Letos hraju jen 14 minut na zápas. Největší nápor je to na ego, říká Voráček o své pozici v Columbusu

Už máte po světě a po stadionech NHL spoustu nacestováno, je pro vás tohle něco trochu jiného?

Každý takovýto výlet přináší něco nového. Nová kultura, noví lidé, nové stadiony. Ve Finsku jsem nehrál dost let, takže se na to těším. Samozřejmě čím je člověk starší, tím by byl raději doma na gauči, ale myslím, že nám to jenom prospěje.

Loni jste se vrátil do Columbusu, ve kterém nyní kroutíte druhou sezonu. Změnilo se rychle, že se po deseti letech ve Philadelphii cítíte zase ‚doma‘?

Vždy jsem říkal, že doma jsem tam, kde mám rodinu. Pak mi tam nic nechybí. Když nehraji hokej, jsem s dětmi a s partnerkou Markétou. Ale bylo příjemné vrátit se do klubu, kde jsem znal hodně lidí. Dá se říct, že mí bývalí spoluhráči jsou už trenéři nebo funkcionáři - Rick Nash, Derek Dorsett, Jarred Boll a tak... Kustodi zůstali stejní. Návrat byl pro mě zajímavý.

Nová role

Jaká je tedy teď po třicítce vaše pozice v týmu?

Stárnu a podepsali jsme teď Johnnyho Gaudreaua, takže času na ledě už není tolik, jako bývávalo, což je samozřejmé, tak to ve světě hokeje funguje. Takže se snažím dělat co nejlepší práci s tím, co mám. Jakmile se člověk nepřizpůsobí, hrát nemůže.

Když člověk ví, že už nebude hrávat 23 minut, ale třeba jen 17, musí trochu v hlavě upustit ze svého ega?

Kéž by 17! Letos hraji kolem 14 minut, doufejme, že se to zvedne. Čas na ledě je pro mě největší změna Když se změní o čtyři minuty, je to najednou hodně střídání. Ale je pravda, že největší nápor je to na ego, zvlášť když se hráč cítí dobře. Ale nikdy nemáš na výběr.

Stárnete, máte děti a rodinu... Je to tak, že už si říkáte, že jsou i jiné životní priority než čas ne ledě?

Určitě jsou. Hokej je hrozně důležitý, dělám ho celý život, baví mě, užívám si ho. Ale od té doby, co mám děti, jsou priority opravdu někde jinde a myslím si, že je to úplně v pořádku a normální.

Mladí a draví

Zajímá mě jedno jméno - David Jiříček. Jak tento mladý hráč v úvodu sezony vypadá? A jak nutné mu je v těchto začátcích pomáhat?

Překvapila mě jeho angličtina. S kluky se domluví, když něco potřebuje, řekne si. Je takový kliďas, moc velkou hlavu si z ničeho nedělá a to mu prospívá. Že je s námi tady a že už v osmnácti letech odehrál dva zápasy, značí, že je to obrovský talent. Myslím si, že to bude na mnoho let dopředu jeden z našich nejlepších obránců.

Jak moc mu tato mentalita může v začátcích v NHL pomoct? On si opravdu z ničeho moc hlavu nedělá, někdy hraje na riziko, jak koneckonců ukázal i na mistrovství světa tady v Tampere...

Určitě mu to pomůže a myslím, že je to jeden z důvodů, proč měl zatím takový velký úspěch. Byl draftovaný v prvním kole, v osmnácti už hraje NHL, na to je hrozně důležité mít dobrou hlavu. Kariéra a sezony jsou dlouhé, tréninků a zápasů je strašně moc a je třeba si nedělat těžkou hlavu z toho, že se například něco nepovede.