Chci si dát pivko a odpočinout si, smál se výškař Štefela s bronzovou medailí. Ta je prý opravdu těžká
Česká výprava na mistrovství světa v atletice slaví první medaili. V Tokiu vybojoval bronz výškař Jan Štefela, který na druhý pokus zdolal 231 centimetrů. Vítězný Novozélaňdan Kerr skočil o pět centimetrů víc, na druhé místo chyběly českému reprezentantovi tři centimetry.
Honzo, obrovská gratulace. Co se vám teď honí hlavou?
Já nevím, co k tomu říct, zase to cinklo a jsem rád, že to cinklo zrovna mě.
Když jste doskákal, tak jste tam ještě chvíli ležel, tak jaké jste měl pocity?
Nepopsatelné pocity. Zároveň naštvání, že jsem neskočil 234, ale zároveň radost, že mám bronzovou medaili. Hrozně se to ve mě pralo, úplné peklo. To musíte zažít, co mám říkat.
Na 234 centimetrů už jste šel s vědomím, že bronz máte, tak jak se s tím šlo skákat?
Soustředil jsem se na to, abych to skočil a mohl bojovat o vyšší příčky. Bohužel jsem neprodal to, na co jsem měl a vím, že jsem měl navíc, ale bohužel.
Čtěte také
Pak jste přeskočil bariéru a radoval se v hloučku českého týmu. Co na to pořadatelé?
Vůbec nevím, vůbec jsem nevnímal. Oni mi dělali vrásky v kvalifikaci, tak jsem jim udělal vrásky ve finále.
Jaká byla ta soutěž od začátku? První chyba na 228 centimetrech...
Klasika. Vzpomněl jsem si na Apeldoorn, kde jsem opravoval na 226 a pak to začalo lítat. V hloubi duše jsem věřil a věděl, že to bude stejný příběh a nakonec bylo.
Blesklo vám hlavou, že by to mohlo být na medaili?
To ne, chtěl jsem bojovat dál, dokud nebudu mít všechny tři křížky zapsané. Bohužel tam skočily.
Odjížděl jste sem v pozici adepta na medaili. Měl jste to v hlavě?
Měl jsem to v hlavě, vždy chci udělat medaili. Záleží jen na tom, jak se s tím poperu a co dokážu prodat. Jsem rád, že nebyla extra konkurence, protože co si budeme povídat, třetí místo za 231 centimetrů, to je sranda. Dějiny se ale neptají a bronz tam je.
Jaké pak bylo to oslavné kolečko se soupeři?
Dlouhé, dlouhé. Už jsem chtěl jít domů, chci si dát pivko a odpočinout si. Tímhle pro mě skončila sezona a já můžu už odpočívat.
Hned jste dostal na krk medaili, tak jaká je?
Těžká jak blázen na ten můj králičí krk, jak říká Tomáš Staněk.
Bude nějaká oslava na závěr sezony?
Rozhodně jdu slavit, protože poslední měsíce jsem tomu dal úplně všechno. Trápil jsem se, abych držel životosprávu, jídelníčky, takže si to zasloužím. Jdu si to užít.
