Bývalý hokejista Hnilička: Gólmanská škola se sjednotila a prim hrají vysocí brankáři

Milane Hniličko, jsou brankáři jiní?

Už jste to zmínili, většina gólmanů je na rány zvyklá. Jednou vlastností je, že brankář stojí poslední, sám a nemá moc prostoru na chybu, protože pak se hned vhazuje na červené. Vyvolává v nich vlastnost, kterou je zodpovědnost. Gólmani jsou pak po skončení kariéry zodpovědní i ve funkcích. 

Působíte jako manažer hokejových reprezentací, co momentálně děláte v Kravařích?

Má tady soustředění reprezentace do 18 let a jelikož máme obměněné realizační týmy pro novou sezonu, tak jsem tady jako výpomoc novému manažerovi Michalovi Vondrkovi. Je novým manažerem reprezentace do 18 let a rád mu vypomůžu.

Martine, co se ti jako první vybaví, když se řekne Milan Hnilička?

Měl divočejší styl v brance. Po kotoučích skákal a vždy je pochytal. Díky němu jsme několikrát vyhráli mistrovství světa.

Vybavíte si nějaký gól, který jste dostal od Martina Procházky?

Asi jich bylo hodně. Každopádně jsme hráli hodně spolu, takže to bylo dobré. Ty jeho blafáky do bekhendu, o kterých všichni věděli, ale vždy to tam nějak dokázal procpat, byly pověstné. Naštěstí jsem často hrál s Martinem. 

Milane, odcházel jste někdy z tréninku s modřinami?

Samozřejmě, ale hráči na tom nejsou o moc lépe. Vzpomínám si, když jsem v Americe zastavoval puk za bránou a viděl obránce, kteří si pro to jedou a za sebou mají útočníky, kteří je chtějí rozmáznout na plexisklo, tak to taky není žádná parádní podívaná. Technologie výroby hokejek šla hodně dopředu, takže teď pokud na to kluci mají čas, tak dokáží vyslat opravdu tvrdou ránu. Paradoxně se uvažovalo o tom, že se bude zmenšovat výstroj brankářů, přitom rány pukem byly rychlejší. Bych poradil tomu chytrákovi, kdo to vymyslel, aby si to do té brány šel vyzkoušet. 

Udělal by jste nyní několik let po ukončení kariéry rozštěp?

Jeden jo. Pak nevím, jak dlouho bych tam ležel (smích).

Jak jste byl protaženým gólmanem?

Byl jsem výjimka. Byl jsem dost tvrdý, i když jsem se protahoval každý den, tak jsem se do nějakého rozsahu dostal, ale nebylo to nic extra.

Jak moc trenéři dbají na protahování u svých svěřenců?

Hodně. Dnes už je to běžná praxe. Učíme to v hokejových klubech už děti, aby se protahovaly. Je to základ v kombinaci s posilováním.

Trenér národního týmu?

Jak vnímáte situaci ohledně finského kouče Jalonena?

Je to složitá situace a všechno se to řeší i s ohledem na to, že příští rok je mistrovství světa v Praze. Naštěstí nejsem součástí těch diskuzí, protože to není nic příjemného. Soustředím se na juniorské reprezentace a tam vynakládám energii. Samozřejmě jsem v očekávání, jak to celé dopadne a jak se k pozici Jalonena výkonný výbor postaví. 

Martine, proč to tak dlouhá trvá?

Styl hokeje českého týmu na mistrovství světa se mi letos nelíbil. Bylo to hodně ustrašené a myslím si, že se momentálně řeší i to, jestli je trenér Jalonen schopen změnit ten styl a je schopen vést tým více do útoku. Pokud se nedokáže přizpůsobit, tak to bude asi znamenat jeho konec. 

Milane, jak moc má reprezentační trenér svázané ruce, když s týmem nemůže trávit tolik času?

I přístup hráčů v reprezentaci je odlišný než v klubu. Je to o česti a hrdosti a tolik se toho nestihne měnit.

Vybavím si vaši brankářskou masku s tygrem, když jste přicházel do Liberce. Jak moc jste si dával záležet na designu vašich masek?

Až tak moc ne. Je ale pravda, že v Liberci se to docela povedlo, hlavně proto, že tam mají opravdu hezké logo. Navíc na ty roky tam moc rád vzpomínám, protože panovala krásná atmosféra. 

Milane, mám pocit, že v poslední době je trendem do brány nasazovat „obry“. Je to tak?

Ano. Brankářská škola se dost sjednotila a většinou to vyžaduje vyšší postavu, brankáři chytají v takové krabici. Zaplňují střed brány, nejsou v nich téměř žádné díry. Kluby tak mají tendenci angažovat vysoké brankáře, ale samozřejmě jsou mezi nimi i výjimky, kde jsou brankáři pohyblivější.

Co říkáš na zvýšené počty zblokovaných střel od obránců?

Je to způsobené tím, jakým stylem se hraje v národním týmu. Tzv. barák, kdy všichni zalezou před bránou a blokují střely. Brankáři s obránci víc komunikují a je to pro ně velká výhoda. Na druhou stranu, čím víc je hráčů před brankářem, tím horší výhled má. 

Čtěte také

Lener: Nesmíme po dětech chtít, aby se věnovaly jen hokeji. Všestrannost jim pomůže do budoucna

Martine, není někdy až moc velký humbuk ohledně toho, jaký brankář do zápasu nastoupí?

Přijde mi, že se z toho dělá až moc velká věda. Týmy jsou přece připravení na všechny tři brankáře. Dřív se z toho taková věda nedělala a myslím si, že to nijak extra žádnému týmu nepomohlo, že řekne jméno chytajícího brankáře až hodinu před zápasem. 

Milane, jak dlouho před zápasem jste potřeboval vědět, že budete chytat?

Stačilo mi to večer před zápasem, abych věděl, že si jdu lehnout s tím, že budu druhý den chytat. To byl optimální scénář. 

Co si Martin Procházka myslí o dopingovém nálezu u hokejistů Hradce Králové? Jak Hnilička bral pozici brankářské trojky na zlatém olympijském turnaji v Naganu? Dokázali Milan Hnilička a Martin Procházka odpovědět handicapovanému cyklistovi Jířímu Ježkovi na dotaz, zda má hokejový útočník odlišnou letní přípravu na kole než hokejový brankář? Poslechněte si celou Čistou hru. 

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík