Doma by se mnou bylo k nevydržení. Na novou roli sportovního ředitele se těším, popisuje Kreuziger

Česko obletěla zpráva, že jsi ukončil kariéru. Jak se cítíš v cyklistickém důchodu? 

Řekl bych, že se cítím poměrně dobře. Spí se mi líp, protože ze mě opadl stres z toho, že člověk musí v podzimním počasí na kolo. Moc se toho ale nezměnilo. Byl jsem zvyklý, že po sezoně jsem míval dva až tři týdny volno, což asi znáš. Užívám si rodinu a za 14 dní bych se měl začít hýbat, protože by mi to stejně chybělo. Po 16 letech v profesionálním pelotonu z toho člověk nemůže vypadnout, takže se budu nadále pohybovat. Kolo asi ale zkrátím a budu si vybírat, které dny na něj půjdu.

Čtěte také

Městské sjezdy jsou divoké a šílené. Vyhrávám, protože se nebojím, popisuje cyklista Slavík

Co konkrétně je první věc, která tě napadne, když se ráno probudíš? Když jsem skončila já, tak jsem se ráno probudila s pocitem, že nikam nemusím a nemusím se stresovat.

Převzal jsem rodičovské role a musím odvážet holky do školy a do školky, což mě baví. Když jsem závodil, tak jsem býval ranní ptáče, takže se úplně nic nemění. Spíš přemýšlím, co budu dělat, protože když měl člověk den naplánovaný a teď má volno, tak si říká, že když nebudu čtyři hodiny na kole, tak co s tím časem udělám. Tím, že se učím na zkoušky sportovního ředitele, tak jsem přepnul do jiného režimu.

K tvé nové roli sportovního ředitele stáje Bahrain Victorious se ještě vrátíme. Zajímaly by mě tvoje pocity, když jsi slezl z kola v posledním závodě Giro dell’Emilia.

Bude to znít možná zvláštně, ale musím říct, že jsem věci plánoval dlouho dopředu a věděl jsem, co mě bude čekat. Nebylo to ani nějak emocionální. Věděl jsem, že ten čas jednou přijde a že kariéra bude muset skončit. Na druhou stranu tím, že vím, co mě čeká v budoucnu, tak to byla spíše taková úleva.

V posledních závodech, které jsem jel, jsem věděl, že nejsem úplně v top formě a že můžu pomoct klukům, takže jsem se to snažil užít. Giro dell’Emilia jsem ani nedokončil, dovezl jsem kluky pod poslední kopec a potom jsem naskočil do auta. Všichni mi říkali, že si nepřipíchnu na jaře další číslo a jestli mě to nebude mrzet. Musím říct, že mě to mrzet nebude. Měl jsem spoustu let, abych si to užil.

Jak dlouho ses na ten konec kariéry připravoval?

Cyklistiku mám rád a to je ten důvod, proč u ní chci zůstat. Letos přicházely zranění a to, že jsem nebyl vybrán na olympiádu, na kterou jsem se chystal, byl ten zlom, i když jsem ještě smlouvu měl. Cítil jsem, že mě to nenaplňuje tak, jak dřív a proto jsem se rozhodl, že bych chtěl dělat něco jiného.

I moje žena mě do toho trochu postrčila, protože věděla, že by se mnou doma nevydržela každý den. Kdybych měl teď být doma, tak by mě to bavilo asi dva měsíce a potom bych nevěděl, co s tím volným časem. Jsem rád, že se někdy v srpnu začala hýbat situace ohledně toho, co bych mohl dělat. I když jsem měl tu nabídku na stole. Jsem rád, že přijde nová kapitola a těším se na ni.

Jaké období jeho kariéry bylo nejtěžší? A pomáhalo mu kolo k tomu, aby si někdy vyčistil hlavu? Poslechněte si celý rozhovor s bývalým silničním cyklistou Romanem Kreuzigerem!

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas