‚Zažila jsem tu nejlepší i nejhorší chvíle.‘ Odpočatá Kvitová má před Wimbledonem dobrou formu

„Samozřejmě mi to dodá další chuť do tenisu. Že můžu hrát s dobrými hráčkami, které umí na trávě, měla jsem těžké soupeřky. Dá mi to dobrou energii,“ popisuje Petra Kvitová dojmy ze zisku berlínské trofeje, kterou si už stihla odvézt domů.

I proto, že kvůli náročnému programu v Německu, kde kvůli dešti tam odehrála dva zápasy v jeden den, a také kvůli menším zdravotním potížím, nakonec nehrála původně přihlášený turnaj v Eastbourne.

„Když v pátek v Berlíně pršelo, říkala jsem si, že dva zápasy v sobotu prostě nemůžu dát. Takže když jsem hrála s Caroline Garciovou, přemýšlela jsem jenom o tom, že když vyhraji, budu hrát ještě jednou, byla jsem úplně mimo,“ říká třiatřicetiletá tenistka.

„Před druhým zápasem jsem měla i trochu teplotu, takže jsem ani nevěděla, zda nastoupím, ale nějak jsem to zvládla. I když s tím pocitem, že mám další den hrát zase finále to nebylo úplně super, zajímavá zkušenost. Už při druhém zápase v sobotu jsem trochu počítala s tím, že Eastbourne nedám, bylo by to moc,“ vysvětluje Kvitová.

Turnaj v Eastbourne, který loni vyhrála, raději vyměnila za odpočinek a co nejlepší přípravu na grandslamový turnaj, Wimbledon je každou sezónu přeci jen tím největším sportovním cílem české tenistky.

V letech 2011 i 2014 ho dokázala celý vyhrát, ale taky zažila, jaké to je bojovat s vlastním očekáváním a nervozitou v úvodních kolech, která od zatím posledního titulu velmi těžce zdolávala.

„Zažila jsem tu nejlepší chvíle tenisové kariéry, ale zároveň i ty nejhorší. Je to vždy takový mix emocí, který je někdy těžký v hlavě zvládat. Snažím se vždy nějak odreagovat, nemyslet na tlaky a užívat si tenis, ale je to hrozně těžké,“ dívá se Kvitová na svá wimbledonská vystoupení.

Od roku 2015 se jí jen jednou povedlo dostat do osmifinále, ve většině případů skončila hned v prvním nebo druhém kole. Často i proto, že byla sama sobě tou největší soupeřkou.

„Každý rok je jiný, každý den je jiný, takže je těžké vzpomínat, co platilo tehdy. Už to nemusí platit teď, hra se posunula jinam. Kdybych recept znala, používala bych už ho dávno. Jsem ale moc ráda, že jsem to zvládla dvakrát a ne jenom jednou,“ přiznává Kvitová.

Univerzální recept na to, jak projít úvodními koly přeci jen pohodlněji, neexistuje, takže se trochu bojí toho, co přijde teď. Zvlášť po vyhraném turnaji na trávě, po kterém by si mohla přece jenom víc věřit. 

„Je to někdy takové jiné, člověk má na sobě trochu víc tlaku, že by něco měl uhrát. Být tenistkou je náročné,“ říká Kvitová, která zažívá i ve třiatřiceti letech jednu ze svých nejlepších sezón, s velkým titulem v Miami a s nedávným triumfem v Berlíně. 

„Mám to letos hodně nad rámec! Tím, že jsem vyhrála Miami už jsem měla splněno, teď mám dvě, což je super. Takhle těžký a dobře obsazený turnaj je radost vyhrát, obzvlášť na trávě. Myslím,že jsem hrála hezký tenis,“ říká před nejdůležitějším turnajem sezóny Petra Kvitová, která vstoupí do travnatého grandslamu jako loni - utkáním s Italkou Paoliniovou.