bych byla první, ani jako druhá.  

Když nastane situace, že oba musíte jít na trénink, tak kdo má přednost? 

Většinou to rozhodneme podle toho, jaká je náročnost tréninku, jak z hlediska času, tak intenzity. Od minulého týdne to máme jednodušší, protože Kaapo začal chodit do školky.  

Je náhodou, že s Filipem oba běháte stejnou distanci? 

Seznámili jsme se na soustředění, takže nevím, jestli to byla náhoda nebo nějak určené. Když začnu běhat ty maratony, tak už nebudeme běhat stejnou trať.  

Když doma malý usne, o čem se tak bavíte? Je hlavním tématem zase atletika? 

O atletice se bavíme hodně a ani jednou jsme si nevyčetli, že to pořád probíráme.  

Máte rozdílné trenéry. Čerpáte inspiraci z tréninků jeden od druhého? 

Kecáme si do toho. Když vidíme, že se jednomu něco nezdá, tak si řekneme ježiši, co to jdeš. 

Vyběhnete s Filipem někdy společně? 

Volné a dlouhé běhy chodíme spolu. Naposledy to byl nedělní výběh po Atletovi roku.  

Jak moc je důležitá podpora od partnera, když se v závodě nebo tréninku zrovna nedaří? 

Filip je první člověk, kterému po závodě volám a doufám, že on to má stejně se mnou. Je důležité, že mi řekne pravdu i o závodě, který zkazím. Jsem radši, když mi řekne, co jsem tam udělala blbě, než aby mě utěšoval.  

Přemýšlíte o tom, že vaše aktivity spojíte i po konci atletické kariéry? 

Ještě jsme o tom nepřemýšleli. Já doufám, že Filipova kariéra bude delší, protože je o pár let mladší než já. 

Vrátíme se ještě k olympijskému závodu v Tokiu. Zazářila jste nejen výkonem, ale i vzkazem “vyrvat nohy z …". Kdo na to přišel? 

Ten výraz i mluva je mezi atlety celkem běžná. Nebylo to nic nového a určitě jsem si to napsala už před rozběhem na Instagram, když jsem viděla tu startovku. V semifinále jsem si to napsala pro štěstí, protože jsem si řekla, že jsem to zvládla a už jsem si tak nějak splnila to hlavní. Po semifinále jsem si na to nevzpomněla, dokud se mě Žaneta nezeptala, s čím půjdu do finále, protože jsem nepředpokládala, že se tam dostanu. Byla to pěkná souhra náhod. 

Ve finále už došly síly. Mohla tam chybět část tréninku, o který se přišla kvůli mateřství? 

Určitě, protože tři závody v pěti dnech jsem na takové úrovni nikdy neabsolvovala. Semifinále bylo ve středu a během čtvrtečního volného dne jsem byla úplně hotová.  

Kde jsou limity Kristiny Mäki? Dají se na středních tratích porazit snědé běžkyně z afrických zemí? 

Dřív jsem si myslela, že to nejde, protože ony jsou dobré a mají úplně jinou motivaci než my Evropanky. Po minulém roce a pár zkušenostech vím, že porazit jde každého. Musí mít člověk formu, a hlavně mít dobré nastavení hlavy. Co se týče snů tak sním o nějaké medaili z velké akce.  

Jakou atletiku nejvíce obdivujete? 

Určitě je to běžkyně na 400 metrů Allyson Felix, která za sebou má velký životní příběh. 

Máte za sebou první vysokohorské soustředění současné přípravy, které proběhlo v Livignu. Co chystáte na zimu? 

V půlce prosince se chystáme do Jihoafrické republiky, kde budeme do půlky ledna. Půjde o vrcholnou přípravu na halovou sezonu. Hlavní akcí zimní sezony je mistrovství Evropy v Istanbulu. Ve venkovní sezoně pak cílím na mistrovství světa v Budapešti.  

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík