Pět mužů a jedna žena. Čeští biatlonisté na šampionátu spoléhají na silnou sestavu servismanů

„Jsou tady držáky, na kterých má každý ze závodníků průměrně třeba dvacet párů lyží. Většina lidí se ptá, proč dvacet párů, když stejně jezdí na jedněch. Je to o podmínkách. Základní rozdělení je na studené, univerzální a teplé lyže, které jsou jinak konstrukčně dělané,“ ukazuje Ondřej Rybář uvnitř kamionu, který má vysouvací boky, aby v něm bylo dost místa i na tři velké stoly s držáky, tzv. kopyty na úpravu lyží.

Ty se vždy po závodech i trénincích pro lepší ochranu napouští parafínem, který se pak před vyjetím na trať zase samozřejmě sundavá. „Lyži vezmu, dám si jí na ‚kopyto‘, kde si ji zacvaknu, aby lyže držela. Hledám škrabky na stažení parafínu. Začnu žlábkem, který vyčistím od parafínu, nijak výrazně netlačím a seškrábnu to.“

Čtěte také

Biatlon jako láska. Fanoušci na české reprezentanty nezanevřeli ani přes neúspěch ve štafetě

Ondřej Rybář v ruce drží škrabku velikosti o něco větší než má platební karta a od lyže odlétává bílý prášek. „Jedu to několikrát a kartáčem vykartáčuji lyži, abych otevřel tu strukturu. Nyní mám základní přípravu lyží, která by mohla jít na test,“ říká Rybář.

O lyže českých biatlonistů se na domácím mistrovství světa stará jedna servismanka a pět servismanů, třeba Peter Goljan nebo František Palla. „Šampionát na domácí půdě je něco speciálního a všichni děláme co můžeme, aby byly lyže nejlepší,“ říkají muži ze servisu.

Jsou nervózní během závodu, když biatlonisté sjíždějí z kopce, kdy se nejlépe pozná, kdo to trefil a kdo ne? „Určitě při prvním našem závodníkovi to umíme posoudit, zda to jede nebo ne,“ přiznává Goljan.

Slaví se, když se povede dobře namazat? „Čekáme až za námi přijdou závodníci,“ vysvětluje Goljan.

A jak to vypadá v kamionu, když přijde rozlobený Michal Krčmář? Hází se tu něcím, lámou se lyže? „Zatím jsem ještě nezažil, že by se házelo věcmi. My, když víme, že to nebylo úplně ono, tak se trochu schováváme,“ směje se člen servisního týmu.